Čtyřicetiletá Dita je bezdětná. Byla celkem na třech umělých oplodněních, tedy IVF, in vitro fertilizace. „Můj muž miluje děti a je na něm vidět, jak je z toho zklamaný. Pokaždé nová naděje a pokaždé nic,“ vypráví Dita, která už dávno uvažuje o adopci. „Ale to víte, chlap, ten chce vlastní,“ krčí rameny. Na otázku, proč by nejraději volila adopci, se rozpovídá. „Některá to snáší dobře, ale já jsem citlivka. Dvakrát jsem měla hyperstimulační syndrom.“ Ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS) je vedlejší účinek hormonální stimulace a dochází při něm k hromadění tekutiny v břiše. „Skončila jsem na kapačkách. Když ležíte v nemocnici, tak si pak říkáte, jestli jste do toho měli jít, jestli neobětujete příliš,“ vzpomíná Dita, která je rozhodnuta hormonální stimulaci podstoupit znovu. I přes další riziko OHSS.

Nejvíc to odnáší psychika. OHSS může skončit i smrtí. I když jen v ojedinělých případech. Je to nepravděpodobné, ale možné. Kdyby se tekutina, kterou se začne plnit břicho, dostala do plic, je konec. Dita si je vědoma, že jí už ujel vlak, a lituje dlouhá léta, kdy si nechávala předepisovat antikoncepci.

A jsme u toho. Ženy, které berou antikoncepci, sice dostávají svůj život pod kontrolu, ale o něco přicházejí, většinou o plodné roky svého života. V případě, že začnou hormony brát ještě dřív, než se jim ustálí menstruační cyklus, je na problém zaděláno. „Jisté je, že lidské tělo nefunguje úplně jako stroj, mám na mysli to, že když v těch třinácti páku prudce nastavíte jedním směrem, chemicky se vysterilizujete, a v pětatřiceti se rozhodnete ji nastavit do opačného směru, chemii vysadit a otěhotnět, tak to nefunguje úplně hladce,“ poukazuje biolog a kněz Marek Vácha.

Hormony ovlivňují výběr partnera

Fungování hormonální antikoncepce spočívá v umělém snižování endokrinního systému, tělo si zkrátka začne myslet, že je v raném stadiu těhotenství. Takže místo klasické menstruace dost často přichází pouhé špinění, tělo i mysl se chovají jinak, a dokonce si ženy, jež berou hormonální antikoncepci, vybírají odlišné muže. „Výběr partnera se děje z velké části na nevědomé úrovni (to máme společné se všemi savci, kteří se párují). Dívka se dřív mohla soustředit na iracionální podprahový výběr, který se většinou odehrával při tanci. Jelikož se tanečník při valčíku většinou zpotil, měla žena dostatek feromonových a taktilních (z doteku) informací k vyhodnocení genetické kompatibility – tedy zda ji dotyčný muž vzrušuje, či nikoli. Stejně tak i muž se nechával pudově fascinovat určitými dívkami na vdávání. Ženy pod antikoncepcí, depilované a vybavené antiperspiranty, jsou bohužel feromonově slepé a hluché, takže tančení valčíků pozbylo svůj smysl,“ vysvětluje gynekoložka Helena Máslová. Hormonální antikoncepce má také za následek snížení poševní sekrece či větší výskyt vaginálních zánětů, které nevyvolává sama antikoncepce, ale je jejím dopadem. „Hormonální antikoncepce definuje určitou pohlavní aktivitu – větší sexuální disponibilitu, celkově vyšší počet sexuálních partnerů, epidemie určitých mikrobiálních přenosných infekcí v populaci,“ upřesňuje Máslová.

Antikoncepční pilulka se dostala poprvé na americký trh v roce 1961. U nás se masivně začala užívat v devadesátých letech a počet potratů klesl mezi léty 1990 a 2010 o 78 procent. To je docela slušné skóre. Antikoncepce má nesporné výhody, jedna z nich, tedy ta klíčová, je zabránění nechtěnému těhotenství. Gynekologové se shodují, že je mnohem lepší, aby dívka brala antikoncepci, než šla na potrat. Mladé dívky ale začínají brát hormony nejen kvůli sexuálnímu životu, ale proto, že v nich vidí záplatu na různé potíže, jako jsou například problémy s pletí.

