Kauza Čapí hnízdo je absurdní příběh, řekl Andrej Babiš v pondělí, a má pravdu. Takový příběh se může odehrát jen v banánové republice, kde lidé občas litují, že v ní vůbec žijí.

Samotná historie o tom, co se stalo na Čapím hnízdě, není složitá ani absurdní a zpráva o ní by se klidně ztratila v černé kronice okresních novin. Zněla by asi následujícím způsobem: „Významný koncern požádal o dotace, které byly určeny pro malé a střední podniky. Za tím účelem založil malou firmu a pomocí anonymních akcií zakryl, že mu patří. Inkasoval proto neoprávněně evropskou dotaci 50 milionů korun, kterou musel vrátit poté, co policie zjistila pravý stav věcí. Státní zastupitelství prověřuje, jestli nedošlo k podvodu.“ V tomto případě je koncernem Agrofert, malým podnikem Farma Čapí hnízdo a podezřelým z podvodu Andrej Babiš.

Podivná je ovšem nadstavba, která se okolo tak jednoduchého případu vytvořila, především nekonečné čtyřleté vyšetřování, při kterém policisté a státní zástupce shromáždili dokumenty o dvaceti tisících stranách, nemluvě o mediálních a politických bitvách, které případ provázely. Korunou jsou okolnosti, za kterých Jaroslav Šaroch z Městského státního zastupitelství v Praze dospěl minulý pátek k rozhodnutí o tom, jestli případ patří k soudu. Podle prvních mediálních spekulací vyšetřování Babiše a spol. zastavil, ovšem Šaroch verdikt nezveřejnil. S jistotou lze říci jenom to, že jeho práci přezkoumá šéf městských státních zástupců Martin Erazím, který také může verdikt zrušit. Na to si počkáme dalších pár měsíců. Nejjednodušší z jednoduchých případů se zadrhl, a to je buď absurdní a nepochopitelné, jak říká sám Babiš, anebo se za tím skrývá zvláštní důvod.

Do posledního detailu

Ve veřejně dostupných dokumentech je do značných detailů zachyceno, jak to celé proběhlo. Manažeři Agrofertu zvolili pro získání padesátimilionové dotace na výstavbu luxusního rekreačního sídla přímočarý postup. Nakonec to bylo na přelomu let 2007 a 2008, kdy si ještě draví podnikatelé nedělali s předpisy takové starosti. Našli uvnitř svého holdingu spící firmu ZZN Agro Pelhřimov, která v posledních letech nevykazovala žádnou činnost. Tím splnila dvě nezbytné podmínky, podle kterých má na dotaci nárok podnik, jehož obrat nepřesahuje miliardu ročně a zároveň existuje aspoň dva roky. Pak stačilo ZZN Agro Pelhřimov formálně od Agrofertu oddělit. Manažeři ji transformovali na akciovou společnost, která má papírové akcie na doručitele, a tyto akcie prodali. Akcie na doručitele zachovávají úplnou anonymitu, protože vlastníkem se může prohlásit každý, kdo je v danou chvíli drží v ruce. Dotační úřad tedy nemohl zjistit, kdo od Agrofertu firmu koupil a jestli náhodou nejde o tzv. spřízněnou osobu, která jako součást velkého holdingu na dotaci nárok nemá. Posledního dne v únoru, necelé tři měsíce od začátku operace, mohla ZZN Agro Pelhřimov, teď už pod jménem Farma Čapí hnízdo, o dotaci požádat. Za pár měsíců ji opravdu dostala.

Podle pozdějšího doznání Andreje Babiše a jeho rodinných příslušníků i spolupracovníků ovšem o spřízněnou osobu šlo. Zjistila to bruselská protikorupční agentura OLAF, která ve své zprávě z ledna 2018 popsala, komu Agrofert na Silvestra 2007 akcie ZZN Agro Pelhřimov prodal. Babišova dcera Adriana Bobeková koupila akcie s čísly 1–5, syn Andrej akcie 6–10 a současná manželka Monika dostala papíry s řadovými čísly 11–20. Ve skutečnosti neplatili nic, částku 2,4 milionu za ně později uhradil sám Babiš. Ovšem ještě před koncem února 2008 se majitelé znovu změnili. Všechny akcie Moniky Babišové odkoupil její bratr Martin Herodes, k tomu převzal od jejích dětí akcie s čísly 5 a 6. Neexistují doklady, že Herodes za akcie skutečně zaplatil.

