Stát loni v časech velmi slušného hospodářského růstu utratil o 28 miliard korun víc, než dokázal vybrat na daních a dalších odvodech od svých občanů. Schodek je o 12 miliard nižší, než kabinetu povolila Poslanecká sněmovna. Vláda si k němu navíc pomohla tím, že na posledních chvíli započetla mimořádné příjmy. Je to nejhorší deficit rozpočtu za poslední čtyři roky. Ministryně financí Alena Schillerová si přesto pochvaluje: „Je to sice nejhorší výsledek rozpočtu za poslední čtyři roky, jde ale o úhel pohledu. Já říkám, že jde o čtvrtý nejlepší výsledek za posledních dvacet let.“ Vždycky záleží na tom, z jakého úhlu se na výsledek díváte. Přesně je to vidět na ostře sledovaných důchodech, které Andrej Babiš prodává jako svou prioritu ve výdajích. Loni se na nich rozdělilo 472 miliard korun. O 38 miliard víc než v předchozím roce. Částka, kterou dostal navíc průměrný penzista, se zvýšila nejvíc za poslední roky. Zároveň jsou ale důchody v poměru k platům nejnižší v historii České republiky. Průměrná penze propadla na úroveň 39 procent platu. Ve srovnání s ostatními se penzisté mají nejhůř za posledních šestadvacet let.

Samotný schodek ale není tou hlavní slabinou rozpočtu. Jistěže by bylo rozumné mít v éře rekordní prosperity přinejmenším vyrovnané veřejné finance. Loňský schodek ale není nebezpečný. A celé veřejné finance, kam se počítá i hospodaření měst a obcí a fondů mimo rozpočet, skončí podle Aleny Schillerové dokonce přebytkem na úrovni 0,3 až 0,4 procenta HDP. Přesná čísla zatím ministerstvo financí nezveřejnilo.

Výrazně větší slabinou rozpočtu je, že stát potichu neustále zvyšuje daně. Ale především to, za co peníze utrácí. Výdaje státu stoupají rychleji než příjmy. Navzdory nenápadnému zvyšování daní, které se i u příjmu odehrává mimo jiné tím, že se nezvyšují pevné slevy na daních. Lidé tak bez toho, aby si to přímo na první pohled uvědomovali, odvádějí státu čím dál větší část svých příjmů. Tomuto skrytému růstu, který nutně přichází při vzestupu platů, by se dalo zabránit jen tím, že by se zároveň stejným tempem zvyšovala i sleva na dani. O to se ale vláda Andreje Babiše vůbec nepokusila. Takže příjmové daně rychle rostou. Velmi jasně je to vidět přímo ve státním rozpočtu. Výběr daní z příjmů se zvýšil o 12,3 procenta. To je víc než, o kolik rostly platy. Ty se za první tři čtvrtletí loňského roku, za něž jsou poslední data Českého statistického úřadu, zvýšily o 6,9 procenta. Nominálně, částka, která chodí lidem na účet. Inkaso na dani z příjmu ale stouplo bezmála dvakrát rychleji. Není za tím žádná vyšší efektivita finančních úřadů, ale právě skryté zvýšení daní.

Výdaje státu ale rostou ještě výrazně rychleji než příjmy z vyšších daní. Minulý rok se zvedly o 150,8 miliardy korun na 1551 miliard. Vláda utratila ještě o 16 miliard korun víc, než jí sněmovna povolila. Příjmy se zvedly jen o 119,3 miliardy na 1523 miliard korun.

Rozpočet jasně ukazuje, jak Andrej Babiš pumpuje peníze do sebe a svých voličů. Pumpování do sebe se odráží v dotacích firmám. Za ně loni stát utratil 75 miliard korun. Agrofert Andreje Babiše je bezkonkurenčně největším čerpačem dotací v České republice.

Pumpování do voličů je vidět na částkách, které stát přerozděluje. Důchody jsou samostatná kapitola, s níž se bez zásadní reformy (jakou třeba prosadil Babišův francouzský přítel Emmanuel Macron) nic nezvládne. Babiš pro ni nic nedělá. Jen destruktivně slíbil snížení věku odchodu do penze. Stát dnes zvedá útraty za důchody o desítky miliard ročně, ale reálná životní úroveň seniorů se snižuje.

Cílené pumpování je vidět u platů státních zaměstnanců. Za ně loni stát utratil o 30 miliard víc než v roce 2018. Navzdory tomu Babiš ani nedodržel to, co slíbil učitelům. A zvedl jim platy výrazně méně. Útraty na platy stoupají především proto, že stát od nástupu Andreje Babiše do politiky nabral desítky tisíc nových lidí. Ještě nebezpečnější je, že v časech rekordně nízké nezaměstnanosti a prosperity rostou o 11,3 procenta výdaje na sociální dávky. I ony se stejně jako daně zvyšují skoro dvakrát rychleji než platy.