„Lze ji použít k zabránění opakované tvorby cyst, tlumení růstu endometriózy, odbourání premenstruačního syndromu, odbourání bolestí při menses či úpravě kožních projevů,“ vyjmenovává Tomáš Fait, přední český odborník v oblasti gynekologické endokrinologie a antikoncepce, který ale také dodává, že není úplně vhodné dívce předepsat antikoncepci jen kvůli léčbě nepravidelnosti menstruačního cyklu.

Trombóza a jiné libůstky

Hormonální antikoncepce má také své nevýhody, a o nich se příliš nemluví. Problém je hlavně v tom, co může nastat v ojedinělých případech, které ale vyjdou najevo až pozdě. Ženy, které mají sklon k trombózám, mohou užívání hormonální antikoncepce šeredně odskákat. „Testy se plošně neprovádějí. U žen, které samy prodělaly trombózu, je kombinovaná antikoncepce přísně zakázána. Je třeba řádně pátrat v rodinné anamnéze; tam, kde najdeme mladé příbuzné s trombózou, vyšetřujeme trombofilní stavy,“ vysvětluje Fait.

Dvaadvacetiletá Hanka brala antikoncepci od sedmnácti. Před půlrokem se jí ale přihodila embolie v letadle. Přesně před tímhle odborníci varují. Uživatelky antikoncepce kolikrát ani nevědí, že je tohle může potkat, a když se hormony zkombinují s dalšími rizikovými faktory, jako je například let letadlem, může dojít k trombóze. Lékaři také poukazují na další nebezpečný trend, a sice když žena kouří a do toho bere hormonální antikoncepci. Hanka přežila, ale k hormonální antikoncepci se už nevrátila. Některé uživatelky si také stěžují na migrény a nevolnosti. Jistě, tohle dělají i jiná léčiva, ovšem jde o to, že ženy, které jsou třeba jinak zcela zdravé, se trápí s vedlejšími účinky léku, který by ani brát nemusely. Dávají do zdravého těla něco, co jim může ublížit. Proč tedy nevybrat jiný antikoncepční prostředek, jak naznačil na Twitteru ekonom a publicista Dominik Stroukal svým příspěvkem letos v lednu? „Jedu na vasektomii. Milujte své ženy a necpěte do nich antikoncepci.“ Ťukl na něco, o čem se moc nemluví, a sice na fakt, že na pohlavní styk jsou dva, nicméně je to něžnější pohlaví, které riskuje možné nežádoucí účinky hormonální antikoncepce, která je stále velmi častou ochranou před nechtěným otěhotněním. Tohle se mužům nečte snadno, vasektomie je přece jen lékařský zákrok, který se sice dá zase zvrátit, ale bývá už složitější a jeho oprava není stoprocentní. Nicméně stále je ve hře starý dobrý kondom, který neničí zdraví ani jednomu partnerovi.

Zdraví jednotlivých žen je věc jedna, ta druhá je dopad výskytu hormonů v odpadních vodách. Přítomnost hormonálních látek v pitné vodě je už dlouho prokázána v několika evropských zemích a pravděpodobně i jinde. „Prakticky neprokazatelný, ale silně pravděpodobný je negativní vliv na neustále klesající počet spermií u mužů po celém světě,“ varuje environmentální pedagožka Martina Jánišová a dodává, že prokázaný je vliv na vodní organismy, například na ryby, krokodýly, vodní měkkýše. Vlivem ženských hormonálních látek ve vodě se stávají samci neplodnými, což vede z dlouhodobého hlediska k vymírání celých populací.

Vysaďte antikoncepci, jděte na umělé oplodnění

Léčba neplodnosti je v současné době velké téma. Dnes se s problémem neplodnosti, respektive neschopností počít potomka přirozenou cestou, potýká v České republice téměř každý pátý pár. Uvádí se, že problémy bývají ve čtyřiceti procentech případů na straně ženy, v dalších čtyřiceti na straně muže a ve dvaceti je problém u obou partnerů současně.

