Jak správně nakládat Bibli do octa a do lihu

Hra německého dramatika Maria von Mayenburga Mučedník spoléhá na všecky oblíbené prvky současné západní kultury – ironii, nadhled, nevázanost či cit pro absurditu šílenství. Vypráví o studentovi střední školy, který se rozhodne stát se křesťanským fanatikem a hlásat svou víru podobně náruživě a tvrdě jako islamisté víru svou. Už z toho kratičkého úvodu je zjevné, že hra takového námětu snad mohla vzniknout pouze ve Francii nebo právě v Německu. Mayenburg koncipoval svůj text vděčně, jako kombinaci praštěné komedie, jež se neštítí sexu (hrdina Benjamin odmítá chodit na hodiny plavání a při biologii navlékat kondom na mrkev) ani generačního nerozumění (Benjaminova matka si přeje slyšet, že její syn blbne z drog). Vždyť s rozesmátou tváří se na Západě jakákoli kritika a vážnost snáší snáz – hrůza tu musí vyrůstat ze šklebu.

Marius von Mayenburg: Mučedník. Režie: Marián Amsler, hrají: Zbyšek Humpolec, Sára Venclovská, Jan Lepšík, Jiří M. Valůšek, Kamila Valůšková a další. Premiéra v HaDivadle, Brno, 14. 3., reprízy 15. a 31. 3. www.hadivadlo.cz

Co dělat, když skandinávské děti zlobí

V sevření emocemi nad příběhem rodiny Michalákových a norského úřadu na ochranu dětí by mohlo a mělo rezonovat pro změnu dánské filmové drama, které nahlíží potíže s dětmi odjinud, ale zrovna tak nekompromisně. Vypráví o čerstvě rozvedeném čtyřicátníkovi, který šok z rozchodu se ženou řeší příklonem k přátelům z rodného maloměsta, kde začíná pracovat jako vychovatel ve školce. I to je pro něj zprvu ponížením, neboť sem byl přeložen z učitelského místa. Ale zvyká si. Když si však jedna z holčiček o novém vychovateli vymyslí cosi nepěkného a poví to nahlas, následná smršť nedůvěry a nenávisti, jež dá společnost muži pocítit, připomene právě to, co zažíváme u nás. Oproti „velké“ české realitě se ovšem v severském městečku žblepty davu mění v skutky jedinců – táž je ochota lynčovat za nedostatek informací. Ostatně film se jmenuje Hon.

Drama Hon uvede ČT2 16. 3. ve 21:50. Režie Thomas Vinterberg. Hrají Mads Mikkelsen, Alexandra Rapaport a další.

Fotografie baronů lačných nerostů

Takřka do konce března je v liberecké Krajské vědecké knihovně k vidění fotografická výstava Brennweite – vyhořelá země, jež je věnována následkům uhelné těžby v Dolní Lužici. Stojí za upozornění ze dvou rovnocenných důvodů: jednak se aktuálně znovu rozvířila bitva o prolomení těžebních limitů v severních Čechách, jednak se švédský těžební koncern Vatenfall, který má v portfoliu mj. uhelná ložiska v Sasku a Braniborsku, rozhodl věnovat nadále pouze „čisté energii“ a své německé akvizice odprodat. Získat se je pokoušejí nejen spolkové země, ale i české těžební společnosti. Snímky avizované výstavy pořídil mezinárodní tým fotografů a dokládají, jaký může mít uhelná těžba dopad na krajinu i sebevědomí místních obyvatel (v případě vymírajících Lužických Srbů jde dokonce o věc národní existence). Jednadvacáté století se od těch předešlých neliší.

Výstava Brennweite – vyhořelá země trvá v Liberci, Krajská vědecká knihovna do 28. 3. www.kvkli.cz

Stoletá Máry, babička Máry, ta zkrotí křepce hřebce

Ke skutečným, nikoli domnělým událostem, které si našinec „zvykl očekávat“ od Velkého knižního čtvrtku, snad bude patřit nová kniha vyprávěnek Petra Janečka Krvavá Máry. Folklorista zaujal dvěma díly Černé sanitky, sbírkami tzv. městských legend neboli „zaručeně pravdivých“ příběhů, které se vyprávějí po celé zemi jako prevence bezpečného života (třeba jako doporučení odlamovat a nejíst špičky banánu, protože tam ovoce pořádají hadi a zásobují ho svými jedy). Nyní Janeček přichází s mírně odlišným konceptem. Novinka sice rovněž spoléhá na šmak nejistoty, zda její příběhy jsou pravda, anebo výmysl. Ale tentokrát nejde o návody, nýbrž o děsivé historie, jež se staly opakovaně, na různých místech a totožně. Aspoň tak přísahají jejich šiřitelé – a ovšem aktéři: například žena, jíž v noci pravidelně na mobil telefonoval rok mrtvý muž.​

Petr Janeček: Krvavá Máry a jiné strašlivé historky. Vydává nakladatelství Plot. 144 s. 249 Kč.