Za půl roku války na Ukrajině přišla ruská armáda o tisíce vojáků. Důležitý je nejen počet, ale i to, jací lidé hynou, píše ruská redakce BBC. Rusko podle ní přišlo o více než 900 elitních specialistů, jejichž výcvik trval roky a stál miliony dolarů.

Ruské vševojskové jednotky nebyly podle západních i ruských expertů připraveny na útočné akce. V důsledku tak úkoly, které normálně plní pěchota, musely plnit jednotky speciálních sil, námořní pěchota a výsadkáři. Právě tyto elitní jednotky utrpěly citelné ztráty. O život přišly i desítky vojenských pilotů. S nahrazením těchto ztrát bude mít Rusko podle názoru odborníků problém.

K 1. září se BBC z otevřených zdrojů podařilo zjistit smrt 151 vojáků speciálních sil GRU. Skoro každý čtvrtý z nich byl důstojníkem. Podle zveřejněných nekrologů největší ztráty utrpěla 22. gardová brigáda speciálních sil. Zabito bylo přinejmenším 30 vojáků, včetně čtyř důstojníků, velitelů rot (brigáda má jen čtyři roty speciálních sil).

Podle amerického analytika Michaela Kofmana na každého zabitého ruského vojáka připadá v průměru 3,5 zraněného. Přinejmenším načas tak 22. brigáda mohla přijít o 130 vojáků.

Podobné ztráty utrpěly i další jednotky speciálních sil GRU.

Nejhůře nahraditelné mohou být podle expertů právě ztráty důstojníků speciálních sil. V případě vojáků s obvyklou odborností, například střelce z granátometu či minometu, lze náhradu vycvičit za několik týdnů, vzácněji za měsíc či dva. Ale zabitého velitele roty speciálních sil může nahradit jen stejně schopný důstojník. Výcvik poručíka trvá nejméně čtyři roky. Aby jako kapitán velel rotě, potřebuje zkušenosti a další čtyři roky.

V Sovětském svazu měly speciální síly GRU na starosti nejdůležitější tajné operace. V Rusku dostaly speciální síly jiné úkoly, protože mnoho armádních jednotek se ukázalo být nepřipravenými na boj. V prvních letech čečenské války speciální síly GRU nejednou sloužily jako vševojskový průzkum. Při útoku na Groznyj byly zařazeny do útočících uskupení. Během války proti Ukrajině se speciální síly podle oslovených odborníků znovu využívají pro úkoly, které nejsou vlastní elitním průzkumníkům, a to vede ke ztrátám.

Analogický závěr lze vyvodit z nekrologů. Například oznamují, že major GRU Andrej Kunakov zahynul v Mariupolu při „čištění“ ulice. Obvykle ulice v dobytých obcích prověřují druhořadé jednotky. Poslat na takové úkoly elitní průzkumníky je přinejmenším divné.

V mírových dobách se jednotky ruské národní gardy obvykle specializují na rozhánění demonstrací, zatýkání konkrétních lidí či skupinek ozbrojenců na různých místech Ruska. Bez ohledu na to gardisty poslali na Ukrajinu od prvního dne invaze. K 1. září se ví o smrti 245 gardistů. Velkou část z nich tvoří příslušníci jednotek zvláštního určení, čili speciálních sil. Skoro čtvrtina z nich byli důstojníci. Nejméně 16 z nich mělo právo nosit kaštanový baret, pokládaný u gardy za symbol elity speciálních sil.

Největší ztráty podle otevřených zdrojů utrpěl k 1. září 25. oddíl speciálních sil z Kazaně. Na Ukrajině zahynulo deset jeho příslušníků, včetně dvou důstojníků. Podle památníku v areálu jednotky oddíl za půl roku na Ukrajině utrpěl stejné ztráty jako za deset let v Čečensku.

Z otevřených zdrojů se ví o 20 příslušnících tajných služeb FSB a FSO zabitých během invaze. Většina připadá na pohraničníky, podřízené FSB, ale mezi zabitými jsou i důstojníci nejutajenějších jednotek.