Není se čemu divit, kvalita vajíček klesá už po třicátém roce a s každým rokem jdou rapidně dolů. Jako častou příčinu lékaři také uvádějí hormonální poruchy, endometriózu či předčasnou menopauzu. U mužů se snižuje kvalita a kvantita spermií nejen s věkem, ale i se špatným životním stylem. IVF je kolikrát jedinou šancí na vlastní dítě. Než si ale žena začne huntovat tělo dávkami hormonů, zjišťuje se příčina neplodnosti a podle toho se volí řešení. Mnohem šetrnější je inseminace, vpravení spermií do lůna. Nicméně pokud tato metoda selže, a ona většinou selže, páry se vydávají na dlouhou cestu IVF. Proč dlouhou? Před samotným zákrokem oba musejí projít sérií vyšetření a genetickými testy.

„Genetická vyšetření jsou součástí diagnostiky příčin neplodnosti. V případě abnormálního výsledku genetických testů je pak v rámci IVF léčby provedeno i genetické testování embryí,“ vysvětluje Hana Višňová, vedoucí lékařka z IVF CUBE kliniky. Genetické vyšetření se stává velkou výhodou IVF. „Umělé oplodnění hledají dva typy párů. První jsou ti, kteří se dlouho o dítě marně snaží. Druzí jsou ti, kteří mohou počít dítě lehce, ovšem v rodokmenu jednoho nebo obou partnerů je genetická zátěž. Pomocí preimplantační diagnostiky pak je vybráno embryo, které v idealizovaném případě nemá ani nemoc a není ani tzv. přenašečem,“ vysvětluje Marek Vácha.

Ve hře je ještě tzv. nativní cyklus, který nevyžaduje tolik chemie, respektive tolik hormonů, a spoléhá se na přirozeně uzrálé vajíčko, je tedy výrazně levnější, ale neproplácí ho pojišťovna. Nicméně bývá málo úspěšný a pro kliniky finančně nezajímavý, proto rovnou nabízejí IVF se stimulací hormonů.

Hormonální bouře

Dvaačtyřicetiletá Magda má doma osmiletou holčičku. Narodila se v rámci IVF, ale až z druhého cyklu. Z první IVF se urodilo pouze jedno životaschopné embryo, které se neuchytilo, a tak do toho šla Magda podruhé. Znovu hormonální stimulace, ze které měla čtyři embrya, použitelná jen dvě a to druhé se uchytilo a je z něj krásné děvčátko. „Bylo to peklo, všechny ty injekce,“ vzpomíná. I přesto se ale rozhodla do toho jít podruhé. Před pěti lety. Vzhledem k tomu, že neměla žádná zmražená embrya, podstoupila ve svém životě třetí IVF, ze které měla tři použitelná embrya, ale ani jeden embryotransfer nebyl úspěšný, a tak si dala půl roku pauzu, než se pustila do další stimulace. Podstoupila ji pak ještě jednou, a pak se definitivně rozhodla, že jí jedno dítě stačí. „Už jsem se nechtěla dál trápit, mám doma holku a ta mě potřebuje plnou síly a zdravou. Je to náročné i na psychiku. Čtrnáct dní si pícháte injekce, pak vám pod lehkou narkózou odeberou vajíčka a pak se čeká na transfer, tedy na to, až do vás vpraví embryo. Někdy ale nemusí být žádné embryo použitelné. Z dvaceti vajíček mi posledně oplodnili dvanáct a na transfer byla jen čtyři,“ vypráví Magda. Nakonec to vzdala, nejen kvůli sobě, ale i kvůli tomu, že pojišťovna hradí jen tři IVF, takže čtvrtou stimulaci si musela s manželem platit sama. Vysoké dávky hormonů se na ní podepsaly. „Cítím každou ovulaci, prsa mám nateklá a premenstruační syndrom, o kterém jsem před pár lety nevěděla, mívám minimálně týden,“ svěřila se Magda.

„Hormonální stimulace může způsobit krátkodobé nepravidelnosti cyklu. Někdy se po asistované reprodukci stanou ženy víc vnímavými pro ovulační symptomy,“ potvrzuje Hana Višňová. Ale má i dobrou zprávu: jednoznačně mnoha mezinárodními studiemi je potvrzeno, že hormonální stimulace nezvyšuje riziko rakoviny vaječníků ani rakoviny prsu a jiných orgánů. Tento názor se totiž sem tam i z úst některých lékařů objeví jako strašák pro všechny ženy, jež si prošly IVF. „Každé těhotenství naopak snižuje riziko rakoviny prsu a vaječníků, tedy i těhotenství dosažené pomocí asistované reprodukce je ochranný faktor proti těmto onemocněním,“ uvádí Višňová.

