Na slavném Rubensově obraze Vylodění Marie Medicejské v Marseille (zabírá celou stěnu v Louvru) vidíme triumfální scénu. Po květech zasypaném můstku sestupuje na pevninu z korábu žena, kvůli níž se rozestoupilo moře a otevřela nebesa. Andělé, zefýrové, mořské panny a mořští starci, tuleni, chobotnice a všechno vodstvo se shromáždili, aby vzdali panovnici hold. Moře vyslalo ze svých útrob ženu, královnu, jež dosáhla pevniny, nyní všechno jásá! 

Nežijeme, někdo by řekl bohužel, v baroku, takže když se po prázdninové cestě vylodí v New Yorku Greta, nedoprovází ji Neptun a najády, ale pluje jí v ústrety sedmnáct jachet OSN. Sedmnáct proto, že každá prý symbolizuje jeden z cílů environmentalistického hnutí. Proč jich je právě sedmnáct, vědí povolanější, ale možná to bude mít něco společného s věkem Grety, které bude sedmnáct příští rok. Už fakt, že plachetnice není jen plachetnice, ale je to symbol, stejně jako celá cesta přes oceán do Ameriky byla hluboce symbolická, ukazuje, jak vlastně nejsme zase tak daleko od 17. století, kdy vše bylo také alegorií, a že se věci opakují a jak je lidstvo pořád stejné. Někdo by řekl, uklidněn, naštěstí.

Za novodobé náboženství lze ostatně považovat též celé ekologické hnutí, což neznamená nic špatného, jen je dobré si to uvědomit a hned se nerozčilovat, když to někdo tak bere a nazve. Nahradilo v západním světě odcházející křesťanství, přičemž asi není náhoda, že je tak silné právě ve Skandinávii a v severním Německu, kde zůstalo v nějaké podobě původní pohanství s kultem přírody, stromů, pramenů a tělesného mučení celozrnnými potravinami: viz film Slunovrat, který se právě promítá v kinech, kde dojde i na lidské oběti, jež by některým radikálnějším zeleným asi nebyly také proti mysli. 

Už mnohokrát bylo napsáno, že Greta Thunbergová je především náboženský, nebo tedy spíše paranáboženský úkaz. Má své vyznavače, z nichž někteří se kultu oddávají dosti vášnivě. Má své heretiky a popírače, kteří se někdy chovají podobně a příliš tolerantně se také právě neprojevují. Zvláště ale ti přesvědčení vykazují často znaky dosti nesnášenlivé, takže když někdo neprojevuje patřičnou úctu, či dokonce se Gretě vysmívá, což by jistě neměl, zachraňují ho před inkvizicí jen pakty o lidských právech. Opačně to do jisté míry platí také, byť nový kult se projevuje vždy energičtěji a jeho vyznavači planou silnějším plamenem než ti, kdo to prostě tak moc nežerou, abychom se vyjádřili srozumitelně.  

Je evidentní, že v Gretě se opakují až v překvapivých detailech motivy, které najdeme v nejrůznějších kultech, především tedy kult neposkvrněné, rituální i reálné, čistoty, dětské či dívčí prostomyslnosti, která je provázena naopak prorockým viděním, díky němuž může dítě disputovat s učenci světa a být učenější než oni sami. Tyto vlastnosti jsou zároveň jejím štítem i slabinou, protože přivolávají nevraživost těch, kdo nejsou přesvědčeni. Z pohledu stoupenců kultu jsou zaslepení, závistiví, zlí a úskoční. Nemohou pochopit tak evidentní věc, že Greta má přece pravdu a že skrz ni promlouvá něco vyššího, než si ostatní dovedou představit. Ti, kdo to nechápou, jsou buď zaostalí, nebo tupí a není jistě náhoda, že pro české vyznavače kultu je jich nejvíc v Čechách, kde žije obyvatelstvo, které je vůbec nejtupější na světě: viz již slavný článek Stanislava Bilera na to téma. Tupost nepřesvědčeného obyvatelstva kontrastuje s jistotou a přesvědčivostí Gretina poselství. Jejím základem je chiliastická srozumitelnost, kterou může sdělovat jen prosťáček Boží, což tvoří základ jejího mýtu a účinku. Věci totiž postoupily tak daleko, že nás může spasit jen někdo zcela nevinný, tedy nejlépe dítě, i když ne už úplně dítě, ale rozhodně někdo, kdo ještě není dospělý. Tato hodnota je přitom zároveň Gretinou zbraní i slabinou, neboť dítě je vždy ze své podstaty ohroženější, takže o ni má člověk právem strach a nechce se jí dotknout: o její nemoci se má vědět, ale je neslušné, ba nehorázné ji zmínit, natož jí argumentovat: zde do věci zasahují zase jiné paranáboženské kulty, jako je inkluze a představa, že duševní nemoc je vlastně projevem Boží milosti a požehnáním. Zranitelnost mladé dívky, která přesto na sebe zarputile bere rizika (nejprve že bude mít horší známku z chování, protože nechodí do školy, pak že jí bude špatně na moři v malé plachetnici), sice nedosahuje kvalit raně křesťanských mučednic, ale svůj efekt jistě přináší. Zvláště u citlivěji založené části západního lidstva, která pro svůj hédonistický masochismus nemohla nalézt lepší objekt než malou slečnu Gretu.