Oslněni skutečností, že máme naplněno 99 procent objemu zásobníků plynu na českém území (údaje ze závěru relativně teplé části roku, kdy teplota nepadá pod nulu), možná tolik nevnímáme pesimističtější zprávy ze světa. Japonské ministerstvo obchodu si dalo vypracovat studii o světových obchodech se zkapalněným plynem LNG. Závěrem studie, kterou minulý týden zachytila agentura Bloomberg, je, že dlouhodobé kontrakty na LNG nabíhající před rokem 2026, už nepůjde uzavřít. Jsou vyprodané. Země jako Českou republiku, jejíž firmy, natož stát žádnými dlouhodobými kontrakty na jakýkoli plyn nedisponují a jimž zemní plyn z Ruska z politických důvodů přestává proudit, tato situace odsuzuje žít pod diktátem spotových trhů.

Ano, přinejmenším čtyři další roky můžeme u nás počítat s horentně drahými nákupy plynu. Že zkapalněný plyn z Ameriky prodávají tamní firmy evropským zájemcům za čtyřnásobek domácí ceny, se mezitím stává politickým tématem v transatlantických vztazích, jak opět minulý týden psal i web Politico. (Čtyřnásobek je trochu extrém, obecně dnes platí, že LNG při okamžitých nákupech bývá „jen“ asi třikrát dražší než z dlouhodobých kontraktů. I to samozřejmě působí destruktivně.)

Ani po roce 2026 se nebe nezbarví do růžova hned. Toho roku sice má začít produkovat zkapalněný plyn tzv. Severní pole, velké naleziště na dně moře mezi Katarem a Íránem, které patří Kataru a které těžební kapacitu tohoto LNG obra ještě skokově rozšíří. Ovšem otevřít takové naleziště v moři a na pobřeží k němu postavit obří ochlazovací zařízení, to není maličkost. Podle odhadů na to bude potřeba asi 30 miliard dolarů. Katar má tedy přirozeně zájem o dlouhodobé smlouvy. To pochopila Čína. K dalším důležitým zprávám minulého týdne patří ta o smlouvě mezi čínskou společností Sinopec a Qatar Energy. O smlouvě se referuje jako o jednom z největších obchodů s LNG všech dob, je na léta 2026–2053.

Čínský strategický postup není jediný možný. Když letos v březnu, několik týdnů po ruském vpádu na Ukrajinu, do Kataru přispěchal německý ministr hospodářství a klimatické změny Robert Habeck a fotografie zachytily jeho předklon před emírem bih Hamadem Al-Tháním, podávalo se to jako nával realismu v myslích německých Zelených, jimž Habeck předsedá – než se ukázalo, že žádný obchod z této cesty patrně nevznikne. Důvodem neúspěchu je, že Habeck po Katařanech žádal dodávky plynu jen v řádu měsíců, nanejvýš několika málo let. Německo s tímto politickým vedením ani v prekérní situaci neustoupilo od poznatku, že plyn je především fosilní palivo a pak teprve nositel tepla, že na cestě k bezuhlíkové ekonomice smí sehrát jen přechodnou roli. A není to pouze Německo, stejně je nastavena velká část členských zemí v západní Evropě.

Autor byl nedávno přítomen diskusi v menším kroužku s politickým referentem při zastoupení Evropské komise v nejmenované členské zemi. Referent si dělal starosti, aby infrastruktura pro převod zkapalněného plynu – například roury, které povedou z pobřeží Německa a Polska třeba až na české území – nebyla příliš masivní, tím pádem nákladná, tím pádem faktor, který svádí k... dlouhodobým kontraktům na plyn. Tento způsob myšlení už se cele odevzdal snění o zeleném vodíku, do něhož by se mohla ukládat energie zachycená větrníky nebo solárními panely nebo v biomase. Mimochodem, už vznikají plány pro výrobu zeleného vodíku na Ukrajině, odkud by proudil do Evropy.

My jsme dnes na Německu v plynařství závislí, zeměpis, roury a majetkové poměry nás odsuzují jít s nimi jejich cestu, která dává přednost vodíkovému holubovi na střeše před zkapalněným plynem v hrsti. Ale vždycky se dá něco dělat. Proto si projednou zaslouží uznání ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, když jezdí vyjednávat o dlouhodobějších kontraktech na nákup plynu, tak jako cestoval minulý týden do Alžírska. Pokud by se taková předběžná ujednání podařilo dotáhnout, pokryje prý samo Alžírsko 20 až 30 procent české spotřeby. Že by se to podařilo před rokem 2026, je bohužel z výše uvedených důvodů nepravděpodobné.