Ministerstvo zdravotnictví včera telefonátem jednoho svého náměstka zrušilo poradní skupinu MeSES (Mezioborová skupina pro epidemické situace). Ačkoliv se to bude vysvětlovat neutrální reorganizací boje s pandemií, fakticky jde o docela důležitou porážku zavíračů a lockdownistů, které kolem sebe v MeSES shromáždil hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal.

MeSES není nedotknutelný ze dvou důvodů. Jednak odborně plave dosti na vodě. Pars pro toto: v nedávném rozhovoru pro Echo Smejkal univerzálně odpovídal, že to či ono se rozhodlo a drží kvůli smrtnější britské mutaci, aniž by bral, respektive chtěl brát do úvahy informace, které nám mezitím dávají možnost zrušit aspoň částečně poplach – především velká studie anglického Public Health England, podle níž britská mutace není o nic smrtnější než původní koronavirus.

Za druhé dokonce i kdyby odborně vůči MeSES nebyly vážné výhrady, notabene zevnitř vědecké a lékařské komunity (viz dopis 12 lékařů), vznikl tu organizačně paskvil. MeSES byla celou tu dobu cizorodým tělesem, přimontovaným na ministerstvo zdravotnictví, které nevysvětlitelně dublovalo Státní zdravotní ústav, hygieniky a jiné odborné skupiny, které má ministerstvo zřízené už dávno.

Netrpí jím pouze koalice Spolu. Zítra, ve čtvrtek 20. května, bude hnutí Milion chvilek demonstrovat na Václavském náměstí. Na srdci organizátorům leží nezávislost špiček soustavy státních zástupců po oznámené rezignaci Pavla Zemana, demonstraci nazvali „NECOUVNEME – Justici nedáme!“. Tady máme co dělat se zkazkou, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který končí a sám to dal do souvislosti s tlakem ze strany Babišovy ministryně spravedlnosti Marie Benešové, do této chvíle působil jako záruka toho, že princip Padni komu padni se uplatňuje i na Andreje Babiše. Ale Zeman přece vévodil soustavě státních zástupců několik let, po které šetření dotačního podvodu v Čapím hnízdě ne a ne nabrat rychlost, a když ji nabralo, dozorující státní zástupce vrátil celý proces na začátek. Petr Toman z Unie obhájců ČR před třemi lety v Echu formuloval úvahu, že špičkám státního zastupitelství stav, v němž je předseda vlády trestně stíhán, respektive obviněn, ale nedostíhán (tedy v jakémsi procesním limbu), vyhovuje. V tu chvíli jsou totiž špičky soustavy neodvolatelné. Pasivitou se vyznačuje i další kauza, v níž se orgány činné v trestním řízení dotýkají osoby Andreje Babiše. To je právnicky ještě přehlednější podezření z daňových úniků, jichž měl Agrofert dosahovat zadáváním reklamy na různé podniky z koncernu na kdesi ve středních Čechách utopeném Čapím hnízdě. Tři roky poté je případ ve stadiu ověřování.

Jaký to kontrast s přístupem státních zástupců vůči vládě Petra Nečase a masivně kriminalizovaným – a posléze masivně osvobozovaným, respektive zprošťovaným – obecním zastupitelům v letech 2013–2014. Není to náhodou tak, že za Pavla Zemana soustava našlapovala okolo skutečně silných hráčů a kompenzovala si to na slabších? Proč teď za něco takového chodit do ulic, vyslovovat nedůvěru vládě, která tu stejně bude už jen čtyři pět měsíců?

S velkou pravděpodobností jsme stanuli na samém konci Babišovy éry, kdy už by bylo načase posuzovat otázky a činitele, kteří se z nějakého důvodu momentálně ocitli na jiné pozici než oligarcha a jeho vláda, věcně. V těchto dnech se bohužel ukazuje, že na Babišově dávném argumentu, že směrodatná opozice má jen program Antibabiš, něco bylo. Každopádně už dnes je tu někdo o jednu dobu pozadu.