Do zlomových parlamentních voleb zbývá něco málo přes tři týdny. A pokud jde o stav poznání toho, jak lidé smýšlejí o politice a kam se svým hlasem chystají zemi nasměrovat, žijeme v době nebývalého temna. Společenské nálady se dají číst a zkoumat různým stylem, ale přes všechna selhání a střely mimo terč jsou tím nejcennějším lakmusovým papírkem stále průzkumy veřejného mínění.

V poslední době se na ně snesly těžké vlny kritiky, když nedokázaly úplně přesně zachytit zlomové události, jako bylo zvolení Donalda Trumpa nebo rozhodnutí Britů opustit Evropskou unii. Chirurgicky přesně se trefují jen výjimečně, třeba v případě francouzských prezidentských voleb, kde předpověděly velmi dobře výsledky všech prvních čtyř kandidátů. To, co se z nich ale většinou dá číst velmi dobře, jsou trendy. Zachytily jak nástup Trumpa, tak příklon k brexitu. 

Ve všech vyspělých zemích jsou poslední týdny před volbami dostihem průzkumných agentur, zveřejňujících jednu sondáž za druhou. Tak to bývalo tradičně i v Česku. Letos je všechno jinak. Panuje nebývalý nedostatek výzkumů od seriózních agentur, které splňují alespoň ten minimální profesionální standard a jsou členy sdružení SIMAR. Mezi ně patří STEM, Median, Kantar. A jistý standard by se dal očekávat ještě od CVVM, které je jako součást Sociologického ústavu Akademie věd financované z peněz daňových poplatníků. 

Zbytek průzkumů, které různě cirkulují veřejným prostorem, jsou díla různých podivných spolků, jejichž data je potřeba brát s velkou rezervou. Profesionální standard není ničím ověřen a garantován. Namísto klasického sociologického výzkumu, odrážejícího strukturu společnosti, se často dostávají až k primitivním internetovým anketám. Říkat takovým dílům průzkum veřejného mínění je těžký eufemismus. 

I respektované agentury ale svými díly z poslední doby spíš přispívají k zamžení stavu politické scény než k jejímu poznání. Zásadní totiž je, co se zkoumá. 

Běžný čtenář nebo divák neznalý střev sociologických výzkumů od průzkumu čeká, že se dozví, jak by dopadly volby, kdyby se hlasovalo právě ve chvíli, kdy se pro průzkum sbírala data mezi respondenty. To zjistí jen volební preference. Lidé odpovědí na tři otázky: 1. Chystáte se jít k volbám? 2. Jste rozhodnuti, komu dáte svůj hlas? 3. Jestli ano, uveďte jednu konkrétní stranu, pro niž se rozhodnete. Aby to bylo věrohodné, musí být vzorek alespoň tisíc respondentů, kteří chtějí jít volit a vědí, pro koho budou hlasovat. Vzhledem k pravidelné účasti v Česku, která dosahuje plus minus šedesát procent, a těkavé atmosféře nerozhodnosti musí výzkumníci oslovit daleko více lidí, aby z té tisícovky rozhodnutých dokázali vypreparovat výsledky hlasování. Přesně tak to dělaly na obrovských vzorcích ty francouzské agentury, které se tak dobře trefily. 

Všechny ostatní hojně publikované průzkumy situaci jen mlží. Je to jak případ průzkumů, v nichž se sleduje volební potenciál, tak různých volebních modelů. V potenciálu můžou lidi dát hlas více stranám, což nemá se skutečnou realitou u voleb, kde mají jeden lístek, nic společného. Potenciál je jistě důležitý pro volební stratégy jednotlivých stran, lidem ale o skutečné politické síle nic nenaznačí. Podobné je to s různými modely. 

Užití každého z těchto závadějích průzkumů, o němž si pak lidé v médiích čtou něco úplně jiného, než ve skutečnosti říká, jsou ale důležitá pro manipulaci vnímání politiky. Velmi výrazně to může pomoci stranám, které balancují na pětiprocentní hraně vstupu do sněmovny. V potenciálu jim vyskočí mnohem víc. A rychlý konzument zpráv má dojem, že jsou silnější, a tím pádem svůj hlas nemusí prohodit nazmar, pokud se pro ně rozhodne. Letos je to mimořádně důležité. Politická scéna je velmi rozdrobená. Na hraně volitelnosti balancuje přinejmenším pět stran. Čím víc se jich dostane, tím víc to pomůže nejsilnější a oslabí středně silné strany ve středu pelotonu, což jsou momentálnbě občanští a sociální demokraté. 

Průzkumy právě tím sehrávají roli sebenaplňujících se proroctví, protože lidi v rozhodování výrazně ovlivňují. 

Kvalitní výzkumy na velkých vzorcích jsou velmi drahé. Řada agentur je v rámci své propagace dlouhodobě platila ze svého. Vzhledem k tomu, že zároveň pracují pro politické strany, jsou ale ve velkém konfliktu zájmů. 

Dobré informace o stavu politiky jsou nejvyšším veřejným zájmem. Takže zodpovědnost za kvalitní výzkumy je na straně veřejných institucí. Ty na ně mají dost peněz a měly by je v rámci veřejné služby lidem nabídnout. U průzkumů jde především o citované CVVM, Českou televizi a Český rozhlas. Nikdo z nich v posledních týdnech kvalitním průzkumem preferencí na velkém věrohodném vzorku nepřispěl. 

Česká televize přinesla velký průzkum agentur Kantar a Median na velmi reprezentativním vzorku přes čtyři tisíce lidí. Zveřejnila ale jen volební potenciál. Nikoliv preference, které odhadují výsledek voleb. Velmi pravděpodobně má přitom od agentur i tato data k dispozici. Otázka je, proč je nezveřejnila. Český rozhlas pracuje s agenturou Focus, která nepatří do SIMAR a vzorky na výzkumech nejsou přesvědčivé. 

Nejvíce ale selhává CVVM. Poslední průzkum z pondělka, kde má chabý vzorek 452 rozhodnutých respondentů, detailně rozebral kolega Petr Holub. 

Právě CVVM má od daňových poplatníků dost peněz, aby veřejnosti nabídlo průzkum, v jakém stavu je politika. Místo toho se pod vedením Pauliny Tabery věnuje výzkumu úplně jiných témat. 

Na internetových stránkách se kromě součastného velmi chabého volebního modelu dozvíte, že v květnu investovali veřejné peníze do průzkumu na téma Veřejnost o „obratu“ v německé energetice. V červnu je tu výzkum na téma Česká veřejnost k problému geneticky modifikovaných potravin. Z května je průzkum Veřejnost o spotřebě elektrické energie, o obnovitelných zdrojích a šetrnosti výroby k životnímu prostředí. V květnu se investovalo i do průzkumu na téma Veřejnost k jaderné energetice. Z května je průzkum Zájem o biopotraviny v České republice a jejich spotřeba. Z června pochází výzkum Vyhazování vzhledově nedokonalé zeleniny jako jedna z forem plýtvání potravinami. Stejně jako průzkum Spotřeba a plýtvání potravinami jako sociální problém. Pak pár relativně důležitých průzkumů o spokojenosti se svou životní úrovní a důvěře k ústavním institucím. Celkově to ale působí dojmem, že CVVM ovládla parta, která místo veřejného zájmu investuje peníze daňových poplatníků do zkoumání vzhledově nedokonalé zeleniny. 

I z těch trosek průzkumů, které máme k dispozici, je zjevný trend i to, kdo si přeje finiš volební kampaně bez kvalitních průzkumů. Podpora hnutí Andreje Babiše od léta vytrvale padá.