Včerejšek přinesl dvě důležité zprávy, které spolu přímo souvisí. Brzy ráno zveřejnil Český statistický úřad výsledky o rekordním růstu platů. Průměrný příjem v zemi vzrostl ve druhé čtvrtině roku nejrychleji od začátku finanční krize v roce 2008. Stoupl o 7,6 procenta a přiblížil se třiceti tisícům korun měsíčně. Dosáhl 29 346 korun, průměrný zaměstnanec si tak za rok polepšil o 2074 korun. Když se odečte vliv vyšších cen, reálné platy stouply o 5,3 procenta. I to je nejrychlejší růst od roku 2007. Firmy navíc stále nabírají nové lidi, takže celková suma, kterou utratily na platech, stoupla za rok o 9 procent. To všechno se odráží ve vysokých útratách rodin.

Jen pár desítek minut po zveřejnění zprávy o rekordním vzestupu platů vyhlásily školské odbory stávkovou pohotovost. Je to přirozená reakce na to, co se ve společnosti odehrává.

Učitelské platy jsou v Česku ostudně nízké a ani za rekordní éry prosperity se na tom nic nezměnilo. Je přirozené, že právě teď cítí učitelé šanci to změnit. Vláda Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše a Pavla Bělobrádka prošustrovala prosperitu a nevyužila ideální příležitost. Místo platů učitelů raději masivně zvyšovala všemožné dotace firmám a neziskovým institucím. To byla zjevná rozpočtová priorita v čase rekordní prosperity. Učitelské platy zjevně nebyly prioritou. Když se dnes všechny tři vládní strany v programech kasají, jak je pro ně teď vzdělání prioritou nejvyšší, a Andrej Babiš dokonce přímo „garantuje“ do roku 2021 učitelské platy vyšší o 50 procent než dnes, působí to směšně.

Platy učitelů jsou v Česku ve srovnání s jinými profesemi, na které je potřeba podobná kvalifikace, nejnižší ze všech vyspělých zemí sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Učitel základní školy si v průměru vydělá 27 690 korun, na střední škole 28 649 korun hrubého měsíčně.

OECD používá pro srovnání učitelských platů jako laťku příjmy v profesích, které si žádají podobnou úroveň vzdělání. Průměr učitelských platů na základních školách v zemích OECD je 81 procent platů stejně vzdělaných zaměstnanců. Stejně jako průměr dvaadvaceti zemí Evropské unie, které jsou součástí OECD.

Český učitel má ale jen 56 procent průměru ostatních stejně vzdělaných zaměstnanců. Slovenský 61, slovinský 86, polský 82, maďarský 71 procent.

V Německu jsou učitelské platy na 89 procentech, stejně jako ve Finsku, kde děti dosahují nejlepších výsledků ve srovnávacích testech PISA z celé Evropy. Rakouští učitelé mají 75 a francouzští 76 procent průměru.

Kdyby tedy čeští učitelé brali to co němečtí, byly by jejich platy o 23 procent vyšší. Takhle jednoduše se to dá z výše uvedených čísel spočítat ve srovnání s každou další zemí.

Za ty nejnižší platy přitom odučí více hodin než jejich kolegové z ostatních evropských zemí. Český učitel stráví podle statistik OECD ze studie Education at a Glance 2016 před katedrou 823 hodin za rok. V Německu je to 800 hodin, ve Slovinsku 627 hodin, v Rakousku 779 hodin. Ve Finsku 673 a v Polsku 621 hodin. Polské děti mají ve všech sledovaných kategoriích v patnácti letech nejlepší výsledky z celé střední a východní Evropy.

Další obrovskou slabinou českých učitelských platů je, že jsou velmi rovnostářské a během kariéry stoupají jen velmi málo.

Je dobře, že se učitelé ozvali. Zaslouží si výrazné přidání. Zároveň ale nesmí být plošné. Spolu s vyššími platy musí přistoupit i na jasné měření výsledků. Ty se nepoznají podle žádných byrokratických kariérních řádů, ale jen čistě podle výsledků jejich studentů.