V polovině srpna je konec prázdnin na dohled, a tak se letní festivalová sezona sbírá ke svému poslednímu velkému nádechu. Tentokrát tedy přinášíme přehled některých hudebních a divadelních přehlídek, doplněný pozvánkami na čerstvé a přitom vbrzku končící výstavy, jež byste si neměli nechat ujít.

Širák zas láká nás

Letošník třiadvacátý ročník trutnovského hudebního festivalu, který přitom slaví třicetiny a začal u nás tradici novodobých festivalů a rád se nechává přezdívat český Woodstock, nese titulek Trutnoff a dle podtitulu je věnován „obětem u Sand Creeku a ideálům 17. listopadu 1989“. Obě listopadové události letos „slaví“ kulatiny, ta první – masakr šajenské vesnice kvůli zlatu, po němž toužil bílý muž – se 29. listopadu dočká sto padesátého výročí, ta druhá o dva týdny dřív pětadavacátého. Přestože historicky nemohou být rozdílnější, tvoří spolu komplementární dvojici lidské duše: první je připomínkou jejího zvířete, druhá její krásky. Toto angažované spojení krajiny a politiky je pro trutnovský festival tradiční; připomíná, že kultura by nikdy neměla zůstat viset ve vzduchoprázdnu. Letos je vtipně znázorněno na webu festivalu obrázkem, na němž pivovarský zaměstnanec Václav Havel prochází s pytlem na rameni v barvách české vlajky mezi indiánskými týpí. Možná právě kvůli svému mírovému poselství letos organizátoři porušili zvyk a uveřejnili předem denní rozpis účinkujících s důrazem na úvodní unikátní ekumenickou bohoslužbu křesťanů tří zdejších obvyklých vyznání a členů hnutí Hare Krišna. Hudební program dosud obstarali z všeobecně známých jmen Michal Prokop a Framus 5, Matěj Ptaszek, Visací zámek nebo americký herec Elijah Wood, jenž se tentokrát předvedl jako DJ. Buď jak buď, bylo bylo, avíza dalších dnů už tak přesně známa nejsou (pořadatelé tak protestují proti nadhodnocování údajů jinými festivaly), ale jména hlavních taháků ještě ano: výjimečné vystoupení slibuje Jiří Suchý, jehož pořadatelé na festival lákali osm let. Suchý svolil až letos a na festivalu vystoupí spolu se svou „statutární“ královnou Evou Pilarovou. Dále se lze těšit na balkánskou dechovku v podání orchestru Bobana a Marka Markoviće, v Česku populární skupinu N.O.H.A. anebo baskickou skupinu Crystal Fighters. (To je elektronika propojená s prý baskickým folklorem. Je příjemně rytmická, ale tu lidovost poznat sotva.) Vystoupí také Patti Smith, Jaroslav Uhlíř s kapelou, Dáša Vokatá s Oldřichem Kaiserem, DG 307, Ty syčáci, J. H. Krchovský se svým Krchoff Bandem nebo Petr Spálený s Apollo bandem.

Festival Trutnov Open Air trvá do 17. srpna. Vstupenka na celý festival stojí 1200 Kč.

Slováci rozdráždí severovýchodní Čechy

Kdo by si nepletl Trutnov s Turnovem, zvlášť když hudební festival odkazující k undergroundu si chovají obě města. Ten turnovský, jenž nese titulek Básníci ticha, se ale uskuteční o dva týdny později a je titěrný a mladší. Jak patrno z názvu, vznikl jako pocta Milanu Hlavsovi, trvá jeden den a letos jde teprv o jeho třetí ročník. Stojí za zmínku především proto, že koncentruje na jednom místě několik v tuzemsku málo známých slovenských kapel. A jak víme, slovenská populární hudba byla vždycky lepší než česká a zároveň slovenské kultury přirozeně přítomné v české kotlině je pohříchu málo. V Turnově je přehlídka pojata jako line-up „indie vydavatelství“ Slnko Records. Představí se pět kapel: duo Longital (někdejší Dlhé diely) úspěšně koncertuje po většině Evropy, přitom zpívá jen ve slovenštině; jeho hudba se opírá o jazzové linky, kytary a smyčce, je klidnější; celkově těžko přebít charakteristiku z festivalového medailonku: vlastně jde o „elektronické písničkářství“. Další duo je Walter Schnitzelsson, kytara a bicí, pějí anglicky. Zní mi to jako kterákoli novější skladba, již jsem mohl slyšet v seriálu Jak jsem potkal vaši matku; městské popové hromburácení, od něhož já utíkám pryč, ale leckoho jistě bude bavit. Další (číst pozorně prosím) je Zlokot: to je celá kapela, mydlí mix elektroniky a rocku a do toho rapuje. Je to slovensky a zní to celkem osvěživě. Předposlední kapelou jsou Tu v dome. Ti mě baví hodně, třebaže se nesvedu zbavit podezření, že jejich „antipop“ je trošku póza: přitom kdyby místo o smrti zpívali o zamilovaných myškách, bude to pořád dobré, protože mix jejich nástrojů a cit pro melodii jsou přitažlivé. A poslední kapelou je Kolowrat. Sami se nazývají „kytaroví melancholici“ a vše, co si pod tím kdo svede představit, je pravda. I když se nestraní ani akordeonu, ani bicích. Úhrnem celá přehlídka, jak jsem si ji nanečisto poslechl, zní tak, že si najde něco svého každý: srdcaři, tvrďáci i esoterici, každopádně je to šance seznámit se naživo s hudbou, jež v českém éteru běžně nezní.

