Zámek Lány, po Pražském hradu druhé sídlo prezidenta, podle oficiálních zpráv zakoupilo mladé Československo od rodu Fürstenbergů. Jenže pak je tu ještě jedna neoficiální varianta: stát si zámek krátce po svém vzniku přivlastnil v rámci rozsáhlé pozemkové reformy. Jak to tedy před více než 90 lety bylo?

V zaplněné knihovně v kanceláři advokáta Martina Kölbla je tlustá a těžká kniha z roku 1930, kterou by si jako čtení na dovolenou nevzal asi nikdo. Pro pochopení české historie má ale velký význam. Její název zní Předběžné výsledky československé pozemkové reformy a autorem je Jan Voženílek, tehdejší prezident Státního pozemkového úřadu.

Na několika stranách bichle se odvíjí soupis pozemků a dalšího majetku na Křivoklátsku, který před zahájením pozemkové reformy v roce 1919 patřil Fürstenbergům. V kolonce „Soupisová výměra“ se dočteme, že známý šlechtický rod vlastnil bezmála 40,1 tisíce hektarů pozemků, především lesů. Následuje podrobný soupis parcel, které byly zestátněny nebo přiděleny novým majitelům. Na konci v kolonce „Celkem převedeno na nové nabyvatele půdy“ je uveden údaj 39 358 hektarů. Fürstenbergům nezbylo skoro nic.

Pod tabulkou o převodech půdy je soupis dalšího majetku, který byl Fürstenbergům zestátněn nebo převeden novým majitelům. Je to například pivovar v Křivoklátě, cihelny v Pustovětech, Karlovsi a Rudě, kamenouhelný důl v Lužné nebo cihelna a pivovar v Krušovicích. A v kolonce o historických památkách je doslova napsáno: „Hrady Křivoklát a Nižbor, zámky Lány a Dřevíč a zříceniny hradů Jinčov, Jivno a Týřov sestátněny.“

Pozemková reforma z roku 1919

Právě tato obsáhlá, tisícistranná publika z roku 1930 podle advokáta Martina Kölbla dokazuje, že mladý československý stát sebral Fürstenbergům skoro všechno – včetně zámku v Lánech.

Kölbl má k „majetkové historii“ hodně blízko. Zastupuje totiž jiný šlechtický rod, Lichtenštejny, ve sporu se státem o jejich majetek. Jeho první úspěch mu visí doslova před očima v kanceláři – je to schematická mapa okolí Mukařova u Prahy, na níž jsou vyznačeny dva pozemky o několika stovkách hektarů, které loni vysoudil pro Nadaci knížete z Lichtenštejna. Právě přes restituční nároky se Kölbl dostal k pozemkové reformě z dvacátých let minulého století. „Je to smutná část české historie,“ říká pro Týdeník ECHO advokát.

Pozemková reforma, která byla uzákoněná v roce 1919, mířila proti šlechtě a dalším velkým vlastníkům půdy. Majitelé včetně šlechticů ovšem většinou za své pozemky a další nemovitosti dostávali finanční odškodnění – oproti zestátnění podle Benešových dekretů nebo po únoru 1948. Jenže podle Kölbla šlechticům nezbývalo nic jiného než se podřídit a své majetky prvorepublikové vládě prodat, ačkoli mnohdy dostali jen zlomek skutečné hodnoty.

Lány za 12,5 + 12,4 milionu

Podrobněji se Fürstenbergy zabývala ve své loňské diplomové práci Pozemková reforma na velkostatku Křivoklát studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kristýna Kaucká. Píše také o zámku v Lánech:

„Dne 15. dubna 1920 byl přijat zákon, který se zabýval zřízením vedlejšího úředního sídla prezidenta republiky. Na základě tohoto zákona byla vláda oprávněna jednat s Fürstenbergy ohledně zámku v Lánech. V červenci 1921 došlo k uzavření trhové smlouvy mezi Československou republikou, zastoupenou Ministerstvem financí Československé republiky, na jedné straně a Maxem Egonem Fürstenbergem na straně druhé ohledně odprodeje zámku v Lánech,“ píše se v diplomové práci.

„Cena za zámek v Lánech s parkem a příslušnými budovami byla vyčíslena na 12 500 000 Kč, za ostatní nemovitosti bylo zaplaceno 12 370 000 Kč, tudíž souhrnem 24 870 000 Kč.“

Že šlo spíše o prodej vynucený okolnostmi pozemkové reformy nastiňuje další část diplomové práce, když popisuje okolnosti prodeje Křivoklátu: „V jeho případě existovala i zvláštní překážka dalšího provádění pozemkové reformy, a to klausule, kterou pozemkový úřad Fürstenbergovi dal po koupi Lán. Tato klausule stanovila, že stát nepřevezme z jeho majetku žádné další půdy do té doby, dokud všechny ostatní majetky nad 10 000 ha nebudou postiženy aspoň stejným procentem vyvlastněním, jaké odevzdal Fürstenberg prodejem Lán a postoupením zemědělské půdy pro první etapu pozemkové reformy v roce 1921 až 1922.“

Náprava za Bílou horu

Pozemková reforma, která se uskutečnila především ve 20. letech minulého století, nebyla v Evropě nijak výjimečná. Podobnou cestou se vydaly i další země.

„Prováděla se do různé hloubky, v Československu navíc měla národní zdůvodnění,“ říká historik Vlastislav Lacina. Jedním z aspektů reformy totiž byla náprava křivd po Bílé hoře. A například Fürstenbergové patřili do skupiny šlechtických rodů, kteří majetky v českých zemích získali až po porážce českých stavů roku 1620. Ostatně i zámek v Lánech měli v držení od počátku 18. století.

„Pozemková reforma je vedle převratu největším činem nové republiky. Je dovršením a vlastním uskutečněním převratu,“ uvedl Tomáš Garrigue Masaryk, který zavedl tradici letního prezidentského sídla v Lánech.

Zároveň na venkově existoval ohromný „hlad po půdě“ a především agrární strana chtěla toto volání vyslyšet. „Po válce také v našich zemích byly hlad a bída a lid přirozeně pohlížel nepříznivě na velké latifundie. Záborovým zákonem předešli jsme sociálním výbuchům, protože se lidu dala naděje na získání půdy,“ prohlásil Masaryk.

Jen do roku 1922 bylo zabráno více než 1,2 tisíce hektarů zemědělské a 2,7 tisíce hektarů ostatní půdy, tedy bezmála čtyři tisíce hektarů, což byla téměř třetina z celkové půdy v zemi. „Byl to politický akt, který vytvořil určitou stabilní základnu v československém zemědělství,“ poznamenal historik Lacina. Dodal, že díky reformě se československé zemědělství stalo nesmírně efektivním.