Nezisková organizace Společnost Podané ruce byla jedna z prvních, která se v Česku chtěla zapojit do očkování a pomoci v tuzemsku rozhýbat tehdy pomalu postupující vakcinaci. K očkování ji však Jihomoravský kraj, kde sídlí, pustil až v srpnu. Od té doby se věnuje očkování na venkově, kam dojíždí za zájemci, provozuje ale také velkokapacitní očkovací centra v Brně. Ředitel organizace Jindřich Vobořil (ODS) v rozhovoru pro deník Echo24 popisuje, jak očkování v odlehlejších oblastech funguje a také jak se během pandemie změnila práce s drogově závislými, na něž se Podané ruce dlouhodobě zaměřují.

Provedli jste studii, z níž vám vyšlo, že měsíc po aplikaci třetí dávky očkování na koronaviru jsou lidé dostatečně chráněni a mají protilátky, zatímco před posilovací dávkou mělo podle vaší studie protilátky jen 49,5 % lidí. Dokážete odhadnout, jak dlouho si lidé očkovaní třetí dávkou udrží protilátky, než budou muset jít na čtvrtou dávku?

Samozřejmě budeme ty lidi ve studii sledovat dál. Máme nějakou hypotézu, že to bude v něčem podobné jako u té druhé dávky, že to po čtyřech až šesti měsících bude opět klesat. My tu informaci budeme mít v únoru, po třech měsících.

Ve Společnosti Podané ruce se kromě dalších činností věnujete očkování. Kolik denně vyočkujete dávek?

Teď děláme kolem tisícovky dávek denně, teď to asi půjde trochu nahoru na 1500. My jsme dělali doplňující studii k té původní, ve které jsme se dívali u 650 lidí seniorského věku nad 60+, kde se ukázalo, že už po pěti měsících od očkování druhou dávkou u poloviny seniorů protilátky nebyly, takže se asi zdá, že by bylo vhodné to dobře naplánovat na sezónu podobně jako u chřipek. Přišlo by mi logické, nejsem tedy ani virolog ani epidemiolog, ale v epidemiologii se pohybuji už dost dlouho díky tomu, že to je náš denní chleba, jsem původem zdravotní bratr, původně jsem pracoval pět let u seniorů a viděl jsem, co dělá každý rok chřipková sezóna, tak si myslím, že podobně jako u chřipek bychom měli mít možnost naočkovat vždy před tou sezónou, tedy během nějak léta. Takto bych to nachystal, aby během léta vždy proběhla ta vakcinace.

Kromě provozu očkovacích center v Brně vypravujete také mobilní očkovací týmy, které jezdí na venkov. Kolik jich máte?

Máme je dost variabilní. V tuto chvíli máme v databázi asi 700 zaměstnanců zdravotníků, ale i nezdravotnického personálu. Větší část jsou ale zdravotníci. Ať jsou to lékaři, medici, zdravotní sestry. Není to jen o tom, jestli máme dost těch týmů, ale o tom, jestli máme dost lidí, kteří ten výjezd rozprodukují. Teď máme kolem dvou až tří mobilních výjezdů denně. Kdybychom se méně soustředili na velké očkovací prostory, kterými jsou Janáčkovo divadlo a Náměstí svobody, tak bychom na druhé straně byli schopni postavit víc výjezdních týmů.

Pokryjí vám platby od pojišťoven za očkování alespoň náklady?

Museli jsme do toho vložit hodně prostředků na začátku, protože se (Jihomoravský – pozn. red.) kraj tehdy rozhodl, že nevládky nepustí k vakcínám. Ležela nám tam desetimilionová investice až do srpna, kdy ještě v srpnu jsme očkovali hlavně imobilní pacienty. A to byly další dva miliony korun. Imobilní pacienti se nevrací, tam je to prostě náklad. Pojišťovna vám dá 267 korun za pacienta a jedou k němu tři lidi, navíc třeba až do Znojma. K tomu člověku jedou očkovat, ještě tam musejí čtvrt hodiny stát a pak jedou někam o dvě vesnice vedle, takže imobilní pacienti je z naší strany ryze charitativní akce, kdy my na to různě svádíme prostředky z nějakých vlastních výdělků nebo ze sbírky. Jinak se nám to teď už vrací a myslím si, že někdy ke konci ledna budeme třeba na nule.