Není jisté, jestli Babišovi příbuzní svá vlastnická práva uplatňovali. Na valných hromadách Farmy Čapí hnízdo se akciemi prokazovali právníci Agrofertu a v dokumentech není zachyceno, koho vlastně zastupovali. Gabriela Knapová v každém případě držela akcie, které v únoru 2008 patřily Babišovým dětem, a ještě čtyři akcie od Herodese. O zbylých osm akcií Babišova švagra se podělili Václav Knotek a Alexej Bílek. Nejistotu musel rozptýlit sám Babiš, když ve slavném proslovu ve sněmovně z března 2016 prohlásil, že „společnost Farma Čapí hnízdo vlastnily v dotčeném období mé dvě dospělé děti a bratr mojí partnerky, který držel poměrnou část akcií pro mé dvě nezletilé děti a mou partnerku“. Později Babišův výklad potvrdil Herodes.

Tak podrobný popis poměrů ve firmě, kde se majitelé skrývají za akcie na doručitele, nemá v historii české ekonomiky obdoby a těžko se bez něho obejde jakákoli učebnice polistopadové transformace. Prozatím výčet vlastníků akcií posloužil vyšetřovatelům agentury OLAF ke zjištění, že „všichni akcionáři Farmy Čapí hnízdo mohli být považováni za osoby blízké panu Andreji Babišovi. Proto tedy podniky Farma Čapí hnízdo a Agrofert Holding lze považovat za propojené,“ stojí ve zprávě. Čapí hnízdo bylo součástí velké firmy a na dotaci nemělo nárok. Peníze na Čapí hnízdo jejich příjemce použil v rozporu s předpisy a poškodil tím zájmy Evropské unie a daňových poplatníků, rozhodl OLAF. Zjištění agentury OLAF je definitivní a Evropská komise si na jeho základě dotaci vyžádala zpátky. Česká republika se mohla ohradit u Evropského soudního dvora, možnost však nevyužila.

Bruselská agentura doporučila, ať česká policie prověří, jestli zjištěné skutky nelze stíhat podle tuzemského trestního zákoníku. Vyšetřovatel Pavel Nevtípil z pražské kriminálky dospěl letos v dubnu k závěru, že k trestným činům opravdu došlo, a mezi podezřelé zařadil vedle Babiše a jeho rodinných příslušníků ještě dva manažery Agrofertu, kteří podepsali žádost o dotaci. Logice dosavadního průběhu kauzy se naopak vymyká pondělní zpráva Deníku N, podle níž státní zástupce Šaroch došel k opačnému závěru než Nevtípil, se kterým přitom přes tři roky úzce spolupracoval. Novináři neuvedli jediný důvod, proč státní zástupce změnil názor, který odporuje neveřejným argumentům vyšetřovatele, publikovaným detailním závěrům bruselské agentury i selskému rozumu.

Proč tak dlouho

Absurdní či nesmyslný rozměr kauzy Čapí hnízdo je možné hledat i v tom, jak dlouho trvá. Andrej Babiš se opakovaně podivuje nad tím, proč policie začala až v roce 2015 prověřovat případ, který byl v té době starý skoro deset let. Premiérovi kritici se zase podivují nad tím, proč se vyšetřování jednoduchého dotačního případu táhne čtvrtý rok.

