Evropa a také svět k zajištění bezpečnosti potřebují silnou německou armádu, únorové rozhodnutí německého kancléře Olafa Scholze masivně investovat do zbrojení je tak historickým bodem obratu. Dnes to na Berlínské bezpečnostní konferenci prohlásil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Řekl také, že ruská invaze na Ukrajinu jasně ukázala bezpečnostní rizika závislosti Západu na autoritářských režimech.

„Rozhodnutí Německa navýšit investice do zbrojení je historickou změnou v oblasti bezpečnosti,“ řekl Stoltenberg. Kancléř Scholz po ruském útoku na Ukrajinu prohlásil, že Německo se stane klíčovou konvenční vojenskou silou v Evropě, bude každoročně investovat do zbrojení nejméně dvě procenta hrubého domácího produktu a jednorázově poskytne armádě na modernizaci 100 miliard eur (2,4 bilionu Kč) přes zvláštní zbrojní fond.

„Potřebujeme silný bundeswehr,“ prohlásil Stoltenberg o německé armádě. „Je to důležité pro bezpečnost Německa, pro bezpečnost Evropy a pro bezpečnost světa,“ řekl. Ocenil také podporu Německa východním členům Severoatlantické aliance, kterým poskytlo vojáky, protivzdušnou obranu či ostrahu vzdušného prostoru. Stoltenberg zároveň poznamenal, že v otázce bezpečnosti nesází jen na Německo, ale na každého člena aliance.

„Hluboce věřím v NATO, stejně tak věřím v Evropu,“ řekl. „Nevěřím ale na osamocenou Evropu, stejně tak nevěřím na osamocené jednání Spojených států, věřím ve spolupráci USA, Evropy a NATO,“ dodal.

Stoltenberg se v projevu také podrobněji věnoval ruské invazi na Ukrajinu, ke které řekl, že NATO není stranou konfliktu, ale Ukrajinu podporuje. „Podporujeme Ukrajinu, aby se mohla bránit ruské agresi,“ řekl. „Na Ukrajině ale žádné vojáky nemáme,“ dodal.

Pokud by Ukrajina padla, tak podle šéfa NATO není možné dosáhnout s agresorem trvalého míru. „Nejlepší cestou jak zajistit trvalý mír je podpořit Ukrajinu,“ řekl.

Napadení Ukrajiny podle Stoltenberga jasně odhalilo bezpečnostní rizika závislosti na ruském plynu. „Týká se to závislostí i na dalších autoritářských režimech,“ řekl. V následné debatě pak jako problematické označil nejen vztahy mezi Západem a Ruskem, ale také vztahy s Čínou.