Titulek článku je samozřejmě (hořký) vtip. Ve francouzštině znamená slovo parler „mluvit“ a od něj je odvozen i pojem parlament, „místo, kde se mluví“. Také to je jméno sociální sítě, která začala přebírat nespokojené uživatele z Twitteru, Facebooku či Instagramu často poté, co jejich účty na původních sítích byly smazány.

Standardní námitkou těch, kdo současný model mazání na velkých platformách obhajují, je námitka volnotržní: „založ si vlastní platformu a konkuruj“. Přesně touto radou se inspiroval Parler. V posledních týdnech zaznamenal prudký nárůst počtu uživatelů – a také rostoucí nepřátelství digitálních gigantů jako Google a Apple. Toto nepřátelství vyvrcholilo v posledních dnech masivní vlnou „deplatformingu“: Google a Apple stáhly aplikaci Parler ze své softwarové nabídky, Amazon zrušil jejich hosting v systému Amazon Web Services (takže síť je teď nedostupná), zabezpečovací společnost Octa jim vypověděla smlouvu a hackeři tak skrze nedostatečně zajištěnou administrátorskou stránku mohli stáhnout 70 TB uživatelských dat.

Google, Apple a Amazon zdůvodňují své kroky tím, že Parler dostatečně nezakročil vůči výhrůžkám a dalšímu nežádoucímu obsahu na své síti. Potíž s tímto zdůvodněním je dvojí. Za prvé je Parler relativně malá organizace, má pouhých 30 zaměstnanců; je patrné, že pokud taková nepříliš velká firma čelí náhlému nárůstu počtu zákazníků, nemůže svoje schopnosti přizpůsobit úplně hned. Ten samý problém by měl každý e-shop, kdyby se počet objednávek náhle zněkolikanásobil.

Za druhé jsou zjevná dvojí měřítka, která se v tomto případě uplatnila. Výhrůžného a nenávistného obsahu je na Facebooku či Twitteru také dost a moderátorské schopnosti obou platforem silně pokulhávají zejména v jiných jazycích, než je angličtina. Ale Google ani Apple je za to nikdy veřejně nekáraly, natož aby jejich aplikace odstranily ze svých softwarových obchodů.

Reakce na internetových fórech a sociálních sítích jsou trojího rázu. Zastánci Parleru jsou pochopitelně naštvaní. Daleko větší skupina nepokrytě slaví – vesměs jsou to právě ti lidé, které Donald Trump a jeho hašteřivé prezidentování několik let dráždili k nepříčetnosti. Pak je třetí skupinka, bohužel ta nejmenší, jež si klade otázku, zda moc digitálních obrů nepřekračuje meze kompatibilní s demokracií. Rada „založ si vlastní platformu“ zjevně nestačí, bylo by potřeba ji doplnit o „založ si vlastní internet“.

Dříve nebo později si racionálnější hlavy na všech stranách politického spektra budou muset položit otázku, jestli tenhle druh de facto autokracie není nebezpečný a co s ním dělat. Patrně bychom nestrpěli, kdyby 90 % všech obchodů s potravinami, 90 % všech silnic a 90 % všech nemocnic patřilo nějakému kartelu firem, který by jednotlivcům doživotně zakazoval jejich užívání na základě nepříliš jasných interních rozhodovacích procesů – a nestrpěli bychom to ani tehdy, kdyby ten soukromý kapitál původně ty silnice a nemocnice postavil.

Libertariáni rádi kladou jasnou hranici mezi soukromými společnostmi a státní mocí. Ve skutečnosti je ta hranice notně rozmazaná. Pokud pan ministr zavolá panu řediteli a ten vám nechá zablokovat účet, nebo pokud to dokonce páni ředitelé udělají spontánně s tichou myšlenkou na to, že potěší nově zvoleného pana ministra, není to o moc lepší, než kdyby vám ten účet smazala policie na příkaz státního zástupce. Minimálně důsledky jsou stejné, v případě živnostníků mohou být katastrofální.

Už od Magna charty se západním právem táhne princip, že žádný svobodný člověk nemá být zničen svévolným způsobem. Přijde samozřejmě na to, co je to „zničení“. Zakázat někomu vstup do hospody Na růžku – další často uplatňovaný protipříklad – patrně nikomu život nezničí. Ale prohlásit někoho za neosobu v rámci dnešní digitální infrastruktury, to je přece jen kvalitativně jiná záležitost. Tak velká a drtivá moc by neměla spočívat v několika málo rukách.