Po včerejší schůzi vlády by člověk málem pocítil úlevu. Vláda, která musí vykazovat činnost a „něco“ proti covidu dělat, sice zakázala návštěvy v nemocnicích na lůžkách akutní péče, zpřísnila podmínky pro pobyt v penzionech a hotelích; jízdy v autoškole se budou odehrávat v respirátorech. Autoritářský a současně idiotský nápad omezit výběh jedince na 15 kilometrů od bydliště si vláda neosvojila, nezavádí se až na další ani povinnost nosit respirátory v MHD.

V útěšném duchu by šlo pokračovat: zatím nám nezrušili provoz MHD ve městech, nemusíme nosit roušku v lese, když už se navzdory doporučením ministerstva zdravotnictví vypravíme na čerstvý vzduch. Avšak ve skutečnosti je tohle všechno lomoz, mlha vznášející se nad podstatnou zprávou včerejška. Vláda nejenže nedovolí vleky a maloobchody, ale tragicky nechává zavřené školy – přestože podle jejích vlastních, velmi přísných kritérií PES byly podmínky pro jejich otevření už před týdnem a včera to mohla rozhodnout.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný a potažmo celá vláda si tímto udělali dobrý den z komunistů, kteří hlasy pro poslední prodloužení nouzového stavu před týdnem podmiňovali otevřením škol.

V KSČM to nenesou úplně lehce, v poslaneckém klubu byli údajně už minulý týden jedinci, kterým slib ministra Blatného, že školy otevře, pokud by to situace dovolovala, přišel vágní. Další prodlužování nouzového stavu bude v půli února, komunisté se o svém postoji budou radit zhruba týden před hlasováním. Takže pokud vláda tou dobou otevření škol aspoň neoznámí a pokud se KSČM nechce ztrapnit a konečně pokud se nenajde nějaký pomocník z řad tzv. neextremistické opozice, nouzový stav končí.

Interpretace oficiálních čísel, jimiž byla veřejnost před včerejší vládou připravována na to, že se otevírat nebude, by mohla vejít do učebnic dezinformačního umění. Andrej Babiš si vybral hlášení Ústavu zdravotnických informací a statistiky za úterý 26. ledna. Toho dne skutečně oproti předchozímu dni přibylo pozitivních testů, o 2200 na 9180. Nicméně velmi podobné dennodenní přírůstky pozorujeme ve statistice ministerstva zdravotnictví z pondělí na úterý pravidelně.

Za celý leden bylo v úterý nových hlášených případů vždycky nejvíc za celý týden. Což nic nemění na celkovém klesajícím trendu. Týden před Babišovým úterkem bylo hospitalizováno o tisíc lidí s covidem víc. Zátěž tohoto typu pacientů na českém zdravotnictví se snižuje tempem nějakých 15 procent týdně. A započítáme-li jako smutnou konstantu pacienty s lehkým až bezpříznakovým průběhem, jichž je dohromady pokaždé víc než třetina a méně než 40 procent, máme v českých nemocnicích skutečných pacientů s covidem, kteří vyžadují lékařskou odbornou péči, dnes maximálně čtyři tisíce. Na přelomu října a listopadu byla celková čísla minimálně o třetinu horší.

Zavřené školy se nám podávají jako daň za to, že nezkolabuje zdravotnictví. Z vysílání ČT, Novy či CNN Prima News by divák snadno získal dojem jakési nevyhnutelnosti – ´je to špatné všude, všude zavírají, co se dá´ – ovšem zatímco v některých evropských zemích, jako je Německo, Rakousko nebo Británie, školy tak jako u nás zavřeli, jiné země jako Francie, části Itálie, Belgie, Španělsko je drží otevřené. Dokonce i když jinak dělají tvrdou zavírací politiku.

O celkově liberálním Švédsku ani nemluvě. Švédsko před pár dny otevřelo před svátky zavřené střední školy, základní školy jedou, bez přerušení a bez roušek, celou dobu. Funkční školy rozhodně nejsou významným zdrojem infekce, což čerstvě konstatovaly zdravotní úřady i v takových baštách covidismu, jakými jsou Británie a Spojené státy.

Takže by to šlo, kdyby se chtělo. A kdyby se otevření škol někdo skutečně domáhal. Vystupování české opozice (s výjimkou extremistů a údajných extremistů, čímž mám na mysli Trikolóru) je v tomto punktu jedním slovem tragické – buď se nekoná vůbec, nebo jen jako komunální kritika typu: Vláda nás musí informovat s větším předstihem; vláda by už dnes měla přemýšlet o tom, jak jednou dorovná rozdíly vzniklé mezi dětmi při distanční „výuce“.

Požadavek distanční „výuku“ okamžitě zrušit a vrátit se ke klasické výuce, k tomu tato opozice dlouhé měsíce ne a ne sebrat odvahu. ODS má v čele bývalého ministra školství, ale ve sněmovně těchto dnů řeší rozšíření korespondenční volby (po americkém spektáklu docela fajn načasování) a Alexeje Navalného. Ničení budoucnosti českých dětí bude pokračovat, dokud ho neukončí jejich rodiče na náměstích, v peticích, tlakem na poslance – nebo až ultrafialové záření někdy v pozdním jaru.