Na první pochybnost existuje odpověď stejně jednoduchá, jako je popis samotného případu. Veřejnost ani příslušné úřady se nemohly o případu nesprávného čerpání dovědět do té doby, dokud majitelé Čapího hnízda zůstávali skryti za akciemi na doručitele. V tomto případě však zasáhla vyšší moc v podobě mezinárodní organizace OECD, která po roce 2005 zahájila tažení proti praní špinavých peněz s názvem Tax Co-operation. Akcie na doručitele patřily k několika finančním nástrojům, které měly být okamžitě zrušeny. Češi je bránili vedle Marshallových ostrovů a Nauru nejdéle, nakonec ovšem Nečasova vláda zařídila, že se zruší od poloviny roku 2014. Také Čapí hnízdo se muselo podvolit. V listopadu 2013 prodali právníci Agrofertu akcie Čapího hnízda společnosti Imoba, která rovněž patří do skupiny Agrofert. Kupní smlouvu podepsal osobně Babiš. Změna majitele byla v obchodním rejstříku publikována na jaře 2014 a teprve tehdy se veřejnost včetně policie dozvěděla, že za čerpáním padesáti milionů určených pro malé a střední firmy se skrýval druhý nejbohatší Čech. Pozornost nevzbudil pouze tím, že v té době už byl vicepremiérem a ministrem financí odpovědným za eurodotace. Při zrušení akcií na doručitele nebyl odhalen žádný jiný miliardář, který čerpal eurodotace určené malým firmám. Zájem médií a policie si vysloužil ještě s Čapím hnízdem srovnatelný případ Relaxačního a regeneračního centra v Hluboké nad Vltavou, který mezitím skončil u soudu.

Hůře se už hledá jednoduchá odpověď na otázku, proč tak dlouho trvalo samotné vyšetřování Čapího hnízda. Srovnání se nabízí v Itálii, kde opakovanému vyšetřování čelil trojnásobný premiér Silvio Berlusconi. Pravomocně byl odsouzen v případu Mediaset, kauze daňových úniků, které Berlusconiho firma realizovala v daňových rájích prostřednictvím účtů ve švýcarských bankách. Vyšetřovat propletené finanční toky desítek firem registrovaných v cizině nemohlo být snadné. Italská justice shromáždila dokumenty v rozsahu 500 tisíc stran, tedy pětadvacetkrát víc, než české úřady v případu Čapí hnízdo. Přesto se případ Mediaset dostal před soud v roce 2005, tedy po čtyřech letech vyšetřování. Na jednoduchou dotační kauzu Čapí hnízdo čtyři roky nestačí. Obviněný premiér nebyl obžalován, případ nebyl ani s konečnou platností smeten ze stolu.

Za požadované jednoduché vysvětlení je možné použít tezi, že pracovníci zdejší policie a justice dělají něco jiného a případu se dostatečně nevěnují. Jak známo, musí čelit nejen dobře placeným advokátům, ale také průběžným politickým útokům od jednoho z nejmocnějších mužů země, který je shodou okolností hlavním obviněným. V souvislosti s Čapím hnízdem byl donucen k rezignaci šéf Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michal Murín. Za jeho nástupce začala GIBS prověřovat práci detektiva Nevtípila. Jak informovaly bez důkazu noviny holdingu Agrofert, Pavel Nevtípil byl podezřelý, že pracoval na zakázku kmotra Iva Rittiga. Dvakrát byl vyměněn šéf pražské policie, kde vyšetřovatel pracuje. Den poté, co Nevtípil navrhl obžalovat Babiše a jeho blízké, provedl Babiš rošádu na ministerstvu spravedlnosti. Nastoupila Marie Benešová, známá svým názorem, že Čapí hnízdo je umělá kauza, kterou si objednal některý z Babišových politických konkurentů.

Odtud je možné dojít prostou úvahou k závěru, že pozice právního státu je v Česku o poznání horší než v Itálii, a dokonce než v Rumunsku, kde předloni před soudem skončil nejmocnější muž země Liviu Dragnea. Úvaha platí do chvíle, než státní zástupce Šaroch nebo jeho nadřízení na Městském státním zastupitelství v Praze zveřejní nový a přesvědčivý argument, proč Čapí hnízdo před soud nepatří.