Je třeba se zastat předsedy Senátu Jaroslava Kubery, který při tryzně za oběti nacistického Německa v Terezíně upozornil na nebezpečí ideologie progresivistů a především na rizika, která plynou z toho, pokud ji odmítá, nebo nepřijme.

Předseda Senátu řekl toto: „To, co nestihli nacisté, dokončili o pět let později komunisté, kteří také nesnášeli jakýkoliv odpor, jiný názor a nesouhlas. Stále častěji mívám pocit, že ještě nedávno tak kruté a živé vzpomínky na to, co se tady v Terezíně odehrálo, dnes blednou stále rychleji. Hodnoty, na kterých jsme tento památník stavěli, jsou víc a víc relativizovány a vítězí lhostejnost k naší vlastní minulosti. Nejde jen o nezájem o historii a úctu k památce těch, kteří nám svými oběťmi umožnili žít dnešní svobodný a demokratický život. Jsme lhostejni k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí ,kdo není s námi, je proti nám‘ a je potřeba ho umlčet. Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může mít a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“

Vyslovil naprosto legitimní úvahu o teroru nastupujících nových ideologií. Jejich hlídači a zvěstovatelé, rekrutující se z progresivistů ovládajících mediální mainstream, strážců správných názorů na sociálních sítích a samozřejmě vypečených hipsterů z neziskovek, ani chvilku nelenili a začali Kuberu ze všech kanálů trolit. Samozřejmě, jak je v této společnosti zvykem, vytrhávali z kontextu, dosazovali svůj vlastní a měli plnou pusu znevažování obětí nacistů a Židů, kteří se jim hodí, když se zrovna nemluví o utrpení Palestinců. 

Tak předně: je rolí politika nebo veřejně činné osoby na místě tragédií upozorňovat na nové rizikové proudy ve společnosti. Ekologisti, multikulturalisti a progresivisti obecně za sebou lidské oběti nemají, ale žádný teror jediného správného pohledu na svět nezačal popravami a vražděním. Klubal se pozvolna, s myšlenkou spasení světa a rovnosti mezi všemi živočichy. Když získal dostatečnou podporu, následně ji využil k podvolení většiny a začal s nekompromisním uplatňováním svých idejí v reálném životě. Jako to dělali nacisti, komunisti, ti, kteří to myslí s ostatními nejlíp.

Jaroslav Kubera nepředstírá, že je intelektuál. Ve veřejném životě vyrostl jako primátor středně velkého českého města. Přiznává, že má rád svou ženu. Netají své neřesti a je třeba náruživým kuřákem. Říká to, co mu připadá normální, tedy to, co má své normy a pravidla. A zcela logicky se straní sociálních sítí.