Cena Klubu za starou Prahu
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
V pondělí 13. února byl vyhlášen vítěz třináctého ročníku Ceny Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí. Finále přineslo velmi vyrovnanou kolekci šesti architektonických počinů. Jejich pojetí je však velmi různorodé, od domů, jejichž forma vychází ze starých tradic, až po moderní minimalistické kostky. Pozoruhodné je, že žádná ze staveb není na území hlavního města. Letos to bylo už podruhé, co se žádná budova z Prahy neprobojovala ani do finále.
„Do ceny se nedá přihlásit. Sami si vybíráme stavby na základě jejich kvality a samozřejmě hledáme i v Praze, kde však nic pozoruhodného nenacházíme,“ říká Richard Biegel z Klubu za starou Prahu. O absolutním vítězi rozhoduje tajné hlasování. Letos se jím stala Bílá věž v Hradci Králové. Realizace oceněná rovněž hlavní cenou v Grand Prix architektů 2016. Minimalistický objekt hradeckého architekta Jaromíra Chmelíka dokládá, že dnešní architektonické dílo dokáže citlivě vstoupit i do těch nejcennějších a nejmalebnějších zákoutí starých měst.
Renesanční Bílá věž je jednou z nejvýznamnějších staveb v Hradci Králové. Byla vystavěna v letech 1574 až 1581 a za J. B. Santiniho prošla barokní úpravou. Bohužel ke konci 20. století došlo k necitelným zásahům do autentických prvků stavby a k narušení historických materiálů. Bílá věž se tak potýkala s vážnými problémy, což byl hlavní impuls ke kompletní rekonstrukci.
„Základní koncept našeho řešení vychází z potřeby celkové rekonstrukce stavby a prolínání jednotlivých stavebních celků v čase a prostoru. Bílá věž dostala úplně nový kabát a velké překvapení vás čeká i uvnitř. Návštěvy rozhodně nebudete litovat,“ vzkazuje autor architekt Jaromír Chmelík. Restaurátorským způsobem byly kompletně opraveny všechny poškozené části stavby a do historického prostoru byly vloženy schodiště, podesty, výstavní a interaktivní prvky. Nová vstupní přístavba vznikla na místě původní pokladny. Jde o mimořádný příklad vrstvení, kdy se nová architektura naprosto přirozeně integrovala do okolního prostředí. Právě takové realizace Klub za starou Prahu vyzdvihuje. Podle Biegla rozhodně neupřednostňuje repliky historických objektů, jak by se možná podle názvu organizace mohlo zdát.
Mezi finalisty už poněkolikáté postoupila také realizace z Brna, kde se kvalitní architektuře daří výrazně lépe než v Praze.