Láska a válka na konci světa

K napjatým vztahům, na které ovšem pro jejich vzdálenost nepohlížíme, patří ty japonsko-čínské. Film Anga Leeho Touha, opatrnost jejich takt připomíná už názvem, každopádně ukazuje jejich podobu za druhé světové války, kdy Japonci Čínu okupovali. Je to příběh prosťačky, která se přidá k herecké společnosti a přes účinkování v protiokupačních hrách se dostane k odboji, pro nějž jako zbraň proti vysoce postaveným kolaborantům využívá právě herectví: nepřítele musí přesvědčit o své lásce a sama jí přitom nepodlehnout. Zní to fádně, ale film je natočen podle novely Eileen Changové, jež v poválečných desetiletích, která naplnila čínskou literaturu politickou beletrií, se raději a skvěle věnovala napětí a šalbám v milostných vztazích. Navíc Lee vášeň dovedně předvádí jako odosobněné politické scestí. Jestli existuje krásný film, je to tenhle.

Touha, opatrnost. Vysílá ČT Art v sobotu 5. 9. od 21.30.

Tloukl bubeníček, tloukl na buben

S koncem prázdnin naopak začala divadelní sezona a přichází na první podzimní premiéry. Jednou z přitažlivých je pokus Ondřeje Havelky adaptovat jako jazzovou revue pro velké jeviště knihy Jiřího Traxlera Já nic, já muzikant… a Já nic, já muzikant… na penzi. Traxler byl český pianista, swingař, textař R. A. Dvorského a ovšem také skladatel a aranžér. Přeložil či otextoval nejeden z amerických hitů třicátých a čtyřicátých let. Ve svých knihách popsal svůj život (spolupráci s Jaroslavem Ježkem, emigraci v SRN a ovšem především v Kanadě), ale především zachytil slávu českého jazzu mezi oběma velkými válkami i jak vypadaly sváry jazzmanů s představiteli obou zdejších totalitních režimů a jaké úzkosti v muzikantech vyvolávaly. Havelka se ve své adaptaci soustředí na rekonstrukci těch pár let českého swingu mezi nacismem a komunismem.

V rytmu swingu buší srdce mé. Libreto: Jiří Traxler, Martin Vačkář, Ondřej Havelka. Režie a hudební dramaturgie: Ondřej Havelka
Hrají: Igor Ozorovič, Jan Bidlas, Pavla Beretová, Karel Dobrý a další. Premiéry 10. a 11. 9., reprízy 13. a 23. 9.
www.narodni-divadlo.cz

Dál mě vedou mý cesty toulavý

Snad kvůli začátku prázdnin, rozježděnému za dovolenými, prošlo šestisté výročí upálení Jana Husa kalendáři bez většího vzruchu. Od půlky srpna však je možný reparát v německé Žitavě, která k Husovu výročí připravila velkou výstavu z německého pohledu. Jmenuje se Cesty pravdy, je jediná v Německu (Kostnice uchystala k výročí „jen“ konferenci) a je celá uvedena dvojjazyčně, tedy německy a česky. Klíč expozice překvapivý není, hodnotí husovský odkaz a podoby jeho mýtu za oněch šest staletí, výjimečné je ovšem složení vystavovaných exponátů. Vůbec poprvé uvádí exponáty z žitavských sbírek a muzeí regionu nebo rukopisy a vzácné tisky jednoty bratrské, jež spravuje někdejší centrum její emigrace v Ochranově (Herrnut).V Německu je to vše samozřejmě přípravka na oslavy pětistého výročí Lutherovy reformace, na něž dojde napřesrok.

Výstava Jan Hus. Wege der Wahrheit / Cesty pravdy trvá v žitavském Františkánském klášteře do 8. 11. www.museum-zittau.de

Všechny planety světa, i ta má

Komiks jako žádné jiné médium svede enormně zábavně na kratičké ploše předvádět paradoxy vyprávění. Musí totiž maximálně účelně zacházet s prostorem: uvnitř jednoho stripu a zároveň jednoho políčka. Dobře tuto schopnost ovládá Američan Paul Kirchner, jak se lze přesvědčit třeba v jeho knize Autobus. Jsou to černobílé stripy, výtvarně opřené o pevnou tvrdou linku, zato obsahově bez hranic, plné fantazie. Čekáte-li třeba na zastávce po setmění, náhle zjistíte, že tma kolem vás není ulice, nýbrž nitro pestré galaxie… Mimochodem, Autobus je první kniha letos založeného nakladatelství Trystero, které si uložilo za cíl vydávat „kvalitní angloamerickou a francouzskou komiksovou produkci, ať už jde o grafické romány, či stripové antologie. Soustředí se především na díla, která testují hranice existujících vyprávěcích norem.“ Slibné, uvidíme.​

Paul Kirchner: Autobus. Přeložil: Martin Svoboda. Vydalo nakladatelství Trystero roku 2015. 96 s. 389 Kč.