Británie nemá dobrý rok. Drastická odpověď vlády na koronavirus, mediální hysterie a z toho pramenící ukázkové vystrašení obyvatelstva vedou k propadu ekonomiky, proti němuž bude náš propad jen menší pokles. Dezorientovaný předseda konzervativní vlády Boris Johnson je jako nepodařená parodie svého velkého předchůdce Churchilla. Teď však, jakoby mimoděk, přichází z Londýna naopak výborná zpráva. Do dvou důležitých funkcí Johnson navrhuje konzervativně laděné osobnosti: „předsedu“, tedy intendanta BBC Charlese Moorea, do čela regulátora médií Ofcom Paula Dacrea. Prvně jmenovaný byl po léta šéfredaktorem pravicového Telegraphu a nedávno dokončil třídílný životopis Margaret Thatcherové. Druhý vedl polobulvární, avšak vlivný Daily Mail (po jeho odchodu list zamířil do středu).

Pro Británii samotnou je zřejmě důležitější, kým je obsazen Ofcom - ten letos na počátku koronakrize vydal důležitou směrnici, v níž se rádiím a televizím silně nedoporučovalo zvát do éteru osoby (lhostejno, zda vědce, lékaře nebo politiky) s liberálnějším přístupem k této infekci; tím Ofcom napomohl zrodu masové psychózy, v níž je dnes království doslova zazděné. Pro zbytek světa, nebo aspoň pro ty z nás, kdo byli zvyklí hledat v Británii inspiraci, je důležitější výběr Moorea.

Intendant BBC nemá přímé rozhodovací pravomoci, ty jsou v rukou generálního ředitele (pozice údajně nabízená Mooreovi už letos na jaře). Může ovšem nastavit rámec, v němž jeho stanice vyrábějí filmy i zpravodajství, pořád ještě nejvlivnější na světě.

Charles Moore je dlouholetým kritikem toho, co se z legendární stanice za posledních zhruba dvacet let stalo. Co všechno ho na zpravodajství rozčilovalo, shrnuje citát z jeho staršího článku pro Spectator: „Trvalo by přinejmenším čtyři týdny - možná ale čtyři roky -, aby se podařilo osazenstvo nějakým tréninkem zbavit tendenčnosti u témat jako brexit, křesťanství, sexuální válka, hon na údajné pedofily, přistěhovalectví, Izrael, Trump, potraty, globální oteplování a podobně. Musí se naučit nevolat myšlenkovou policii vzápětí poté, co do studia vstoupí osoba podezřívaná, že je napravo.“

Moore nejenže o stanici kriticky psal, vedl s ní i naprosto osobní bitvu. Před dvanácti lety odmítl platit svůj koncesionářský poplatek na protest proti tomu, že si dva přeplacení moderátoři dělali legraci z jednoho staršího herce, jemuž telefonovali a pak urážlivé nahrávky ještě pouštěli ve své show - a proti tomu, že jednoho z nich stanice odmítala vyhodit. Byl z toho táhlý administrativní souboj, při němž byla Mooreovi vyměřena pokuta, on ji odmítal zaplatit... a díky němuž se vyvinula menší subkultura lidí, kteří koncesionářský poplatek bojkotují.

V pondělí bylo otevřené, jestli Moore kandidovat bude, natož jestli komise premiérův výběr potvrdí. Přesto jsme mohli sledovat něco pozoruhodného: neskrývaný šok lidí v širokém slova smyslu slova levicových z představy, že by konzervativní politik do čela instituce podílející se na formování kultury dosadil konzervativně smýšlejícího jedince. Představme si ten hukot, kdyby se taková Hana Lipovská - nejde tu ani tolik o ni, spíš o nenávist, kterou vzbudila už jen ochotou kandidovat na členku - stala šéfkou Rady České televize. „Progresivnější“ část veřejnosti automaticky považuje veřejnoprávní organizace za své léno, dědičné nároky ale stěží přežijí den, kdy je druhá, shodou okolnosti větší část společnosti přestane akceptovat.

Jiná věc je, že ani s „pravičákem“ čnícím nad BBC nemusí změna ve vysílání nastat. Poté, co se z novinářského stavu vytvořila téměř dokonalá monokultura, poté, co BBC po léta vypisovala nová místa výlučně v inzertní příloze levicového Guardianu, bude nesmírně těžké vrátit stanici k nestrannému zpravodajství (že by se posunula doprava, o tom na pravici neuvažují ani radikálové.) Něco vytušíme z faktu, že Andrew Neil, další robustní žurnalista pravicového zaměření, jehož si BBC donedávna pěstovala jako alibi, jako důkaz své názorové pestrosti, nedávno ukončil hovory o návratu do stanice a raději zakládá úplně novou televizi.