Britské všeobecné volby jsou něco jako fotbalová Premier League. Ať už fandíme komukoli, čistě jako spektákl je to nejpůsobivější klání Evropy. Vojenská terminologie je na denním pořádku, mluví se o obsazování území, o cílených úderech, o pozemní kampani. I kandidáti jsou jaksi kvalitnější. V posledních volbách například kandidovali lord Buckethead (lord Kýblová hlava, nomen omen) a Arthur Pendragon, válečný náčelník britských druidů, reinkarnace krále Artuše a právoplatný monarcha Británie, tedy to tvrdí aspoň on. Třetí volby za čtyři roky budou zábava.

Hlavním tématem bude nepochybně brexit. Ten taktéž značně komplikuje předpovídání výsledků. Kromě tradičního rozdělení levice–pravice se přidává osa pro brexit a proti brexitu. Konzervativci budou chtít ulovit levicové euroskeptiky, labouristé a liberální demokraté zase pravicové vyznavače evropanství. Jestli to vyjde, nikdo neví.

Na první pohled jdou do voleb v nejlepší kondici toryové. Koneckonců jejich premiér Boris Johnson je vyvolal, když usoudil, že svou brexitovou dohodu v tomto parlamentu neprosadí. V průměru vedou nad labouristy o 12 %. Brexitová dohoda sjednotila stranu, nehrozí tedy mohutný odchod brexitových ultras ani umírněných. Porušení slibu, že Británie odejde 31. října, nejspíš Johnsona nepoškodí. Opozice se chlubí, jak ho k tomu donutila, a Brexit Party nakonec odklad také podpořila. Jenže na Johnsona číhají mnohá nebezpečí. Zaprvé díky většinovému systému mu růst preferencí může být k ničemu, pokud je omezen na oblasti, kde jsou konzervativci již nyní silní. Zadruhé se očekává, že ztratí zhruba 20 křesel ve Skotsku a severozápadní Anglii, což jsou bašty „eurohujerů“. Tyto ztráty plánují konzervativci nahradit v labouristických euroskeptických oblastech, s tímto plánem však přišla již Theresa Mayová v roce 2017 a katastrofálně selhal. Vůbec volby 2017 si spousta poslanců za torye připomíná. Tehdy na začátku kampaně vedli až o 20 % a nakonec zvítězili s odřenýma ušima. Zatřetí Brexit Party ohlásila, že postaví kandidáty v 600 okrscích (z 650). Tím hrozí rozštěpit voliče, což ve většinovém systému může být smrtící. Tedy pokud si to nerozmyslí. Mnoho členů Brexit Party se obává, že porážka toryů by znamenala konec brexitu, a nechtějí se na tom podílet. Poslední překážkou je fakt, že Johnson má téměř nulový koaliční potenciál, za pár měsíců v čele vlády dokázal naštvat úplně všechny. Pokud tedy nezíská absolutní většinu, hrozí mu, že poputuje do opozice.

Pokud konzervativci z voleb nemohou spát, labouristé mají rovnou noční můry. Jejich poslanci se do poslední chvíle snažili zvrátit rozhodnutí vedení podpořit předčasné volby. V podstatě jediný, který věří v celkové vítězství, je jejich lídr Jeremy Corbyn. Ten má přehnanou víru ve své schopnosti. V kampani chce ignorovat brexit a postavit ji na domácí politice. Na stranické konferenci v září si labouristé schválili radikální zelenou politiku, čtyřdenní pracovní týden a rušení soukromých škol. Dále plánují masivní zestátňování a povinný výkup soukromých bytů ve prospěch nájemníků. Kampaň otevřeli tvrzením, že Boris Johnson prodá státní zdravotní systém (NHS) Američanům. Labouristé tak stavějí na levicovém populismu. Poslední dva průzkumy ukazují, že v otázce správy NHS Britové dávají přednost konzervativcům před labouristy. Otázku brexitu se snaží obejít slibem druhého referenda. Corbyn má však dobrou šanci postavit koalici, pokud konzervativci nedosáhnou na absolutní většinu.

Liberální demokraté, věčně třetí vzadu, chtějí nalákat nespokojence z obou hlavních stran. Zároveň slibují zrušení brexitu. Jejich tajným přáním je přeskočit labouristy a stát se nejsilnější opoziční stranou.

Poslední stranou s šancí něco ovlivnit je Skotská národní strana. Ta je ten hlavní případný koaliční partner pro labouristy. Cenou za podporu by bylo druhé referendum o nezávislosti Skotska.

Když tedy půjdou v prosinci Britové k urnám, budou rozhodovat nejen o budoucnosti brexitu, ale také o  jednolitosti Spojeného království a socialistické ekonomice. Británii čekají nejdůležitější volby této generace.