Se zpožděním jsem narazil na článek v Deníku Referendum z 9. srpna, ale stojí za zaznamenání, jelikož jeho titulek obsahuje bezpochyby nejbizarnější myšlenku o odchodu Británie z EU, jaká se v českých médiích vyskytla. Autorem je Jakub Patočka a v titulku stojí: „Britové prchali z EU i před Klausem či Zahradilem.“ A autor to myslí vážně, v podtitulku opakuje: „Mnozí lidé v Británii hlasovali pro odchod z Evropské unie kvůli tomu, že ji nechtěli sdílet s obskurními zjevy postkomunistické politiky, jako je Jan Zahradil či Václav Klaus. To je srozumitelné.“

Co může být srozumitelnějšího? „Je to těžké rozhodování. Na jednu stranu můžeme o hodně přijít, britská ekonomika je integrovaná do Evropy, ale na druhou stranu ten Zahradil a Klaus...“ Určitě jste to slyšeli, takových rozhovorů s lidmi z ulice bylo BBC plné.

Patočka na ně neodkazuje. Ale dokládá své tvrzení vlastním zážitkem. „Jak jsem se před pár dny poučil ve venkovském sídle jednoho takového Brita, který pro Brexit hlasoval i v hrůze z představy, že by britští vojáci měli být součástí jedné armády s rumunskými, jediným obrazem českého konzervativce široce rozšířeným v britské veřejnosti je záznam Václava Klause kradoucího v Chile pero.“

Myslím, že jde o případ primitivního žurnalistického zlozvyku, záměny anekdoty za trend. Ale hlavně o ukázku bizarní myšlenkové bubliny, v níž je možné podlehnout představě, že většina lidí žije stejnými svéráznými ideologickým vášněmi jako autor. Skupinky lidí mají nejrůznější bizarní zájmy, někdo třeba sleduje, jak na určitém místě projíždějí vlaky (trainspotting, česky šotouš) nebo letadla (planespotting), někdo jednotlivé poslance Evropského parlamentu. Někdy se jejich privátní vášeň protne s politikou – třeba když v Řecku uvěznili britské planespottery a začaly je vyšetřovat jako nebezpečné špióny. Ale vesměs si ti lidé uvědomují, že se jedná o jejich menšinovou libůstku, které společnost není povinna věnovat mnoho péče. S rizikem, že se znemožním a prokážu své odtržení od lidu, bych si dovolil odhadnout, že Britové při rozhodování o Brexitu mysleli na Václava Klause a Jana Zahradila asi tak často jako na planespotting. Myslet si něco jiného prozrazuje opravdu chorobnou politickou posedlost.

Což neznamená, že by Češi nemohli hrát při tom rozhodování vůbec žádnou roli. Co třeba tohle:

„Magdaléna Ferková se usmívá do fotoaparátu a pózuje vedle černého BMW za 40 000 liber… Pro sestry z České republiky, které se, aspoň před očima ostatních, živily v továrně, je to drahé auto. Ale jejich denní zaměstnání bylo jen zástěrkou pro jejich skutečnou práci, podvody se sociálními dávkami, kterými ony a jejich gang vylákaly z britské vlády až milión liber… Minulý týden byli Iveta a Magdaléna Ferkovy a tři členové jejich gangu odsouzeni za spiknutí za účelem podvodu v pětidenním procesu před nottinghamským soudem. Magdaléna (33) v průběhu soudu zmizela a byla odsouzena v nepřítomnosti.“

Tak začíná článek v Daily Telegraph z roku 2013. Popisuje, jak gang kontaktoval lidi z ČR a ze Slovenska, slíbil jim práci v Británii, přivezl je tam, nechal je zapsat jako žadatele o zaměstnání, zařídil jim bankovní účty a pak je odvedl požádat o sociální dávky na (zpravidla neexistující) děti. Poté jim sdělil, že slíbená práce není, ponechal je svému osudu a vybíral sociální dávky z jejich účtů. Podle sousedů většinu peněz utratili v herně. A taky sbírali šrot, který k velké radosti spoluobčanů shromažďovali před svým domem.

Anebo co třeba tohle:

„Gauner se konečně přiznal, že zabil čtrnáctiměsíční dítě své přítelkyně poté, co pár svaloval zodpovědnost za jeho smrt na duchy strašící v jejich bytě. Marek Holub (27) z Balsall Heath v Birminghamu opakovaně po týdny Santina Baláže napadal, až ho nakonec uškrtil. Přiznal se k vraždě, zanedbání péče a krutosti k dítěti. Jeho partnerka Tereza Lacková (20), která s českým státním příslušníkem žila a byla Santinovou poloviční sestrou, se v průběhu soudního líčení před leicesterským soudem přiznala k dopuštění smrti dítěte a zanedbání péče. Santino byl krátce po napadení převezen do birminghamské dětské nemocnice, ale zemřel krátce poté na Nový rok na následky řady vážných zranění. Santino se narodil v Bílině v České republice a do Anglie ho přivezla jeho matka v červnu 2014. Když se matka v září vrátila domů, zůstal Santino v péči Lackové….“ popisoval loni v říjnu Daily Mail (ale o případu informovala řada dalších britských médií).

Pokud si nějací Britové při rozhodování v referendu vzpomněli na Čechy, byli to spíš tihle, anebo Zahradil a Klaus? Byl to spíš český prezident na YouTube v Chile v roce 2011 a europoslanec z Bruselu, o kterém nikdy neslyšeli – anebo lidé, kteří teď žili mezi nimi, okrádali jejich stát a vraždili děti?

Ze dvou případů samozřejmě rozumný člověk nevyvozuje nic definitivního. Ale podobných, méně křiklavých událostí jsou s Čechy v Británii spojeny stovky ročně – podvody s dávkami, sňatkové podvody za účelem získání občanství, týrání dětí, zanedbání péče, drogy, kriminalita.

Negativní dopady volného pohybu osob a rozšíření EU byly spojovány spíš s Rumuny nebo s Poláky, kterých do Británie ve srovnání s Čechy přišlo řádově víc. Většina těch lidí tam žádné škody netropí. Ale pokud si nějaký Brit řekne, že ty odporné bytosti dopouštějící se popsaných ohavností tam nemusely být, nebýt členství v EU, má na to právo.

Celkově Britové snášeli tuto invazi s podivuhodnou velkorysostí a zdvořilostí. Zkusme si představit, jak bychom na romský příval srovnatelných rozměrů – protože je skutečností, že ty problémy byly většinou spojeny s Romy – reagovali my.

Myslím, že ani tyto případy, stejně jako Klaus a Zahradil, nerozhodly o odchodu Británie z EU. Nemá cenu je démonizovat, kriminalita byla, je a bude. Ale mělo by patřit k normální lidské slušnosti být si takové ostudy v cizině vědom a stydět se za ni. A počítat do tří, než se rozhodnu povýšeně připomínat Britům, jací piloti je zachraňovali v bitvě o Anglii. Oni jsou příliš dobře vychovaní na to, aby vám opáčili, že dnes jim posíláte trochu jiný lidský materiál. Ale mohli by. To bylo na vás, pane státní tajemníku Prouzo.