V budově ministerstva dopravy kdysi sídlil ÚV KSČ a Dan Ťok, tak jako všichni čeští ministři dopravy před ním, úřaduje přímo v pracovně Gustáva Husáka. A tak jako jeho předchůdci má velké plány a rád by byl tím, kdo do práce často kritizovaného ministerstva přinese zásadní zvrat.

Ministrem jste dva měsíce. Co je na ministerstvu z vašeho pohledu nejakutnější?

Změna myšlení. My tu nejsme od toho, abychom utratili co nejvíc za dálnice a silnice, ale abychom byli dobrými hospodáři. Argument, že jsme schopni postavit silnici za 30 procent hodnoty, protože dalších 70 procent přijde z Bruselu, pro mě není rozhodující. O silnici se pak musíme starat, a nemá smysl postavit si něco, o co se musíme starat, ale co nepotřebujeme.

Měl jste při pohledu ze Skansky, odkud jste přišel, pocit, že předchozí ministři chtěli prostavět peníze, aby tzv. nepropadly?

Cítil jsem takovou poptávku, přinejmenším z médií. U ministrů přede mnou mám spíš pocit, že neměli zájem, aby se stavělo. Hlavně Vít Bárta. Do hlavy mu tedy nevidím, ale on zastavil přípravu projektů a nikomu z jeho nástupců už se to nepodařilo znovu nastartovat. Pan Bárta říkal, že ušetřil tři miliardy z rozpočtu ministerstva a ostatních organizací, ovšem dosáhl toho za cenu totálního zastavení příprav. Dálnice se v průměru a včetně přípravy stavějí 12 let, takže když to v jednom roce přerušíte... Loni jsme tu dokonce měli na projektovou přípravu vyčleněné dvě miliardy a utratili jsme 1,3 miliardy.

Proč to Vít Bárta podle vás zastavil?

Asi proto, že heslem dne byla vláda rozpočtové zodpovědnosti. Každé ministerstvo ukazovalo, kolik dokáže ušetřit. V tomto případě se šetřilo, ať to stojí, co to stojí. Pak asi měl pan Bárta i plán B: zničit starý systém a vybudovat nový. Povedlo se mu pouze zničit starý systém. Což si myslím, že udělal dobře. Naštěstí nový už neprosadil.

A další ministři po Bártovi?

Ti tu vesměs byli na tak krátkou dobu, že se jim nepodařilo věci rozjet. Nebo neměli zájem, nevím.

Jak dlouho musí být člověk ministr, aby se mu podařilo ministerstvo dopravy rozhýbat správným směrem?

Průměrná doba vládnutí posledních ministrů byla osm měsíců a já z byznysu znám průpovídku, že firma to, že má nového šéfa, pozná do roka. Na ministerstvu bude potřebná doba možná o trochu delší.

Nejviditelnější a nejdiskutovanější z vaší agendy je stavba dálnic. Kolik z optimální dálniční sítě už stojí?

Jsme tak na 80 procentech, takže ještě zhruba dvacet let budeme mít co dělat. Pokud si vezmete počet kilometrů na obyvatele, není to už dnes tak hrozné. Potíž je, že máme hodně úseků – nejen dálnic, ale i rychlostních silnic – rozestavěných a nedodělaných. Máme například hotový kus D3, tedy dálnice do Českých Budějovic, ale nemáme její začátek a konec, dokonce i vprostřed nám ještě chybí kus. Rozpracovaná a nezkompletovaná je R6 na Karlovy Vary, D8 na Drážďany, kde klíčových pár kilometrů pořád není hotových.

Tady to ale už léta drhne na ekologických aktivistech a jejich odvoláních, ne?

To je obecnější problém. V naší nátuře je příliš se s lidmi nevybavovat, nevede se odborná ani lidská debata, a pak si lidi proti sobě mnohdy zbytečně popudíme. Což nám potom, kde můžou, dávají najevo a stavbu silnice brzdí.

Jako že se málo mluvilo s Miroslavem Patrikem z Dětí Země?

Nechci mluvit o konkrétních lidech. Ale s polovinou těch lidí, kteří pracují v ekologických organizacích, se mluvit dá. Druhá půlka je militantní a nechce, aby se stavělo cokoliv. Já mám nicméně pocit, že jsme trošku rezignovali a všechny je hážeme do pytle ekologických teroristů. Na druhé straně jsme se dostali do pasti i tím, jak jsou napsané zákony. Dnes se tu nedá skoro nic postavit.

