Česká zahraniční politika nachází vzácně rozumnou a realistickou shodu při pohledu na aktuální politický vývoj v Americe. V nedělním pořadu České televize Otázky Václava Moravce se ministr zahraničí, sociální demokrat Lubomír Zaorálek s bývalým šéfem diplomacie za ODS Alexandrem Vondrou shodli, že Donald Trump je pro Ameriku spíš příležitostí k probrání se, byť riskantní, než hrozbou. Stejný názor měli i na to, že dosluhující americký establishment reaguje na ruské kyberútoky na servery Demokratické strany před volbami hystericky. Křičí, místo aby byl aktivnější a vůči Rusku prosazoval skutečně efektivní politiku.

Právě kyberútoky a vůbec vztah k Rusku je nyní nejvýstižnější ukázkou, na níž se projevuje vážná nemoc Západu, která ho žene do úpadku. Je to kombinace neschopnosti efektivně prosazovat vlastní zájmy – případně se bránit prosazování zájmů jiných – a skuhrání. Vztah k Rusku je asi nejvíce vyhrocený, ale je to bohužel zlomek hlubšího trendu. Dalším je reakce na masovou migraci. Šířené přesvědčení, že prostě nejde chránit suverénní hranici. „Ofenzivní zpravodajskou práci Rusů je třeba brát vážně, vadí mi ale nářek Američanů, že jim Rusové ovlivnili volby. To není hodno nejsilnější světové velmoci,“ vystihl Vondra v České televizi přesně syndrom skuhrací nemoci.

Západní elity se přímo rochní v tématu ruské propagandy. Píší se o tom knihy, tisíce článků, pořádají se o ní konference a fasují se na ni granty. Nesrovnatelně méně pozornosti se ale věnuje tomu, jak proti Rusku zasáhnout skutečně efektivně. To znamená, aby ho to opravdu bolelo. Ne aby to byla jen demonstrace zásahu, která nemá žádné faktické dopady. Vladimir Putin rozumí – podobně jako každý autoritativní politik – jen síle. Když ji proti němu někdo nemá odvahu prosazovat, chápe to jako slabost a přidá plyn. Kdyby se Barack Obama a jeho ministryně zahraničí Hillary Clintonová při slavném „resetu“ nechovali vůči Moskvě jako naivní slaboši, Vladimir Putin by si nikdy nedovolil to, co v posledních letech předváděl. Nejhorší kombinace je někomu zjevně ustupovat a zároveň skuhrat, jak mě poškozuje. Tuhle politiku Amerika za Obamy vůči Rusku předváděla.

A nejen Amerika. My taky. Jeden z předních analytiků Ruska, Američan Mark Galeotti, který nyní působí v Praze na Ústavu mezinárodních vztahů, o neschopnosti na Moskvu adekvátně reagovat poskytl v červenci Týdeníku Echo velmi zajímavý rozhovor. „Vezměte si ruskou propagandu. Existuje jen velmi málo důkazů, že někoho skutečně ovlivňuje. Lidé se na RT nebo Sputnik dívají jenom ve chvíli, kdy už jsou predisponováni nevěřit svým médiím. Ale musíme se soustředit na rozvědky a ekonomické podnikání.“ Galeotti zároveň nevěřícně kroutí hlavou nad tím, proč nejsme schopni své zájmy chránit. „Konkrétně bych rád viděl, kdyby se Česká republika postavila ostřeji k vysoké úrovni ruské špionážní aktivity. Mluví se o tom otevřeně ve zprávách BIS, tak proč se s tím něco nedělá? Na druhé straně jsem rád, když tu zůstávají země, které mohou hrát roli mostů, takže nežijeme ještě úplně v nové studené válce. Malinko uvolněnější přístup k Rusku má něco do sebe.“

Podobně trefně mluví o neschopnosti Západu reagovat na agresivitu Moskvy, tak aby to skutečně bolelo tamní elity. „Někdy v legraci říkám, že pokud chcete udeřit na elity skutečně tvrdě, bylo by nejúčinnější sankcionovat dovoz náhradních dílů na BMW a iPhony. Musíme myslet na to, co je skutečně důležité pro lidi, kteří jsou v systému skutečně důležití. Musíme být robustní a seriózní, aniž bychom se uchylovali k démonizaci Ruska,“ říká velmi trefně Galeotti.

Západ dělá přesný opak, není robustní ani seriózní. Místo toho skuhrá a Rusko démonizuje. Je fascinující a extrémně nebezpečné, jak ten, kdo má ve všem od technologií přes ekonomiku po obranu dramatickou převahu, vystupuje nesebevědomě a ublíženě.