Státní svátek 28. října se letos konal v pochmurných kulisách. Nejen počasí, depresivní byla i demonstrace proti koronaopatřením na pražském náměstí Republiky – nikoliv to, že se konala, ale podmínkami stanovenými úřady. Pokud nemůže veřejně protestovat víc než 100 lidí, navíc rozsekaných do skupinek po dvaceti, máme v republice praktický zákaz demonstrovat. Je paradoxní, že to bylo tak plasticky předvedeno u příležitosti svátku, během něhož řečníci často dutě vzpomínají T. G. Masaryka.

Pak je tu vystoupení prezidenta republiky Miloše Zemana. Prezident toho v projevu mnoho neřekl, kromě vysvětlování, proč se letos nebudou řády a medaile předávat ve Vladislavském sále Pražského hradu. Byla to jedna ze dvou zmínek o mimořádné situaci, v níž se vinou covidu a vlády nacházíme. První zmínkou připomněl své starší doporučení, aby občané nerespektující vládní nařízení byli pokutováni policií.

O strategii „boje s koronavirem“, o vyhlídkách do příštích týdnů a měsíců nepadlo ani slovo. Rozloučil se větou „Na shledanou v lepších časech“.

Nebo by se ten neveselý dojem zmenšil, kdyby si aspoň prezident sňal roušku. Podle oficiálních materiálů ministerstva zdravotnictví může koronavirus v uzavřené místnosti nakazit člověka zhruba po půl hodině. Prezidentův projev trval sedm minut, a protože je rozený řečník, předpokládejme, že ho přečetl z jedné vody načisto, takže s ním štáb dlouho nepobyl.

Od Zemana to bylo jedním slovem funebrácké vystoupení. A kontrastuje se seznamem vyznamenaných na webu Hradu, mezi nimiž letos nefigurují žádné profláklé osoby, naopak tu najdeme lidi, kteří neokázale pomáhají nebo vedou pozitivní životy i poté, co museli sami překonat těžkou osobní zkoušku.

Kontrastuje ještě s něčím. Zemanův předchůdce ve funkci Václav Klaus včera před Obecní domem v centru Prahy v krátkém projevu apeloval na všechny, aby se nenechali „paralyzovat záměrně šířeným strachem“. Naši dnešní ustrašenost, pasivitu porovnal s činorodostí a odvahou zakladatelů státu v podmínkách skutečné války. Klaus zcela správně konstatuje omezování občanských svobod, likvidaci ekonomiky a rozvrat státních financí. Nežádá občany, aby se fakticky na měsíce a třeba na rok (Zemanovo „Na shledanou v lepších časech“ se vztahovalo k 28. říjnu 2021) zavřeli doma, naopak aby nebyli pasivní. Implicitně je vyzývá k odporu vůči „arogantnímu, údajně expertnímu rozhodování“.

Ani bývalý prezident nežádá zrušit všechny restrikce, fakticky jen žádá návrat kritické a otevřené debaty, bez níž zpsychotizovaná vláda časem zpsychotizuje obyvatelstvo (kupodivu se jí to soudě podle průzkumů minimálně do půlky října nedařilo). Bohužel tak jasně jako starý Klaus dnes nemluví žádný z aktivních politiků s nějakou reálnou silou nebo vyhlídkou na reálnou sílu. Máme v něm hlavní opozici, ale je to mimoparlamentní opozice.