Festival Básníci ticha proběhne v sobotu 30. srpna, začíná v 17:00 v městském letním kině v Turnově. Vstupné na místě je 340 Kč.

Konečně divadlo

Z letního spánku probírá pražskou divadelní sezonu již pojedenácté festival Letní Letná. Představuje samozřejmě v první řadě představení nového cirkusu, ale věnuje se i, řekněme, méně rozhopsaným kouskům – především v rodinné sekci věnované dětem (a ovšem rodičům). Na tomto festivalu je příjemná snaha po okamžité konfrontaci české produkce se světovou, což je rozhodnutí, které se obvyklé české touze po bezpečném odstřižení od okolí nepodobá. Z letošního programu zní nejlákavěji inscenace kanadsko-francouzsko-belgického souboru La Compagnie du Poivre Rose. Ten si pro Letnou připravil premiéru (takže festival je koproducentem představení) a ozvláštnil ji propojením s Ivou Bittovou, která bude představení naživo hudebně doprovázet. Samozřejmě původní hudbou, již pro něj složila. Dle své anotace inscenace „zkoumá role žen a mužů v současném světě; jaké existují předsudky, stereotypy nebo tabu“. Z českých tvůrců se mediální pozornosti těší duo DaeMen, toliko vítězové soutěže Česko Slovensko má talent (je úleva, že svůj někdejší televizní věhlas úročí takto). Připravili si inscenaci LOSER(S): ta „chce být současnou reflexí faktu, že v dnešním zrychleném tempu společnosti mnoho lidí ztrácí svoji osobnost a vizi svého jak soukromého tak partnerského života“. Druhým populárním uskupením z českých luhů je Cirk La Putyka, představí pražskou premiéru hry Dolls. Režisér představení Rostislav Novák jr. chtěl připomenout rodinnou loutkářskou tradici (je potomkem Matěje Kopeckého), a tak vymyslel projekt, který by předvedl, jak se proměňuje úloha loutky (hračky, panenky) od dětství k dospělosti – napříč kulturami anebo historicky konfrontací s novými a novými médii. Jak se zdá z ukázek, to, co loutce zůstalo, je subtilnost a intimita. Vypadá to lákavě. Festival bude otvírat soubor Cirque Trottola, ten už byl na festivalu dvakrát a vždy sklízel veliké ovace a vyprodával šapitó: letos tedy zájemci mají novou šanci. Soubor se vrací ve spojení s kolegy z Petit Théâtre Baraque, spolu přivážejí Matamore – klauniádu, jakou se prý cirkus začít sluší.

