Řada komentátorů věštila, že pokud se Boris Johnson stane britským premiérem, stejně nebude mít na výběr než pokračovat v cestě nastoupené Theresou Mayovou. Podle této teorie je možný manévrovací prostor tak malý, že zatlačí každého do zhruba stejných pozic. Johnson je sice předsedou vlády teprve třetí týden, ale již nyní je jasné, že v kurzu Mayové pokračovat nebude. Zatímco Mayová se snažila vyvažovat mezi frakcemi Konzervativní strany, parlamentem a EU, Johnson kráčí k brexitu za každou cenu.

Projevilo se to již při jmenování nové vlády. Předpokládalo se, že Johnson se bude snažit usmířit euroskeptické a prounijní křídlo strany, jako to dělala právě Mayová. Johnson místo toho všechny odpůrce brexitu z vlády vyhodil či je odsunul na méně důležitá ministerstva.

Ministrem financí, čili vládní dvojkou, se stal Sajid Javid. Tento potomek pákistánských přistěhovalců, který vyrůstal na Stapleton Road v Bristolu, jež je považována za „nejhorší ulici v Británii“, je jeden z nejpravicovějších poslanců, v kanceláři má fotografii Margaret Thatcherové a je zarytý euroskeptik, i když v referendu s „těžkým srdcem“ hlasoval pro setrvání v EU. Javid má rozhodně lepší předpoklady pro to, být krizovým ministrem financí pro případ brexitu bez dohody, než jeho předchůdce Philip Hammond. Ten byl silně proti brexitu a řada euroskeptiků ho podezírá, že aktivně sabotoval přípravy na případ „no deal“ odchodu.

Nová ministryně vnitra Priti Patelová je, stejně jako Javid, pevně na pravém křídle strany a také uctívá železnou lady. Stará euroskeptička na účet EU prohlásila, že by „měla jít do háje“. Je součástí spolku Konzervativních přátel Izraele. Také její rodiče jsou asijští přistěhovalci. Byli součástí indické komunity v Ugandě, odkud se rozhodli odejít kvůli hrůzovládě Idiho Amina.

To, že Boris Johnson, občas označovaný za rasistu, dosadil na nejvýznamnější vládní místa dva příslušníky menšin, progresivní levici nijak neohromilo, nemají totiž ty „správné“ názory.

Brexitářský „dream team“ uzavírají Dominic Raab, nový ministr zahraničí, jehož židovský otec utekl z Československa po mnichovské dohodě, a Jacob Rees-Mogg, nový lídr Dolní sněmovny. Ten má na starosti to, protlačit vládní agendu skrze parlament. Rees-Mogg, přezdívaný „vážený poslanec za 18. století“, má parlamentní pravidla nastudovaná do posledního písmenka, a je tedy tím nejlepším kandidátem na ukočírování vzpurných poslanců.

Pro Johnsona momentálně není největším problémem EU, ale parlament. Unie koneckonců buď přistoupí na znovuotevření vyjednávání, nebo Británie odejde bez dohody. Jenže toho se děsí většina poslanců. Konzervativci podporovaní severoirskými unionisty mají teoretickou většinu jednoho hlasu, avšak hlasování za Mayové ukázala, že strana je schopna ve velkém proti premiérským plánům povstat. Tato většina tak není dostatečná a parlament může brexit bez dohody zablokovat.

Jediným způsobem, jak zabránit blokaci parlamentem, je přerušení jednání. Když parlament nezasedá, nemůže ani nic blokovat. Nejdříve se mluvilo o odročení, jenže tomu parlament předešel speciálním zákonem. Nejpravděpodobnější variantou jsou tak předčasné volby, naplánované tak, aby datum odchodu z EU, tedy 31. října, připadlo na prostředek kampaně, kdy bude parlament rozpuštěný.

Prounijní poslanci chtěli kontrovat vyjádřením nedůvěry vládě. V takovém případě má parlament dva týdny na nalezení nového premiéra, jinak jsou volby. Podle tohoto plánu by se opoziční strany a rebelující toryové sjednotili ve vládě „národní jednoty“ s cílem zabránit brexitu. Premiérem by se musel stát nějaký kompromisní kandidát, nejspíše levý konzervativec nebo pravý labourista. Jenže do tohoto plánu hodil vidle vůdce Labouristické strany Jeremy Corbyn. Ten dal vědět, že labouristé nebudou součástí žádné vlády, jíž nebude předsedat. Avšak premiér Corbyn je pro mnoho lidí nestravitelný. Vypadá to tak, že Británie po měsících odkladů a letech neúčinného vyjednávání spěje konečně jistě k odchodu z EU.