O zákonu o liniových stavbách se mluví už léta. Kde je?

Pořád se připravuje, bohužel se to neuchopilo úplně šťastně. Řeklo se: v Německu takový zákon mají a funguje, ale neuvědomili jsme si, že Německo má jinak psanou ústavu. V české ústavě stojí, že osobní vlastnictví je nedotknutelné, a dokud se s vlastníky pozemek nevypořádá, nelze nic dělat. Němci naopak mají institut předčasné držby – jestliže se ta či ona silnice prohlásí za veřejný zájem, můžete pozemek vyvlastnit, začne se stavět a teprve následně řešíte cenu. Nicméně o tom konkrétním úseku se nejdřív vede několik roků veřejná debata, jestli se na něj má uvalit veřejný zájem. U nás se naopak dlouho plánuje, přičemž se nemluví s veřejností, pak se stavba rychle začne chystat a v tu chvíli někdo nasype písek do soukolí.

Stavěl jste se Skanskou přechody pro zvěř nad dálnicemi, ekodukty?

Samozřejmě, na D11 do Hradce, která má snad nejvíc ekoduktů v Evropě. A taky nejvíc mostů. To je další problém s naším stavebním řízením. Každá obec v blízkosti se vyjadřuje ke stavbě, dává povolení. No a většinou své povolení podmíní tím, aby její občané měli sjezd z dálnice.

Pro Skansku byly ekodukty a mosty jistě dobrá věc, víc jste prostavěli.

Víte, to je těžké. Asi je to celé na politickou debatu. Politická reprezentace by měla lidem říct: chcete chránit přírodu, chcete mít dálnice opravdu hodně bezpečné, jako v Rakousku, kde je na každém kroku podchod a ekodukt? Tak se smiřte s tím, že dálnice bude drahá a bude se stavět pomaleji. Nebo vám jde primárně o to, abychom se rychle, bezpečně a za co nejmenší cenu dovezli z bodu A do bodu B? Pak to může být řekněme jako v Polsku – dálnice jednoduché a laciné. Jestli se ptáte na můj názor, myslím, že dnes nemáme dost peněz, takže bychom měli dávat přednost tomu, aby se stavělo stroze a užitečně.

Co jste si tehdy ve Skansce o užitečnosti ekoduktů myslel?

Naši lidé mi říkali, že většinou jsou ty ekodukty zvěří stejně nevyužívané. Že tam dokonce někdy jsou čidla a ta ukázala, že od jejich otevření tam neprošla žádná zvěř. Dneska si už ani spousta ekologů není jistá, jestli jsou ekodukty správné řešení. My jsme to asi trochu překmitli v tomto ohledu. Mě například Česká televize na jednu stranu kritizuje, že nejsem schopen stavět rychlostní silnici Hulín-Fryšták směrem na Dubnici nad Váhom, ta ovšem dnes stojí kvůli tomu, že na poli našli křečka a ten se musí přestěhovat, za dva miliony korun. Pak se o něco později dívám na ČT2, kde běží pořad, jak jsou křečci strašně důležití pro ekosystém.

Je pravda, že hrozí, že až za rok Sobotkova vláda oslaví druhé narozeniny, nebudete mít ani jeden nový hotový kilometr dálnic?

Není to pravda. Budeme odevzdávat úseky na R35, R6 a na D1, které se teď opravují. Letos zahajujeme 110 kilometrů nových silnic a dálnic, to se odevzdá v průměru tak za dva roky.

Jak příjemné je pro vás coby bývalého ředitele stavební firmy vést jednání s vaší bývalou konkurencí? Mám na mysli Eurovii, s níž se soudíte o opravy na dálnici do Ostravy.

Já sám ta jednání nevedu. A když jsem řídil Skansku, moc jsem s šéfy jiných firem nepřátelil – právě proto, že jsme byli konkurenti. Za mého vedení Skanska v podstatě nechodila do konsorcií. Jasně, na ostravské D47 jsme coby subdodavatelé přítomni, ale to ještě pochází z doby před mým nástupem do Skansky.

Nejviditelnější spor s Eurovií má ministerstvo o mosty v Ostravě...

