Pokud bychom měli sestavit žebříček nejvýznamnějších architektonických realizací poslední dekády, nesměl by na předních příčkách chybět slavný veřejný park High Line, který byl před deseti lety otevřen na Manhattanu a od té doby se stal suverénně nejnavštěvovanějším místem New Yorku. Celý projekt zaznamenal tak obří ekonomický úspěch, že se jej od té doby snaží slepě napodobovat města po celém světě. Stále častěji se ale v souvislosti s High Line mluví také o jeho negativních důsledcích.

Nad všechna očekávání

Touha měst postavit si svůj vlastní High Line se zakládá na dobře známém modelu, kdy jedna velká investice na sebe jako sněhová koule nabalí pozornost a peníze soukromých subjektů. Ukázkovým případem byla výstavba Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau podle projektu Franka Gehryho na konci devadesátých let, která nastartovala proměnu celého města. Odtud také vznikl už zavedený pojem Bilbao efekt označující fenomén, kdy kombinace vysokých investic a oslňující architektury způsobí ekonomický rozmach celého území. Recept vypadá jako jednoduchý, našli bychom ale víc neúspěšných než skutečně fungujících příkladů.

V případě High Line výsledek mnohonásobně předčil všechna očekávání. Příběh vzniku parku je o to pozoruhodnější, že za jeho prosazením stáli dva aktivisté, kteří se postavili proti záměru demolice poslední části nadzemní železniční trati, u které sami bydleli. Ta od třicátých do osmdesátých let sloužila pro zásobování města, po přesunutí nákladní dopravy na silnice ale definitivně ztratila svůj účel a chátrala. Podstatná část nadzemky byla stržena, stát zůstal pouze úsek dlouhý ani ne dva a půl kilometru. Demolici ocelové konstrukce ve výšce tří podlaží požadovali především majitelé nemovitostí v jejím bezprostředním okolí s tím, že znehodnocuje jejich majetek. Nakonec se ale prosadila vize proměnit vlečku na veřejný park a mnozí v následujících letech jen nevěřícně pozorovali, jaké důsledky realizace způsobila.

Už sama architektonická soutěž na využití nadzemky vyvolala obrovský úspěch, přihlášeny byly stovky návrhů, mezi kterými se objevily bizarní nápady jako třeba proměnit ji v horskou dráhu nebo dva kilometry dlouhý bazén – pravděpodobně ve snaze přilákat k projektu co největší pozornost. O tu se ale nakonec postaral velmi střízlivý nápad udělat z nadzemky zelenou oázu v betonové džungli, slovy iniciátorů „park in the sky“. Realizace se podařila na jedničku. Vlečku pokryla směsice trvalek, keřů i stromů v duchu náletové vegetace, která konstrukci pohltila během doby, kdy stála ladem. Speciálně pro park navrhli autoři projektu z  architektonického studia Diller Scofidio + Renfro ve spolupráci se zahradními architekty Field Operations různé sady variabilního mobiliáře, takže vznikl opravdu příjemný a živý veřejný prostor.

Dolarová tsunami

Ihned po dokončení se park High Line stal senzací. Náklady na realizaci projektu přesahující sto padesát milionů dolarů hradilo z největší části město New York – investice se ale vrátila už po roce od otevření. Odhaduje se přitom, že jen na daních by mělo město díky projektu do roku 2027 získat téměř jednu a půl miliardy dolarů. Realizace parku totiž vyvolala obrovský investiční boom v jeho okolí, jde zhruba o dvě miliardy dolarů. V důsledku tohoto přílivu peněz pochopitelně vystřelily taky ceny nemovitostí. Před projektem byla hodnota místních rezidenčních nemovitostí asi o osm procent nižší oproti manhattanskému průměru, po dvou letech od dokončení High Line vzrostla jejich cena o víc než sto procent.

Důsledky jsou jasné. Během pouhých pár let došlo k zásadní obměně místních obyvatel, kteří si vysoké ceny nemohli dovolit, podniky ztratily svou klientelu a ustoupily luxusním butikům a restauracím. Příklad gentrifikace a sociální segregace par excellence. Jeden příklad za všechny – přímo u High Line, kde dřív bylo vrakoviště, vyrostl před pár lety bytový dům od veleslavné Zahy Hadid, jehož jedenáctipokojový penthouse se prodával za šedesát milionů dolarů. Před zahájením projektu iniciátoři odhadovali roční návštěvnost parku na tři sta tisíc lidí. Realita je ale zcela jinde. High Line se stal s osmi miliony návštěvníků ročně vůbec nejpopulárnějším místem celého New Yorku (pro srovnání, Empire State Building přiláká polovičku lidí). Sami iniciátoři projektu mluví v souvislosti se sociálními důsledky o „neúspěchu“ projektu a dnes radí u podobných záměrů, jak se takovým problémům vyhnout. Ekonomický úspěch totiž automaticky neznamená zlepšení života ve městě.