Podle experta Andreje Soldatova se bojů aktivně účastní Centrum zvláštního určení FSB, včetně operací na okupovaných územích, například Chersonu. Ví se o zabití podplukovníka FSB Nikolaje Gorbaně. Kamčatská média oznámila smrt podplukovníka speciálních sil FSB Sergeje Privalova. V létě v „aleji hrdinů“ Nikolo-archangenského hřbitova u Moskvy přibyl hrob podplukovníka Vladimira Margijeva. Na snímku je v uniformě s emblémy FSB. Podle tradice v aleji pohřbívají příslušníky oddílů Alfa a Vympel speciálních sil FSB. V Jekatěrinburgu je pohřbený podplukovník FSB Alexej Krjukov, zabitý v prvních dnech války. Na hrobě je věnec od správy FSB, na snímku logo Alfy. V červnu se objevila zpráva o smrti kapitána Alfy Ilji Cuprika, který ale podle jiné verze mohl zahynout v Sýrii.

Pokud skutečně tito důstojníci zahynuli na Ukrajině, byla by to vážná rána pro speciální síly FSB. Pro srovnání: Alfa naposledy přišla o více než tří příslušníky za půl roku v letech 1995 a 1996 při čečenských útocích v Buďonnovsku a v obci Pervomajskaja.

Někteří z výsadkářů, kteří loni v květnu pochodovali po Rudém náměstí v Moskvě, přišli letos o život na Ukrajině. Na výsadkáře připadá přesně pětina všech identifikovaných ruských vojáků zabitých ve válce proti Ukrajině.

Ruská pěchota s výjimkou několika jednotek nebojovala od rusko-gruzínské války z roku 2008. „Vševojskové jednotky nebyly připraveny na útočné operace. Malá část kvůli chybějící těžké výzbroji a mnohem větší kvůli banální neschopnosti vést boj zblízka,“ tvrdí ruský důstojník v záloze Alexandr Araťunov. V důsledku hlavní tíha bojů v prvních týdnech války připadla na výsadková vojska.

Největší ztráty podle otevřených zdrojů utrpěl 331. gardový pluk z města Kostroma, které leží asi 370 kilometrů severovýchodně od Moskvy. Jen podle oficiálních údajů se lze dopočítat více než 80 mrtvých, včetně velitele pluku a 20 důstojníků. Pokus prorvat se do Kyjeva na začátku března stál pluk desítky životů. Pak výsadkáři bojovali o Izjum, v květnu je převeleli k městu Popasna v Donbasu. Reálně mohl pluk přijít o 150 vojáků. A pokud na každé dva mrtvé připadá sedm zraněných, pak pluku chybí 650-670 lidí. To je více než polovina stavu.

Na jižní frontě bojuje námořní pěchota. Největší ztráty podle otevřených zdrojů utrpěla 810. gardová brigáda s posádkou na anektovaném Krymu. Přišla o nejméně 56 vojáků, včetně dvou velitelů brigády: Alexej Šarov zahynul ještě v březnu, jeho nástupce Sergej Kens v červenci. Prý plukovníka „nestačili dovézt do nemocnice“. Pokud se tak skutečně stalo, svědčí to o vážných problémech ruské armády s rychlou evakuací zraněných.

BBC měla k 1. září zprávy o smrti 67 ruských letců během invaze na Ukrajinu, včetně zbraňových operátorů a palubních mechaniků. Je to zvláštní kategorie ztrát, protože posádky letadel a vrtulníků jsou elitou jakékoliv armády. Výcvik pilota může trvat 15-17 let a stát 12-14 milionů dolarů.

Navzdory tomu, že ruské letectvo oficiálně čítá stovky moderních letounů, není s to podniknout rozsáhlou ofenzivní kampaň, upozorňují experti. Nelze vyloučit, že to může souviset se ztrátou nejlepších letců v prvních měsících války.

„Těžko říct, co vlastně dělají ruští piloti během většiny bojových letů. Jasně vidíme, že ruské letouny jen zřídka vstupují do hloubi území ovládaného Ukrajinci kvůli stále vysoké efektivnosti ukrajinské protivzdušné obrany,“ říká britský expert Justin Bronk.