Pro ženy je tedy celý proces IVF náročný, mimo hru ale nejsou ani jejich partneři, kteří musejí počítat s variantou, že nebudou mít vlastní dítě, a ještě být podporou ženy. „Neúspěch na cestě za dítětem je pro vztah zátěž, podobně jako jiné nečekané a nevítané maléry: narození nemocného dítěte, nevěra, potíže s penězi, ztráta zaměstnání, nemoc jednoho z partnerů,“ vysvětluje Hana Konečná, psycholožka a pedagožka ze Zdravotně sociální fakulty v Českých Budějovicích. Neúspěch při početí dítěte je tedy zkouškou milostného vztahu stejně jako jiné obtíže. „V dobrém vztahu se to, kde je chyba nebo vina, nerozebírá. Prostě někde je nemoc, kterou je potřeba společnými silami zvládnout. Výzkumy nepotvrzují hypotézu, že by potíže s otěhotněním byly častějším důvodem k rozpadu vztahu než jiné životní překážky,“ objasňuje Konečná.

Dalším rizikem IVF je trombóza. Právě proto se dělá řada vyšetření, i když ne na každé klinice tohle praktikují. V případě, že by žena trpěla trombofilní mutací, mohou jí hormony ublížit. Ale i s tímhle si moderní medicína dokáže poradit a nasadí fraxiparine jako prevenci k zabránění tvorby krevních sraženin.

Hra na Boha

Zkušenost s umělým oplodněním má i třicetiletá Alice, která otěhotněla hned na první pokus, dalo by se říct, že tedy vyhrála. Narodila se jí dvojčata. Další dítě už s mužem z osobních důvodů nechtěli, a tak zmražená embrya byla čtyři roky uložena a poté se odstranila jako biologický odpad. Ze zákona totiž není možné zbylé embryo darovat, na to existují tzv. dárci, kteří musejí splňovat přísné limity. Etická stránka věci je další psychická zátěž, které jsou ženy a samozřejmě i jejich muži vystaveni. Někdo by tomu mohl říct „hraní si na Boha“. Moderní medicína, co se týče umělého oplodnění, je průlom v početí. Řada žen tedy kromě svého zdraví řeší i etickou otázku, jestli jejich embrya, jež vznikla, ale už nedostanou šanci na život, mají duši. „Život nevzniká, život je. Jak spermie, tak oocyt mají metabolismus, jsou živé a není to tak, že ze dvou mrtvých kousků hmoty vykřísnete život. Když se na úvod přednášky mediků ptám, kdy začíná život, tak je pak poučuji, že po čtyřicítce. Teď vážně. Vývoj od první buňky až po porod je kontinuální, jakákoli hranice mezi „ještě ne“ a „už ano“ je umělá. Jakákoli hranice, ať už naše dělení na trimestry nebo cokoli, moc nedává smysl. Pro právníky je to porod, od kterého dál má dítě právo na zákonného zástupce. Ovšem týden před porodem je to už taky dítě a dál a dál do minulosti… Nechávám na rozhodnutí každé ženy,“ odpovídá Marek Vácha.

Úspěšnost IVF uvádí každá klinika jinak, pohybuje se většinou okolo padesáti procent. Záleží na věku rodičů i příčině neplodnosti. Nejčastěji je uváděna úspěšnost na jeden provedený embryotransfer, nikoli na celé IVF. „Také úzce souvisí se zkušenostmi a odborností lékařů a embryologů i dalších pracovníků IVF centra i s vhodnou volbou dostupných metod a postupů,“ dodává Višňová.

IVF využívá stále více párů. Jako pomoc při boji s neplodností je to obrovský pokrok. Řada žen ale na možnost umělého oplodnění spoléhá natolik, že si nechává v pětadvaceti zmrazit vajíčka a nestresuje se s hledáním potenciálního otce. Otázka je, co to udělá se vztahy, které jsou už odpradávna založeny na plození potomstva.