komentář

S Jiřím Pechou na Zelňáku

komentář
S Jiřím Pechou na Zelňáku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Tak se stane, že člověk jede dělat rozhovor s jedním brněnským hercem a ráno po cestě si na Facebooku přečte stručné oznámení od jiného brněnského herce, že „umřel Peca…“ A když pak o něm mluví s tím prvním brněnským hercem, kterého teď zná každý, kdo se díval na seriál Most!, tak ten herec řekne: když jsem ho viděl poprvé, říkal jsem si, že tohle přesně chci dělat, ale vůbec nevím, jak bych to mohl dokázat: a podobně to má celá generace herců z Brna. Peca byl pro nás naprosto zásadní. 

Mezitím se na sociálních sítích vyznávaly k obdivu k Jiřímu Pechovi některé brněnské herečky (ne všechny jsou na FB a ne všechny u mě), které o něm psaly s takovou něžností, jaké jsou schopny jen ony, herečky z Brna. To je vůbec zvláštní úkaz, herečky z Brna, na jejichž formování ale asi měl ten herec z Brna zásadní podíl. Jedna, která hrála před dvaceti lety Viktorku, když on vousatou babičku, třeba napsala: „Peca když stojí na jevišti, ani tak moc nehraje, ale je opravdovej. Vždycky z toho, když ukazoval, jakej uvnitř je, šlo takový teplo…“     

Jiří Pecha byl brněnský fenomén, jejž docenila i Praha, která Brnu může herectvo závidět. Byl celoživotně věrný Divadlu Husa na provázku, u jehož začátků byl už jako mladík a kde měl řadu skvělých rolí v inscenacích, které z Brna dělaly hlavní divadelní město republiky. Byl výborný v rolích tragických i komických, měl obrovské charisma, které se s věkem ještě stupňovalo.

Byl jinovou částí dvojice s Boleslavem Polívkou. Jin je tmavší, temnější, vlhčí částí, jež se projevovala vousy, sklonem k plešatosti, hloubkou hlasu a jeho pěkně propitým tónem a celkovou jaksi větší zemitostí. Polívka jako světelný, vysoký a suchý zjev je typický jang. Polívka by se jistě prosadil i bez Pechy, ale právě s ním byl celý a dotvořený, což bylo dáno i tím, že na nich bylo vidět, že se opravdu mají rádi. 

Jiřího Pechu ovšem měl rád každý, neboť lidé s jeho očima takový cit vzbuzují. A na to, že nelžou, by přísahali i ti, kdo ho znali důvěrně, stejně jako ti, kdo ho znali jen z jeho rolí, což úplně stačilo. S narážkou na nedávno zemřelého Bruna Ganze, berlínského anděla, by se dalo říct, že Brno mělo také svého anděla, který teď, kdy to v jedné kavárně na Zelném trhu píšu, právě krouží nad Zelňákem, na jehož vrchním konci je Divadlo na provázku, kde visí od rána na balkoně černý prapor. A protože to vidím v přímém přenosu, tak ještě napíšu, že se právě rozsvítil Parnas, ta barokní kašna, která svítila na cestu brněnským flamendrům a bohémům, když se trochu zdrželi. Takže to berme tak, že se právě rozsvítila pro Pecu.

1. března 2019