Víte, proč inflace musí ještě dál růst a musí tu s námi vydržet ještě dost dlouho? Jednoduchá odpověď: Protože ti, kdo jsou za ni zodpovědní, vůbec nechápou, proč tu je a kde jsou její kořeny. Ukázal to poslední týden. A vážně v tom nehledejme žádné teorie spiknutí. Realita bývá mnohem prostší. Jak říká jeden můj přítel: Idiocie se prostě živelně děje bez příčiny. Nepotřebuje žádné plány.

Před výborem Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti v pondělí prezidentka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová prohlásila, že „…vyšší inflace se udrží déle, než se předpokládalo, protože růst eurozóny i nadále zpomalují narušené dodavatelské řetězce a vysoké ceny energií“. A současně odmítla jakékoliv úvahy o zpřísnění měnové politiky ECB. Tady je chybně snad úplně všechno včetně tečky nad „i“ a paní Lagardeovou bych vyhodila i od bakalářské zkoušky z ekonomie, natož od státnice. Jistěže narušené dodavatelské řetězce omezují nabídkovou stranu v ekonomice, ale to by ještě až tak moc z pohledu inflace nemuselo vadit, pokud by omezené nabídce odpovídala stejně omezená poptávka.

Jenomže poptávková strana je podporována tiskem peněz, který praktikuje právě ECB. „Standardní“ hospodářská krize je způsobena tím, že se citelně smrskne poptávka. V reakci na nižší poptávku se utlumí i nabídka – když lidé nenakupují, nemají podniky pro koho vyrábět. A pokud se méně vyrábí i méně nakupuje, nemají ani ceny sklon růst. Ne tak ovšem tentokrát.

Poptávka je podporována jednak tiskem peněz z dílny centrálních bank, jednak i nesmyslnými a ještě nesmyslnějšími „záchrannými balíčky“ z dílen vlád. Poptávka tedy má apetit, lidé by nakupovali – kdyby ovšem bylo co. Ono ale není co, protože nabídka je paralyzována tím, jak vlády berou lockdowny podnikům pracovní sílu, jak likvidují uzávěrami dopravu, jak zelená politika prodražuje nejen energie. Tohle je tedy krize naruby – namísto poptávky nestíhá nabídka. A když se mnoho lidí, kteří mají mnoho peněz, pere o málo výrobků, nutně z toho musí být růst cen.

Zadruhé vysoké ceny energií, o kterých mluví paní Lagardeová a které ovlivňují i ceny další, nespadly z nebe, vysoké ceny energií si Evropa do značné míry vykouzlila sama a ECB na tom má taky svůj podíl. Byla a je to ECB, která – byť má ve stanovách povinnost hájit měnovou stabilitu – propaguje bizarní koncept, že banky by měly jaksi zvláštně „řešit“ globální oteplování tím, že přiklepnou úvěry jen zeleným projektům. ECB tak napomáhá šíření obnovitelných zdrojů na úkor tradičních zdrojů energie, a tím přispívá k růstu cen energií. ECB na jednu stranu protestuje proti inflaci a drahým energiím, stejným dechem ale zkouší „zachránit planetu“ a nainstalovat „zelenou energii“ (ponechávám bez komentáře naivitu jejího snažení). Když si tedy stěžuje na drahou energii, měla by si zamést na vlastním prahu a netvářit se tak vyjeveně.

Zatřetí tisk peněz se tlakuje již od roku 2007 a bylo hodně naivní a nevzdělané předpokládat, že poprvé v historii světa takový tisk peněz skončí něčím jiným než inflací. Tak to prostě je. Když prší, je mokro, není sucho. Když zapadne slunce, je tma, není světlo. Když se tisknou peníze, je inflace, není deflace. Podivovat se tomu, či tvářit se ukřivděně, může jenom hlupák, anebo vedení instituce, která má na starosti celý monetární systém eurozóny!

Inflace tu s námi ovšem musí vydržet nejen proto, že ECB neví, co dělá, ale i proto, že ani politici nevědí, co dělají. Představitelé téměř 200 zemí světa se v sobotu na klimatické konferenci v Glasgow shodli na společné dohodě o „boji“ s klimatickými změnami. Dohoda poněkud připomíná zaříkání deště, současně má ale jeden celkem hmatatelný efekt.

Státy totiž podepsaly postupný odklon od používání uhlí k výrobě elektřiny. Země původně chtěly podepsat, že uhlí úplně zavrhnou. Nakonec ale pod tlakem Číny a Indie uvedly jen, že se od něj budou „postupně odklánět“. V překladu se znalostmi dosavadních „zelených“ evropských praktik: Evropa časem uhlí zakáže zcela, Čína se nebude žinýrovat. To, co Evropa na CO2 omezí svým dvouletým úsilím, Čína hravě doplní během – řekněme – týdne? Měsíce? Efekt na klima: žádný celá nula, nula nic. Efekt na růst cen energie v Evropě: ohromný.

No ano, také Glasgow nás odsoudilo k tomu, že ceny energií budou dál růst. Dneska energetickou krizi „zachraňují“ hlavně tepelné elektrárny na uhlí, které by se měly nadále odstavovat. Energie bez diskuse ještě zdraží, inflace bude dlouhodobým jevem. A tuším, že možná 99 procent těch, kdo dohodu podepisovali, o tomto faktu nemělo ani ponětí.