Bušta, Felkl, Čurda: tři portréty z protektorátu

Jak se člověk stává sviní

Bušta, Felkl, Čurda: tři portréty z protektorátu
Jak se člověk stává sviní

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Rychlými střihy, ostrými náhledy a soustředěnými tahy načrtává Miloš Doležal portréty tří mužů, kteří se dali do služeb nacistického režimu. Jak píše v poznámce, žádné životopisné detaily nejsou vyfabulovány, vše má oporu ve výpovědích nebo archivních zdrojích. Dokumentárnost textu doplňuje bohatý fotografický materiál, podobně jako v Doležalově nejznámější knize, monografii o páteru Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli (2012). Kniha tří „dokumentárních povídek z protektorátu“, spojených v knize titulem Čurda z hlíny, je jejím pandánem, příspěvkem k typologii zla.

Doležal třikrát nabízí zdokumentovaný příklad, jak se člověk stává… sviní. První příběh přímo nazval Svině Bohouš. Byl jím konfident gestapa, třicetiletý krejčí Bohuslav Bušta z Dolní Cerekve, který se spolupracovníkem (sviní) stává jednoduše z vlastní zhovadilosti, která je v něm přítomná od začátku až do konce. Dal se na práskání, protože mu strýc, kolaborant z Horní Cerekve, řekl, že se bude mít dobře: „Dostanou mě z venkova do Brna nebo do Prahy, kde budu lépe placen,“ řekne u výslechu po válce. Bohouš tedy agilně pracuje pro gestapo, čmuchá, pátrá, udává… Nejspíš bez jakékoli ideje a přesvědčení, prostě jen proto, že je to pohodlnější a asi zábavnější než „přešívat zástěry“, a rozhodně to víc nese. Přímo či nepřímo přivede na popraviště osmdesát lidí. Jedním z jeho případů je zátah na skupinu Karla Pulce v lednu 1945 v Kobylím dolu u Ledče nad Sázavou: tři odbojáři při ní přijdou o život, a tragédie pokračuje, už bez jeho přímé viny, když o půl roku později při pietní slavnosti salva trefí do vysokého vedení a elektřina z drátů zabije sedm lidí… Bohoušovi se podaří utéct z vězení a jeho stopa mizí v Německu, prý ještě v 90. letech posílal příbuzným na Vánoce pozdravy. Podepisoval se přezdívkou, kterou dostal na gestapu, Zwirn, nit.

Ne tak přímočarý je příběh asistenta kladenského gestapa Oskara Felkla, rodem Němce ze statku na Vysočině: vyroste v Československu, naučí se česky, slouží v armádě, pak u Československého četnictva. Jenže přichází okupace a nabídka, aby jako etnický Němec vstoupil do gestapa. Je tedy jaksi na straně svých, možná je i přesvědčen, že plní povinnost. Sviní je proto, že slouží svinské věci. Nejprve nastoupí do Kolína, pak je převelen na Kladno. Tady se stává jedním z důležitých aktérů dění, které vedou k vyvraždění Lidic: Felkl je ten, ke kterému se dostává známý „milostný“ dopis, který přivede absurdně podezření do Lidic. Felkl pak asistuje u exekucí lidických mužů. Jeho pozice mocného muže a vládce nad životy středních Čech posiluje, je obávaný a tvrdý, a zároveň vytváří síť zavázaných lidí, o kterých doufá, že budou, v případě prohrané války, svědčit v jeho prospěch. V soukromí je nejspíš příjemným mužem, jak svědčí jeho mladá manželka Marie, původem Češka ze Sudet. V poválečném procesu je Felkl, k svému překvapení, pověšen, sotva dvacetiletá Marie odchází do pohraničí a po roce 1968 do Německa. Na svého muže vzpomíná tato kultivovaná žena, se kterou se Doležal náhodně setkal u Felklova hrobu v Ďáblicích, až do své smrti jako na milého člověka. Kari, můj manžel, se povídka jmenuje.            

Nejobsáhlejší je příběh nejznámějšího českého konfidenta, Karla Čurdy, s jehož rodnou obcí si Doležal pohrál v názvu knihy: Čurda pocházel z Nové Hlíny u Třeboně, v titulu však je možné slovo hlína psát s malým i velkým písmenem. Čurdova cesta ke sviňáctví je nejméně dobrovolná, a kdyby se situace jeho výsadku Out Distance vyvíjela příznivěji, mohlo být vše jinak a po Čurdovi se mohly jmenovat ulice. Jenže v dramatických chvílích rozhoduje pevnost charakteru. A ten Čurdův nebyl nejsilnější a v rozhodujícím okamžiku selhal. Otázkou je, zda problém nebyl už v Anglii, když ho posílali na misi, na kterou nestačil… Čurda udává spolubojovníky v naději, že zachraňuje kůži svou a svých příbuzných. V tu chvíli nastává sestup ke sviňáctví. Konce války se dožije jako aktivní konfident, alkoholik a rozpadlá bytost. Po vynesení trestu smrti v dubnu 1947 ani nežádá o milost.  

Miloš Doležal: Čurda z hlíny. Tři dokumentární povídky z protektorátu. Vydal Host, 224 str.   

 

17. května 2019