Na odvolání navržený ministr financí Andrej Babiš se dostal do těžké defenzivy. Přestože o sobě rád mluví jako o typu s „horolezeckým genem“ do krizí, opak je pravdou. Andrej Babiš je od chvíle své migrace do České republiky zvyklý hrát ofenzivu a podle svých vlastních scénářů. Defenzivu a kritiku nezvládá. Za každou cenu se jí vyhýbá. Je v ní nervózní a dělá těžké chyby. Není zvyklý na kritickou debatu. Je zvyklý, že ho lidé poslouchají, podlézají mu, jsou vůči němu úslužní a bojí se ho.

Přes všechnu jeho snahu odvádět pozornost a události kolem sebe rozkecávat do stavu, kdy jim lidé přestanou rozumět, přituhuje v obou hlavních liniích, v nichž se ukazuje, co je Andrej Babiš skutečně zač.

Za prvé, že je to člověk s velmi nejasným původem svého miliardového majetku, s podezřeními na vážné daňové úniky v řádu desítek milionů korun. Za druhé, že je to člověk posedlý kompromitací svých soupeřů v politice, k čemuž využívá živých policejních spisů, které vypouští přes svůj tiskový servis Mladá fronta DNES a Lidové noviny. Novinář Přibil nebyl jediným Babišovým specialistou na kompromitaci. Je to jen vrchol ledovce. Případy ze živých spisů ve velkém publikují i Lidové noviny pod vedením Babišova přítele Istvána Léka.

Babišova defenziva je zjevná, přestože se ho prezident Miloš Zeman snaží vší silou manévrováním za hranou ústavy držet. Jen prodloužený víkend přinesl tři znaky defenzivy. Andrej Babiš zbaběle odmítl jít do televizní debaty šéfů parlamentních stran. Je zjevné, proč. Od chvíle, kdy se vážné pochybnosti o původu Babišových legálních příjmů koncem ledna rozjely, ministr financí ve veřejném prostoru v živých rozhovorech nikdy nečelil opravdu tvrdé oponentuře (čestnou výjimkou je pořad Události, komentáře z 31. ledna moderovaný Lukášem Dolanským). Jinde Babiš dostal prostor, aby pořád unikal od podstaty věci a opakoval, jak je to všechno kampaň a krade Sobotka s Kalouskem.

Minulý týden se poprvé dostal do silné defenzivy v pořadu Interview ČT24. Výborně připravená, klidná a soustředěná moderátorka Světlana Witowská nedovolila uniknout k tradičnímu gejzíru mučednictví a obviňování a Babiše tlačila, aby opravdu odpovídal, a dostala ho do těžké defenzivy. Nechtěl to znovu předvádět za asistence šéfů parlamentních stran, tak raději zbaběle nešel.

Druhým projevem defenzivy byla omluva za debaty o kompromitování politických soupeřů přes tehdy ještě svoji MF DNES. Andrej Babiš ví, že je to pro něj neúnosné. Třetím projevem bylo zveřejnění odpovědí na 22 otázek s pochybnostmi o jeho majetku, které sepsali premiérovi poradci. Dokument nepřináší nic nového a některá vysvětlování jsou velmi bizarní. Především kroucení se nad ukázáním výpisů z banky, že skutečně zaplatil za dluhopisy Agrofertu a nebyla to jen fingovaná operace. Každá bankovní transakce má unikátní číslo v clearingu a lze ji snadno dohledat. Andrej Babiš se předložení tohoto jediného tvrdého důkazu brání opravdu urputně.

Porážka v defenzivě ale přijde jen ve chvíli, kdy soupeř dokáže hrát odvážně ofenzivu. ČSSD je teď v historické roli, kdy bude zodpovědná za to, jestli se po volbách bude země ubírat s premiérem Babišem směrem k východní oligarchii.

Ofenziva si ale žádá jasnou strategii a ta teď musí být tvrdá.

Prvním nezbytným krokem je vypovězení koaliční smlouvy. Andrej Babiš nesmí mít žádný vliv na to, kdo se stane novým ministrem financí. Kromě Babiše je potřeba navrhnout odvolání všech ostatních ministrů za ANO. Andrej Babiš si uvědomuje, jak zásadní je pro něj ministerstvo spravedlnosti, kde sedí jeho věrný ambiciózní sluha Robert Pelikán. U státního zastupitelství, nad nímž má moc právě on, je podobně jako u Babišem ovládané Finanční správy vážné podezření, že v případech vyšetřování ministra financí pasivně otálí. Do voleb mohou bez problémů dovládnout sociální demokraté s lidovci. Sněmovna vládě nedůvěru nevysloví. Křesla po babišovcích si mohou rozdělit dvě zbývající strany vládní koalice.

Pokud prezident Miloš Zeman Babiše a další ministry odvolat odmítne, měl by premiér vyvolat poté, co otálení potrvá déle než měsíc, kompetenční spor u Ústavního soudu. U odvolávání ministrů nedává ústava žádný prostor pro prezidentovu vůli. Musí vyhovět návrhu premiéra. A bez prodlení. Sám Miloš Zeman jako premiér takový kompetenční spor před Ústavním soudem vyvolal s Václavem Havlem kvůli jmenování guvernéra Zdeňka Tůmy. Od té doby je alespoň jasno, že výběr guvernéra je čistě záležitostí prezidenta, s níž nemá premiér nic společného. Teď se alespoň ve vyhroceném sporu prosadí, že prezident nemá právo otálet s vyhověním premiérovi při odvolání členů vlády.

Třetí ofenzivní taktikou by měla být plošná ostrakizace médií, která má Andrej Babiš zaparkovaná ve svěřenském fondu. To už není jen na sociální demokracii, ale na všech ostatních parlamentních stranách. Prakticky to znamená nepsat tam, neodpovídat jim, nedávat rozhovory. Podobně jako se politici chovají třeba k extremistickým plátkům. Jen tak můžou zničit Babišovy mediální investice a ukázat jejich pravou podstatu jako čistě propagandistických plátků.

Ofenziva není moc ničím riskantní. Sociální demokracie nemá co ztratit a nic moc jí nehrozí. Babiš dosud vyhrával právě proto, že byl ofenzivní a ostatní se před ním ustrašeně plazili jako králíci před kobrou. Dnešní konstelace a šance se nemusí opakovat.

V této chvíli je velmi těžké odhadnout, jak vážná podezření kolem Babiše působí na voliče. Je ale velmi pravděpodobné, že jeho podpora je podstatně slabší, než ukazují průzkumy. Nebylo by to poprvé. Jiří Paroubek čekal v roce 2010 ještě den před volbami zisk 35 procent hlasů. Když nevěřícně zíral na skutečných 22 procent, téměř okamžitě rezignoval. Jeden z jeho tehdejších poradců mi před časem přiznal, že Paroubek žil v bludu a netušil, že průzkumy jsou v jeho prospěch cinknuté. Jeho volební stratégové mu to neřekli a nechali ho žít v bludu. Nebyl to jediný případ.

Sociální demokracie čekala ještě pár týdnů před posledními volbami v roce 2013 kolem 30 procent hlasů, dostala 20 procent. Babiš nejspíš v bludu nežije. Dobře ví, že jeho podpora padá a že je v pasti. Sociální demokraté rozhodnou, jestli ho z ní nechají vyklouznout. Za jejich vyměknutí zaplatí Česko vysokou cenu.