Devadesát procent plynu už dnes do Evropy proudí z jiných zdrojů než z Ruska. Faktické odstřižení od ruských dodávek strategické suroviny po invazi na Ukrajinu přišlo dřív, než čekali i velcí optimisté. Kolem evropského pobřeží rostou terminály na zkapalněný plyn (LNG) a krouží tolik plných tankerů, že nemají kde kotvit. Zásobníky plynu jsou plné.

Většina nových dodávek plynu, které nyní do Evropy míří, jsou okamžité spotové obchody, kdy se cena určuje podle aktuální nabídky a poptávky. Termínovaných smluv na delší dobu je málo. I tuzemský ČEZ nakupuje LNG ze Spojených států do nizozemského terminálu, v němž má majetkový podíl, na spotu. Tato strategie, kterou Evropa zatím v nejistotě, na jakém novém normálu se ceny ustálí, volí před závazkem delších smluv, vede k tomu, že okamžité ceny plynu jsou nižší než ty na příští rok a léta následující. Vyšší cena je daní za nejistotu a neochotu uzavírat termínované kontrakty.

Jednou z mála zemí v Evropě, které mají dodávky plynu za fixované ceny na desítky let dopředu zajištěné, je Polsko. To se o odstřižení od Ruska snažilo roky předtím, než Putin vtrhl na Ukrajinu. Postavilo si velký LNG terminál ve Svinoústí a uzavřelo výhodné dlouhodobé kontrakty na 15 až 30 let se Spojenými státy a Katarem.

Opačný případ je Německo. Země, která svou energetickou strategii postavila na obnovitelných zdrojích jištěných ruským plynem, se po odstřižení od Ruska dostala do velmi složité situace. Němci museli proti svému přesvědčení o cestě k bezemisní ekonomice znovu začít pálit uhlí v elektrárnách. A vláda, v níž sedí Zelení, dokonce v hlubokém rozporu se svým dlouhodobým přesvědčením o škodlivosti jádra prodloužila provoz posledních atomových elektráren. Byť zatím jen o pár měsíců.

Berlín dlouho váhal s hledáním nových dodavatelů plynu. Jako by stále počítal s návratem k ruským dodávkám. Poté, co sabotáž poškodila oba podmořské plynovody s Ruskem, Nordstream 1 i dosud neotevřený Nordstream 2, si Němci uvědomili, že nic nebude jako před válkou, a začali se přizpůsobovat nové realitě.

Neochota podpisovat s novými dodavateli dlouhodobé kontrakty nebyla ovlivněna jen vyčkáváním na ruský vývoj. Významnou roli hrálo i přesvědčení, že na cestě k bezemisní ekonomice je plyn jen přechodným řešením, které už za pár let nebude potřeba. Proto nemá smysl uzavírat dlouhodobé kontrakty. Jenže zájmy dodavatelů jsou přesně opačné. Čím dlouhodobější je kontrakt, tím je nižší cena. I proto mají Poláci tak dobré smlouvy. Nebáli se je podepsat na delší dobu.

Německý zelený ministr hospodářství a vicepremiér Robert Habeck vyrazil do Kataru už v březnu. Vracel se spokojen a optimisticky prohlašoval, že Katar má pro Němce plynu dost. Jenže žádná dlouhodobá smlouva z toho nebyla. I do staveb terminálů na LNG se Němci pustili později než jiné přímořské státy. První termínovaný obchod na patnáct let přišel až minulý týden. Němci se s katarskou státní firmou dohodli na dodávkách, které ale začnou až v roce 2026. Nikdo nevysvětlil, proč tak pozdě. Vicepremiér Habeck jen zdůraznil, že jsou připraveni jít i do delších smluv. Připomněl ale, že vše skončí rokem 2045. Rokem, kdy chtějí mít Němci zcela
bezemisní ekonomiku. Po oznámení první německé dlouhodobé smlouvy ceny plynu na příští roky spadly. Úvahy co by kdyby nemají valnou hodnotu. Myšlenky na to, kolik bychom všichni na cenách plynu ušetřili, kdyby se Němci zajistili hned na jaře a měsíce nelavírovali, se ale tak docela zbavit nelze.