Obrázky panu spisovateli s láskou

Ke stému výročí narození Bohumila Hrabala se uskutečnila řada vzpomínkových nebo kulturních akcí, málokterá je však přinejmenším časově pojata tak velkoryse jako projekt městské části Praha 8 nazvaný Hrabalova Libeň. Pod jeho hlavičkou proběhnou letos čtyři fotografické výstavy, jež nějak souvisejí s Hrabalovým dílem. Tedy proběhnou ještě tři, neboť první výstava, Ostře sledovaný Hrabal, skončila v půli května. Pro pořádek připišme, že se věnovala fotografiím, na nichž byl v Libni anebo v Kersku zachycen sám Hrabal, byla sestavena ze soukromých sbírek a ze sbírek Muzea fotografie. Aktuální výstava se jmenuje Bohumil Hrabal barevně i černobíle a jejím tématem jsou jednak opět fotografie z Hrabalova života, jednak „málo známé Hrabalovy koláže z padesátých let a ilustrace a obálky českých autorů k jeho knihám“. Vlastně většina této druhé expozice je výtvarná: ony obálky a ilustrace jsou přehlídkou grafiků a ilustrátorů, jejichž práce si Hrabal vážil. Doplněny jsou ještě expozicí filmových a divadelních plakátů inscenací Hrabalových textů a souborem grafických listů autorova přítele Vladimíra Boudníka. V půli září začne třetí výstava, Libní s Bohumilem Hrabalem; potrvá do půli listopadu. Ta je dle anoncí s autorovou tvorbou spojena dokumentárně: představí soubor fotografií Libně Ladislava Michálka z doby, kdy ji znal Hrabal a inspiroval se její rázovitostí k hledání „perliček na dně“. Nu a závěrečnou čtvrtou přehlídkou – skončí příznačně na Silvestra – bude představení de facto sociálního pramenu autorovy tvorby: fotografií, na nichž je spisovatel zachycen „se svými Romy“. Titulek čtvrté expozice je jasný: Romové a Bohumil Hrabal. Vstup na všecky expozice je zdarma a jsou nebo budou k vidění na úřadu městské části, tedy v Libeňském zámku anebo v tzv. Bílém domě (tak tak, jeden takový máme i v Praze).

Výstava Bohumil Hrabal barevně i černobíle trvá do 4. září

Parádní oslava tradic českého muzejnictví

V nové budově Národního muzea začala pátého srpna výstava nazvaná Unikáty zemských muzeí, je součástí projektu Strážci paměti: 200 let muzejnictví v České republice. Výstavka potrvá nezvykle krátce, a tak není radno otálet s její návštěvou. Snad je to tím, že je mini (nezahrnuje velké množství exponátů), i tím, že je putovní a vyjma Národního muzea už stačila pobýt ve Slezském muzeu a svou cestu zakončí v brněnském Moravském zemském muzeu, které ji pohostí mezi 5. a 30. zářím. Expozici tedy je (bylo) možno vidět v prostorách všech tří nejstarších tuzemských muzeí, které postupně v průběhu let 2014–2018 oslaví 200 let od založení. To všecko jsou sice relevantní, ale pořád pentličky, jelikož výjimečnost výstavy samozřejmě zakládá její obsah. Poprvé v historii lze vidět ty opravdu nejcennější české archeologické kousky vedle sebe na jednom místě. Buclatá Věstonická venuše je jistě každému známa: to je dobrá služba, již svým románem Lovci mamutů, v němž popsal její podobu a výrobu, vykonal na českých dětech Eduard Štorch. Ačkoli nepopsal ji dost, neboť nemohl vědět, že jednou se potvrdí domněnky o otlačku dětského prstu na levé části sošky. Obecné potuchy myslím panují také o nejstarší světové sbírce meteoritů z opavských Kylešovic, starých 18 tisíc let, jimiž si staří lovci obkládali ohniště. Naopak všeobecně nejméně známá je patrně dvě tisícovky let stará plastika keltské hlavy, nalezená v Mšeckých Žehrovicích, u níž se dodnes neví, k čemu sloužila, tudíž ani jak byla používána a zda k ní patřil ještě nějaký díl, nebo ne. Je to jediný doklad keltských plastik na našem území. Patrně zobrazuje druida nebo vysoce postavenou osobu, každopádně poutá nepřehlédnutelným nakrouceným knírem. A poutavé jsou rovněž okolnosti jejího nálezu: plastika byla nalezena roku 1943 náhodou při obraně pískovny před ataky zlodějů; posléze ve strachu před jejím zabavením nacisty byla do Národního muzea převezena tajně. Postupně vzniklo několik jejích kopií, určených právě k běžným dlouhodobým výstavám. Ta aktuální ovšem představuje její originál, což je v tuzemsku od jejího nálezu teprv počtvrté. Stejně tak oba předešlé exponáty jsou vystavovány výjimečně. V opavském Slezském muzeu prý výstavu za tři týdny tamního jejího trvání zhlédlo na jedenáct tisíc lidí. Slušné číslo, uvidíme, kolik dokáže přispět Praha. Ve čtvrtek 21. srpna od půl páté odpoledne je možno objednat se na komentovanou prohlídku celé expozice. Vstupné je standardní, jako na jinou prohlídku muzea.

Výstava Unikáty zemských muzeí potrvá v Národním muzeu do 27. srpna, Praha