Existuje tvorba a existuje produkce, výroba – velmi zjednodušujícím a zevšeobecňujícím způsobem řečeno. To první vzniká také (nikoli výhradně) z vnitřní potřeby, ambice cosi ukázat či sdělit, lhostejno, jestli impulsem byla nějaká zakázka, nebo ne. Za tím druhým spíš než aspirace tvůrců je vidět atmosféra výrobní porady, na níž manažeři umění stanovují a vyvažují parametry žádoucího produktu. Je nutno neopomenout všechny momentálně požadované prvky, témata, požadované příznaky myšlení a stylu. Jistě jsou dny, kdy člověk dá s radostí přednost jakžtakž zvládnuté výrobě před klopýtající tvorbou. Máloco je ale otravnější než sledovat produkt, který v sobě nemá o moc víc než předstírat ambici, že je dílem. Velmi výstižným příkladem takového karambolu je osmidílná minisérie Ostré předměty z produkce HBO. Z každého jejího záběru jako kdyby vystupoval vodoznak s nápisem „Bacha, sledujete skutečné televizní umění, tak si toho važte“. Pod tenkým nátěrem zručnosti a citlivosti vůči momentálně převládající módě toho ale moc není.

Minulý rok uvedla stejná stanice sérii Sedmilhářky, ta měla velmi příznivý divácký i mediální ohlas, docela právem. Trochu příběh zločinu vyprávěný ve dvou časových rovinách, spíš než totožnost pachatele byla „hnací“ záhadou Sedmilhářek povaha zločinu. Největší předností minisérie ale byla sestava hrdinek (hrály je mimo jiné Nicol Kidmanová a Reese Witherspoonová) a vykreslení prostředí – idylického kalifornského maloměsta, v němž přebývá pokrokové americké měšťanstvo a mezi ním čtyři matky, každá po svém velmi ambiciózní. Typ bytostí zakládajících si na plánu výchovy potomstva; překříží-li ho někdo, může téct krev. Místo hrozící občanské války ale nakonec hrdinky dospějí k jakési harmonii a společnou rukou sprovodí ze světa nebezpečného násilníka. Ostré předměty nejsou doslova „dvojka“ Sedmilhářek, čerstvě premiérovaná minisérie je ale zjevně výsledkem záměru přijít i letos s něčím podobným – dramatem s ženskými hrdinkami, ve kterém bude hrát roli zločin, tajemství a taky se bude nějak dotýkat aktuálně diskutovaných témat. Všechny díly opět režíroval Kanaďan Jean-Marc Vallée.

Ostré předměty vycházejí z rané prózy populární autorky Gillian Flynnové. Hlavní postava je – v duchu prestižní televize posledních let – spíš antihrdinka, ne hrdinka. Camille (Amy Adamsová) je vodkou nasáklá novinářka, kudy chodí, tudy pije, taky má sklon k sebepoškozování a někdy se chová dost bezohledně. Je to ale velmi neradostné pití, Camille je totiž – opět jak velí úzus – evidentně traumatizovaná, v dětství se jí stalo něco strašného, povaha toho traumatu se postupně vyjevuje, přesněji – vyjevuje se velice a velice zvolna. A její traumata ožívají ve chvíli, kdy ji redakce vyšle do městečka Wind Gap, kde se Camille narodila a kde došlo v posledních měsících ke dvěma vraždám dospívajících dívek. Camille se tam nerada vrací, zároveň cítí šanci trochu rozpohybovat svou zjevně stagnující kariéru. Kromě dávné tragédie je tam taky konfrontována s matkou – neformální šéfkou města, majitelkou nejdůležitějšího podniku v něm a taky manipulativní osobou, dokonale zvládající umění aktivní i pasivní agrese. Premisa může znít trochu obnošeně, natočeny jsou Ostré předměty s péčí, autoři důmyslně pracují se střihem, jímž zpřítomňují dávné události v aktuálním ději a také jím vyjadřují těkavost, přerušovanost hrdinčina většinou podroušeného vědomí. Ta často dost okázalá zručnost ale nemá co podpírat, slouží spíš jako kamufláž toho, že městečko Wind Gap a jeho obyvatelé jsou jenom soubor těch nejotřepanějších klišé, stereotypních představ, jež „civilizovaná“ Amerika chová o té „zaostalé“. Tu stereotypní vyprázdněnost jen podtrhuje pomalé tempo minisérie, v níž se všichni tváří, jako kdyby hráli/vyprávěli přinejmenším Dostojevského, čemuž odpovídá i úporně vážný tón Ostrých předmětů. Stereotypy mohou být snesitelné, když toho mají hodně na práci a je s nimi třeba i legrace. Postavy z Ostrých předmětů ale nakonec nemohou než zdlouhavě ilustrovat mělkost myšlení těch, kdo jim dali život. To snad radši Pobřežní hlídku.

Ostré předměty (USA, 2018). Hlavní scenáristka: Marti Noxonová, režie: Jean-Marc Vallée, hrají: Amy Adamsová, Patricia Clarksonová a další.