Ano, protože tam hrozí zřícení. Ale celý úsek dálnice na Ostravsku má kvůli použité látce, které se říká studený odval, problém. Představa, že stavební firma řekne: já jsem to sice za x miliard postavil, ale co já můžu za to, že výsledek je nekvalitní a že se silnice zvlnila, mně dal někdo špatné zadání – téhle konstrukci přece nemůže nikdo věřit.

A jejich argument, že studený odval si vyžádal stát?

Pokud padl požadavek, aby do podloží místo kamenů dali studený odval, což je popílek, reziduum z vysokých pecí, a pokud oni by dodali materiál inertní a vyreagovaný, vy jako řidič byste si dnes ničeho nevšiml. Eurovia přece mohla zabezpečit, aby tam nebyl vápenec, který začne reagovat. Podloží mohlo být stabilní, všechno by bylo OK. Eurovia si ale neuhlídala své subdodavatele, kteří si naváželi materiál, takže svádět to na stát je nefér. Stát chtěl pomoci Ostravsku, aby se zbavilo hald, co tam straší. Že to někdo zneužil nebo neuhlídal tu firmu... První chybu udělal dodavatel, tedy Eurovia, když se u svého subdodavatele spokojila s certifikáty a nezkontrolovala výsledek, až tu následnou udělal stát, když si stavbu nezkontroloval po Eurovii. Podle soudu je to skrytá vada, tedy problém dodavatele. Eurovia by se k věci měla postavit čelem, ale řešení by bylo v řádu miliard, takže se k němu čelem postavit nechce a radši se soudí.

Neměl by stát takové firmě ve chvíli, kdy se bude hlásit do dalších státních zakázek, dát najevo svou nemilost?

Určitě by měl. Problém je, že nám dnes zákon neumožňuje dát firmu na blacklist, říct jí: Tys nás, firmo, podvedla, my už tě nechceme. V Polsku se firma, která se sama začne soudit se státem, ocitá na blacklistu automaticky a nedostane žádnou státní zakázku. Je otázka, jestli by to u nás prošlo parlamentem v jeho dnešním složení.

Tak proč to jako ANO nezkusíte navrhnout?

Možná to zkusíme. Podle mě by se to vyplatilo. Především by to potenciální žadatele odradilo od podávání neférových, spekulativních žalob.

Hraje nějakou roli, že právník Eurovie Radek Pokorný je současně klíčovým rádcem premiéra Sobotky?

Zastupoval Eurovii, pokud vím, ještě než se pan Sobotka stal premiérem. Jakou roli to dneska hraje? V kanceláři pana Pokorného jsou jistě schopní právníci a dělají všechno pro svého mandanta. Náš právní zástupce zase hraje pro stát.

A nevznikla kolem pana Pokorného schizofrenní situace?

Nechci tu panu Pokornému vstupovat do svědomí, jestli existuje konflikt zájmů, ať si ho řeší on.

Skanska, subdodavatel na D47, byla loni odsouzena státem k vyplacení několika desítek milionů korun, protože špatně valorizovala práce. Arbitráže ještě běží, vy jako člen vlády byste si měl přát, ať vyhraje stát. Jenže nevrhlo by to stín na vaši pověst schopného manažera?

Skanska v tomto případě nemá problém s kvalitou. Náš problém nastal, když se objevil nový právní názor na výpočet valorizace. V té době se všechny stavební firmy ptaly zákazníka, jak mají valorizaci počítat, pak jsme to podle jeho odpovědi spočetli, stát odsouhlasil a proplatil. Za tři roky přijde někdo jiný a řekne: Je to špatně, musíte vracet. S tímto právním názorem stát vyhrál arbitráž, my – Skanska – jsme se tehdy podřídili, přestože si myslím, že ten názor je absurdní. Co by na mě mělo vrhat stín? To je přece jiná situace, než kdybych řekl, státe, ty jsi nám dal míň peněz, a snažil se zpětně ze státu pro firmu něco vydolovat.

Vy jste loni ze Skansky odešel sám, nebo jste předešel vyhazovu?

Řeknu vám jednu věc: Švédové nechtěli, abych odcházel, chtěli, abych zůstal. Nicméně já jsem si řekl, že to je zajímavá příležitost, tak i oni se k tomu postavili čelem.

Nicméně za vás zaznamenala Skanska v České republice prudký propad tržeb.

