Nakladatelství Prostor – architektura, interiér, design vydává už dvacátým rokem ročenku, jejímž primárním cílem je reflexe současné tuzemské architektury. Jádro knihy pokaždé představuje výběr nejlepších realizací z posledních dvou let, který dává dohromady jeden konkrétní praktikující architekt. Pro editory ročenek se tak otevírá prostor poukázat na hlavní témata své profese, jak je vnímají oni sami. Co se snaží říct ta aktuální?

Jak na to

Sestavením letošní ročenky pověřila vydavatelka Dagmar Vernerová architekta Jakuba Ciglera, který vede jednu z největších architektonických kanceláří u nás. Osmapadesátiletý architekt je autorem mnoha velkých administrativně-obchodních projektů, jako jsou třeba pražské komplexy Quadrium na Národní třídě, Florentinum u Masarykova nádraží nebo čerstvě dokončený projekt Churchill nad hlavním nádražím. Typem a výší nákladů těchto projektů se Cigler odlišuje od většiny předchozích editorů ročenek, a tak se čekalo, zda se to propíše i do samotného sdělení respektované knižní série.

Editoři pokaždé vybírají z desítek až stovek realizací ty, které do ročenky zařadí. Je přitom na nich, jaký klíč selekce zvolí. Cigler se chtěl vyvarovat hodnocení pouze na základně estetických kritérií daných projektů a místo toho dát prostor architektuře „s přesahem“, především tím společenským, a ukázat, co dobrého konkrétní realizace představují. Jak třeba vylepšují dané místo nebo čím „přispívají k lepšímu životu dané komunity“. Svoji metodiku a poznatky popisuje pouze v úvodním rozhovoru; je škoda, že svoje závěry z náročné práce na ročence nereflektuje formou vlastního textu, kde by svoje myšlenky mohl lépe zdůraznit. Širší interpretace předložených děl tak zůstává pouze na čtenáři.

Problém nemizí

Třicítka publikovaných projektů představuje pestrou směsici typologicky rozmanitých realizací, přičemž mezi nimi můžeme najít několik příkladů týkajících se právě zpříjemňování prostředí měst pro život obyvatel. To je samo o sobě velmi důležité téma v rámci architektury, kterému se v poslední době věnuje právem stále větší pozornost. V tomto ohledu zaujmou revitalizace náměstí na sídlišti Bohnice od studia Rusina Frei architekti a náměstí Komenského na pražském Žižkově od MCA atelieru – v obou případech jde přitom o veřejné prostory panelových domů, které své zkvalitnění potřebují jako sůl napříč celou republikou.

V otázce zlepšování veřejného prostoru měst ale nemusí jít rovnou o revitalizace náměstí a parků, ale můžeme mezi ně počítat třeba i proměnu polyfunkčního domu v Trojanovicích, jež zásadně napomáhá pozvednutí nového společenského středobodu malé valašské obce díky úsilí místního starosty a architekta Kamila Mrvy. A opomenout bychom neměli ani trojici zdaleka nejlevnějších projektů z celé ročenky: dočasnou dřevěnou stezku se schodištěm od studia Archwerk, která navzdory své velikosti výrazně usnadňuje pěší pohyb mezi pražským Karlínem a Žižkovem, ocelovou zvoničku architektů Stempela a Tesaře stojící jako socha na návsi moravské obce Bílovice-Lutotín a experimentální mobilní buňku od studia KOGAA upozorňující na změnu klimatu, která zpříjemnila pobyt v centru Brna. Dobrou architekturu totiž mohou představovat i docela malé zásahy.

Při pročítání ročenky je dobré zaměřit se taky na množství projektů hrazených z veřejných kas, protože pobídky a celkově hlad samospráv po kvalitní architektuře je pro její rozvoj klíčový. U nás se dlouhodobě kritizuje tristně pasivní přístup velkých měst v otázce investic do veřejných budov a svého prostředí celkově, kde by se kladl důraz primárně na kvalitu. V tomto ohledu u nás malá města a venkov předběhly centra republiky. Hlavním důvodem je podle Ciglera nedostatečná kontinuita vedení našich největších měst. Pokud má ale radnice jasnou vizi a chuť stavět smysluplně, jde to, jak vidíme třeba na příkladu Trojanovic, Líbeznic, Dolních Břežan nebo nejčastěji zmiňované Litomyšle. Že u nás převládá množství ukázkových realizací hrazených soukromými investory, ukazuje i ročenka – asi dvě třetiny prezentovaných projektů jdou z těchto kapes. To je také důvod, proč nám chybí mezinárodně významná ukázka soudobé architektury (a bohužel ne pouze v této ročence). Do knihy se navíc dostala pouze jediná realizace vzešlá z veřejné architektonické soutěže, Památník Jana Palacha. Podmínky pro rozvoj české architektury nejsou rozhodně ukázkové.