Na vaše očkovací týmy na podzim lidé házeli kamení. Jak často se setkáváte s takovými projevy nenávisti?

Ti lidé si hlavně spojují nás jako nějaké tvůrce těch omezení, což je taková sprostá politika několika politických uskupení, která se rozhodla zaměřit diskurz na zdravotníky, jakože my, zdravotníci děláme nějaká omezení. I letití kamarádi mi píší škaredé SMS, že já tady tvořím nějaká opatření, já ale říkám, že ne, máme tady zdravotníky, se kterými se snažíme pomáhat. Já těm vakcínám třeba věřím, jinak bych je nenabídl. To, že omezují zdravotníci, je absolutní demagogie. Například nám někdo pokreslil kamion, v kterém očkujeme, pořád něco. Několikrát měsíčně je nějaká fyzicky nepříjemná věc, někdo vám přijde vynadat nebo vám napíší maily. Ve chvíli, kdy se mě na něco zeptáte a vyběhne to na nějakém internetovém médiu, tak tam bude diskuze, kde nám bude někdo nadávat, že jsme vinní tím, že věříme vakcínám a stejně tak jsme vinní i za omezení, která vymýšlejí vlády napříč Evropou.

Jak probíhá situace například na venkově, když přijede očkovat někam, kde jsou lidé nerozhodnutí, zda vakcinaci podstoupit? Jak je přesvědčujete?

Když jsme se dívali na studie, tak lidé na venkově, kteří nejsou očkováni, často nejsou úplně očkovaní ne proto, že tomu nevěří. Lidé, kteří tomu nevěří, mají často minimálně maturitní vzdělání, jenže si pak přečtou něco na internetu a podobně a teď jsou zmatení, protože jeden profesor říká něco jiného a další profesor zase něco jiného. Pak přemýšlí nad tím – klinická studie – první fáze, druhá fáze. To často nejsou jen lidi z venkova, i na venkově je spousta vzdělaných lidí. Na venkově často nejsou lidi naočkovaní proto, že se zvolila blbá strategie a Jihomoravský kraj v tomto nebyl nejlepší, lépe to udělala třeba Vysočina nebo Pardubicko, kde vedle velkých očkovacích center neotevřely možnosti mobilního očkování pro lidi, obzvlášť v Jihomoravském kraji, který je hodně rozlehlý, to prostě měli daleko.

Mně hrozně záleží na jménu Podaných rukou. Než se do něčeho pustíme, děláme si mezinárodní rešerši. Máme člověka zaměstnaného, který mě stál několik desítek, možná stovek tisíc a dělá mi mezinárodní rešerše, abychom se podívali, jak to kdo řeší a co říkají studie od Spojených států až po Čínu třeba k třetí dávce, omikronu a teprve na základě toho se rozhodujeme, že i my se do toho zapojíme. Člověk, který nemá přístup jako my a čte ty zprávy na internetu, kde se postaví člověk, který působí rozumně, je to profesor, který umí mluvit se studenty, takže umí poskládat větu, je to pro lidi strašně složité.

Dlouhodobě se zabýváte zejména prací s drogově závislými. Omezili jste v tomto směru kvůli pandemii svou činnost, nebo jedete dál jako před pandemií?

Jedeme nejen dál jako před pandemií, museli jsme i rozšířit tu nabídku, protože každá krize, to ze statistiky víme, přináší nárůst rozvoje závislostí. Ať je to léková, alkoholová, hazard, tak i ty nelegální drogy. Přibylo lidí, kteří se v té pandemii rozpili, relaxovali po deseti letech abstinence, vrátili se k heroinu, lidí, kteří začali masivně ztrácet peníze na internetovém hraní. Takže my tuto zdravotnickou činnost jako je testování a očkování děláme s novým personálem, nezatěžuje tu naši běžnou standardní činnost. Tam jsme naopak část těch prostředků, které třeba vznikly z testování, protože my jako nezisková organizace máme povinnost vše dávat zpět, jsme jimi mohli zadotovat něco, co nám třeba nedotuje stát.