Péefka. Děcka. Stromečky. Zvířátka. Přání. Koncem roku to tak (nejenom) na sociálních sítích chodí, ten loňský nebyl výjimkou, jakkoli byl průběh svátků i příchodu nového roku ze známých důvodů méně družný a klidnější. K tomu svátečnímu spojení přispěl taky prezident Miloš Zeman svým vánočním poselstvím, obvyklým způsobem se v něm pokusil naložit opozici, médiím a dalším rozvratným živlům. „Zejména nenávistná byla média vlastněná Zdeňkem Bakalou, a já tvrdím, že ti novináři, kteří berou peníze od Zdeňka Bakaly, ať jsou to ti různí Honzejkové, Taberyové, Štětky a další, jsou hodni nejhlubšího opovržení.“

Nemohu se zbavit dojmu, že kolega Štětka se do toho výčtu dostal především kvůli svému příjmení, jehož vyslovení si pan prezident jistě vychutnal, jako kdyby hned bylo na vánočním stromečku o svíčičku víc. Charakteristický – nejenom pro Miloše Zemana – je ten plurál. Honzejkové, Taberyové... Oblíbená rétorická figura pánů a paní, kteří si rádi připadají veledůležitě, a nenapadne je lepší způsob, jak toho dosáhnout. Jak neinspirované, otravné, trapné. Ale svým způsobem účelné – pokud člověk přestane vnímat slova lidí, kteří tímhle způsobem množné číslo užívají, může tak velice prospět svému duševnímu zdraví. Jinak ale prezident dosáhl svého – o jeho vystoupení se mluvilo, alespoň v mé bublině. Je to nekonečný cyklus – Zemanova slova působí komentáře, které vedou k dalším Zemanovým slovům a následně dalším komentářům. Všichni si přijdou na svoje. Takže je to tak asi v pořádku.

Velkolepým způsobem se v Česku rozjela vakcinace. Až to působí dojmem, že největší problém v tom ohledu působí lidé, kteří se nechtějí nechat očkovat, protože ti, kdo by chtěli, jsou očkováni rychlostí vskutku nezměrnou. No nic. Příjemný dotek lidského faktoru do té situace vnesl profesor Pafko, který se v televizi přeřekl a promluvil o „distribuci této vaginy“. Sociální sítě to zaznamenaly a vyvodily z toho předvídatelné závěry. Já to dál rozpitvávat nebudu, dona je zvýšeně citlivá. Mnoho frustrovaných postů srovnávalo rychlost vakcinace v česku a v Izraeli. Server Lidovky.cz z Babišovy Mafry do té debaty přispěl vskutku výrazně, pokusil se tomu vynášení Izraele dodat ten správný kontext. Pár hodin měl na otvíráku zprávu s titulkem „Izrael je světovým lídrem v očkování, vakcinovat chce 150 tisíc lidí denně. Pomáhá mu židovský původ šéfa Pfizeru?“. No. Hezký případ alibistického způsobu užití otazníku, díky němuž člověk může tvrdit věci trochu „kách“, aniž je řekne skutečně natvrdo (text zprávy navíc tu otázku odbývá tím, že o věci „se spekuluje“). Reakce byla celkem ostrá, taky jsem si zareagoval. Někdo v té titulkářské kreativitě viděl projev antisemitismu, jiný snahu jaksi utlumit naštvanost na pana vydavatele poukazem na to, že srovnání s Izraelem je nespravedlivé, anžto Židi měli zase protekci. Jiný to bagatelizoval s tím, že je podoba toho titulku projevem prachobyčejné pitomosti. A ano, vysvětlení pozoruhodných jevů lidskou hloupostí bývá většinou to nejpravděpodobnější – nemyslím si ale, že by právě v tomhle případě bylo zcela vyčerpávající. Pozoruhodná je na té aférce ještě jedna věc. Ten titulek byl změněn, stejně jako se dočkal úprav text zprávy. Že nějaké takové úpravy proběhly, pod textem nebylo vyznačeno. Takovým nepřiznaným opravám se říká „stealth editing“, bývá to považováno za neetickou praxi – především ve vyspělejších mediálních prostředích. V Česku, obávám se, je spíš normou, máslo na hlavě má v tom ohledu kdekdo, možná prakticky každý, najdou se dokonce uznávaní autoři, kteří se ke stealth editování hrdě hlásí, zjevně v domnění, že je eticky naprosto v pořádku. Přitom je to vůči čtenáři docela zákeřná metoda, vylepšování publikovaných textů, aby v retrospektivě vypadaly chytřejší, nebo aspoň ne tak hloupé, snaha navodit dojem, že chyba nebyla opravena, protože se nikdy nestala. Začal nový rok, doba, kdy se od lidí čekají všelijaká ta předsevzetí. Tak... ehm... kolegové, co kdybychom toho stealth editingu nechali?