Zapříčiněný tím, že jsme začali hrát jinak, transparentně. Což po mně Švédové chtěli, s tím si mě najali, ať firmu vyčistím, ať se Skanska v České republice a na Slovensku chová jako všude na světě. To byla moje mise.

Nicméně vnitřní audit, při němž se zjistily machinace v české pobočce...

Ale tam se stalo, že jeden z mých blízkých spolupracovníků k mému nemilému překvapení falšoval účetnictví. A z toho vznikla účetní ztráta. On tři roky vylepšoval výsledek své divize způsobem, že vykazoval zásoby, které neměl. Když jsme na to přišli, museli jsme tenhle balon vyfouknout, čímž vznikla ona ztráta. Ta se pak účetně dál zvýšila, poněvadž jsme odepsali budovy naceněné na původní vysokou hodnotu. Čili spíše účetní operace. Stalo se to rok předtím, než jsem odešel, kdyby mě kvůli tomu Švédové chtěli vyhodit, měli na to rok.

A sebrali vám odměny?

Tak pokud Skanska nedodržela plán, samozřejmě jsem odměny, vázané na výsledek, neměl. Logicky.

Říkal jste, že stát se ministrem pro vás byla výzva. V jakém smyslu?

Když jsme měli debaty s panem Babišem, jak věci nefungují, on řekl: Pojďte tu práci dělat sám, teď máte šanci. To jsem se zamyslel a řekl si: On má pravdu. Druhý důvod: já když jsem byl šéfem Skansky, vysvětloval jsem na pravidelných kvartálních dozorčích radách politickou situaci v České republice, důvody, které ovlivňují neustále klesající stavební trh, a občas jsem čelil otázkám, poněvadž oni některým krokům předchozí vlády nerozuměli. Až jsem se styděl za to, co se tu děje.

Čemu konkrétně nerozuměli?

Například když ministr dopravy zcela nepochopitelně napadl firmu vědomou lží. (Vít Bárta – pozn. red.) Nikde v civilizovaném světě se ministr nepostaví vůči jedné konkrétní firmě a nebude bez důkazů říkat, že ona firma funguje nekvalitně a že to po ní musíme opravit. Byl to samozřejmě nátlak na nás, protože jsme nechtěli hrát hru, do které nás pan ministr nutil. Tak jsem si říkal, že chci přispět k tomu, aby věci probíhaly, jak mají, a aby se pracovalo pro občana.

Co byste dělal, kdyby teď vaše kariéra na ministerstvu skončila? Vrátil byste se do stavařského průmyslu?

Ne, to považuji za skončenou kapitolu. Budu ministrem dejme tomu tři roky, pak budu půl roku cestovat. No a pak se porozhlédnu, co dál. Myslím, že se uživím. Já budu klidně dělat i rukama. Můžu dělat cokoliv, třeba opravovat nábytek. Manuální práce mě dokonce i baví.

Nevstoupíte do ANO, když už jste jejich nominant?

Takovou nabídku jsem nedostal a zatím to nezvažuji.

Koho jste uplynulých 25 let volil?

Nechci říct, koho konkrétně. Ale jsem středopravicový volič.

Považujete za nebezpečí Babišův střet zájmů?

Samozřejmě že se občas ocitá ve střetu zájmů, na druhé straně velmi férově na vládě věci, které se i teoreticky týkají jeho byznysu, striktně oznamuje a pak se vždycky zdrží hlasování. Nemyslím, že šel do politiky proto, aby něco ovlivnil ve prospěch svých firem. Jak vy píšete o balkanizaci České republiky, tomu já nevěřím. Z jeho strany určitě nehrozí, tomu já bych nepomáhal.

Je to obecný pocit v českém byznyse, že už bylo třeba, aby se někdo z byznysmenů zvedl a vyčistil Augiášův chlév?

Mezi lidmi, se kterými já se bavím a stýkám, ano. Například jsem debatoval s kolegy v představenstvu Americké obchodní komory, jestli tuto pozici přijmout. Jejich reakce byla: Běž do toho, tam se musejí dostat slušní lidi, je to šance. Byznysu do velké míry vadilo, jaká u nás panuje situace, a došel k názoru, že už je třeba s tím něco dělat. A já si myslím, že i Babišovy firmy spíš doplácejí na to, že se jim nevěnuje. A stejně to asi bude i se Skanskou. I ona spíš doplatí na to, že jsem toho ministra vzal.