Zastat se v mém sociálním prostředí Václava Klause mladšího, ba dokonce projevit mu nějaké porozumění rovná se dokonanému a velmi bolestivému harakiri. Na střevech se pak může člověk ještě oběsit a jeho mrtvola bude vlát pro výstrahu všem podobným opovážlivcům. Přesto se k tomu nyní odhodlám.

Je ale jistě mnoho důvodů, proč to nedělat. Jednak je pravda, že si člověk není vůbec jist, jestli to za to stojí. Za prvé Václav Klaus jr. to ani neocení, protože má takovou nevděčnou a ješitnou povahu. Ta je zčásti rodová a zčásti získaná, neboť je už dlouho v takové pozici, že si už ani nedovede představit, že by se někdo z jeho oponentů k němu choval normálně. 

Druhým důvodem, proč to nedělat, je skutečnost, že Václav Klaus jr. je člověk, který se již několikrát dopustil chování, při němž dokázal, že podrazy mu nejsou cizí. Před šesti lety se přidal ke lživé kampani vůči Karlu Schwarzenbergovi, sdílel výmysl (fake) o nacistické minulosti jeho příbuzenstva, napadal ho z šovinistických a zlomyslných pozic. Nikdy se za to neomluvil. To souvisí s okruhem jeho názorů, které by mě ani nenapadlo obhajovat, tedy s jeho vypjatě protiněmeckým resentimentem, který je ale často odvrácenou stranou nekritického postoje jeho oponentů, postoje řekněme „proevropského“, často ztotožněného s aktuální podobou německého progresivismu a jeho vlídného evropského hegemonismu.

Klaus, jak to má v rodě, není prostě lehká figura, sympatie se k němu netvoří věru snadno a nejsou ani nutné a z jeho strany asi žádané. Důvod, proč se už nějakou dobu člověk přesto přistihuje při tom, že se ho chce alespoň zastat, je kampaňovitá a masivní averze ke všemu, co Václav Klaus jr. pronáší či sepisuje. Povaha této většinou okázalé a často věru nesmírně vtipně (myšleno stupidně) provozované štítivosti však nespočívá v tom, že by jeho názory byly tak hloupé, nesmyslné, vycucané, to právě naopak – a nejsou to ani názory v nějakém smyslu nedemokratické a svobodu ohrožující. Jsou to ve skutečnosti s beraní odhodlaností formulované útoky na dogmata, ve kterých se jeho protivníci až příliš snadno a pohodlně zabydleli. Jsou z jeho strany neurotickou reakcí podrážděného logika a matematika, který hází šrapnely svých často výstižných diagnóz na pozice, jež o sobě jednou provždy prohlásily, že jsou ty jedině správné.    

Je skutečností, že Klaus to svým protivníkům velmi ulehčuje, neboť forma, do níž své názory obléká, je často efektní a dryáčnická a na hraně či za hranicí vkusu. Poslední případ s přirovnáním českého parlamentu k židovským radám v době holokaustu, kdy se jen snažily zmírňovat škody, byl toho příkladem. Byl to výrok v každém případě přepjatý, který si ale zaslouží polemické vyvrácení, nikoli nesmyslné obvinění z antisemitismu nebo znevažování židovských obětí. Klaus je konzervativní nacionální legalista, přesvědčený, že moc se vykonává na místě, kde byla volbami dosazena. Je možné s tím názorem nesouhlasit, ale je správné počítat s tím, že ho bude někdo zastávat. Místo toho se z něj udělá vyděděnec a proklatec: možná že ke Klausově libosti.

Hlavní problém s Klausem je v tom, že jeho názory a to, jak je formuluje, narušují konsenzus jiných pevných názorových struktur. Jejich zastánci se je za léta, kdy je používají, naučili více barikádovat pokřikem než obhajovat v diskusi, natož je zastávat v otevřené a férové polemice. Jeho protivníkům často stačí jen pouhý náznak jeho siluety a už mají jasno, už jsou tu všechna ta slova, kterými se nyní označuje druhá strana, takže jeho názory není nutné vyvracet a dát si s nimi tu práci, před jeho názory se stačí obvykle jen okázale vyzvracet. Tím se zaujme dostatečně přesvědčivý postoj a tím jsou sprovozeny ze světa. Ve skutečnosti ale žijí dál, hrubnou a radikalizují se a získávají příznivce, možná i jiné, než by si sám Klaus jr. přál. 

P. S.

Teď se dozvídám, že Klaus jr. pronesl další projev, v němž přirovnal Macrona k Hitlerovi… Je-li to pravda, pak vidím, že jeho nemoc je vážnější a postoupila dál, než jsem si myslel. A měl jsem si tedy tuto obhajobu asi přece jen odpustit. Ale už je pozdě a jiný komentář nemám…