Když se ruský opoziční předák Alexej Navalnyj vrátil v lednu do Ruska, přestože se ho tamější režim pokusil zabít, jeho odvahu obdivoval celý Západ. Navalnyj byl ještě na letišti zatčen, což bylo bráno jako důkaz jeho nebezpečnosti pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle bezpečnostního experta Jana Paďourka však má Putin mnohem vážnější starosti, než je Navalnyj.

Opravdu se Vladimir Putin bojí Navalného? Je nebezpečný pro režim?

Alexej Navalnyj je problém pro Putina. Na druhou stranu si nemyslím, že by byl alternativou toho současného ruského režimu. Nevěřím tomu, že Navalnyj je člověk, který oslovuje většinovou ruskou společnost, dokonce si nemyslím, že oslovuje opoziční část ruské společnosti. Ten jeho případný elektorát je daleko menší a skromnější a z tohoto hlediska současnou ruskou moc ne tak úplně ohrožuje.

Proč se ho tedy Putin snaží zlikvidovat?

Rusko je výrazně levicově orientovaná země, a to není politický proud, který by představoval Navalnyj. Rusko je opravdu ve velké většině namířeno doleva. Roste tam velká poptávka po nových levicových politických stranách. Že se Putin vypořádává s Navalným, který je hlavně na Západě vnímán jako výrazný protivník, to je prostě součást ruské taktiky. On se stal jakousi tváří ruské nespokojenosti, která se třeba teď projevila v demonstracích, které prošly celou Ruskou federací. Na druhou stranu bylo by asi omylem si myslet, že všichni, kdo vyšli do ulic na podporu Navalného, tam přišli jen kvůli němu. Podle mě tam přišla spousta lidí demonstrovat a ukázat se kvůli jiným problémům. Jako je například pandemická krize, frustrace ve společnosti, sociální otázky atd.

Tím ruským levičáctvím asi nemáte úplně na mysli sociální demokracii?

Levičáctví je tam v plném spektru. To znamená od takového mírného až po opravdu ultralevicové postoje. Jako příklad uvádím aktivity pana Limonova, ten založil frakci, která se jmenuje Jiné Rusko, ta je vyloženě levicově militantní. YouTube je zase plný neomarxistických přednášek nejrůznějších představitelů tohoto trendu, například Dmitrij Pučkov má dva miliony posluchačů. Takže i tento trend je tam na vzestupu. To je nutné si uvědomit, když budeme posuzovat situaci v Rusku.

O co jde ruským neomarxistům? O obnovu sovětského impéria?

Svým způsobem. Jde jim o obnovu velmocenského postavení Ruska, s jeho ztrátou se nesmířila většina ruské populace. Po rozpadu SSSR neměla Ruská federace už nikdy takový vliv. Ten stále slábne. A když se podíváte na perspektivu Ruska v nějakých dohlédnutelných časech, vidíte, že ho vlastně nečeká nic dobrého. Rusko se buď ekonomicky vyčerpá, nebo rozpadne. Například Vladislav Surkov, který byl blízkým Putinovým poradcem, de facto kremelským ideologem, a je považován za architekta ruské vojenské přítomnosti na Donbase, napsal zhruba před dvěma lety nesmírně zajímavý článek, který vyšel rusky i anglicky v magazínu Russia in Global Affairs. Tvrdí, že Rusko čeká sto let geopolitické izolace, že se vlastně čtyři století snažilo ovlivňovat Východ a pak se snažilo nějak spolupracovat se Západem. Selhalo však úplně ve všech směrech a teď ho čeká minimálně století izolace. Jinými slovy, Rusko nemá žádné přirozené spojence, nemá přátele, všechny spojenecké vazby, které demonstruje, jsou vazby vynucené a nejsou dobrovolné.

Když už jsme zmínili možný rozpad Ruska, jak jsou na tom separatistická hnutí? Například Čečenci? Jsou pod kontrolou?

Tohle pod kontrolou je. Druhou čečenskou válkou Putin tento problém relativně rychle a krvavě vyřešil. Na druhou stranu v Rusku dneska můžete vidět zatím mírné, ale už objevující se tendence některých oblastí o zvýšení autonomie. Jsou to většinou oblasti, které mají nějaký ekonomický potenciál, třeba nerostné bohatství. To může být střednědobě a dlouhodobě docela problém pro příští vývoj. Pak jsou to vztahy s Čínou. Dneska Rusko chápe Čínu jako svého spojence v některých otázkách, ale Čína má úplně jiné zájmy, je to dnes druhá největší ekonomika světa s tendencí být brzy první. Čína se za poslední dekády zásadně změnila a může být pro Rusko v dohledné době úplně stejným problémem jako pro zbytek světa. To, že dnes Rusko s Čínou hledá společné cesty, neznamená, že to bude fungovat dlouhodobě. Ty oblasti Ruska, které sousedí s Čínou, jsou pomalu, ale jistě infiltrovány čínským etnikem, dochází tam ke smíšeným sňatkům, přemísťují se celé rodiny, je to proces, který určitě bude trvat dlouhou dobu, není to nic pro příštích deset nebo dvacet let, ale na další dekády, možná staletí, ale čínský element se v rámci snahy získání životního prostoru bude snažit získat i ruské pohraniční oblasti.

Sám Putin je pořád mezi Rusy populární?

Bezesporu má pořád svůj elektorát, i když legitimita voleb je samozřejmě pochybná. Ale jeho pozice postupně slábne, právě i s ohledem na aktuální situaci, která způsobuje takovou rychlou kumulaci negativních emocí ve společnosti. Tyto negativní emoce jsou dány mnohými faktory. Politickými, sociálními, ekonomickými, ale třeba i ekologickými. Putin a jeho nejbližší okolí stárnou. Jsou to lidé, kteří přišli v roce 2000 k moci a dneska jsou v důchodovém věku. To je možná jeden z velice zásadních problémů. Je to krize kádrů v Rusku. Dneska tam platí zákon, že státní úředník může na určitých pozicích sloužit do 65 let, ve výjimkách do 70 let. A jestli se nemýlím, tak ve Státní dumě leží návrh na změnu tohoto zákona, protože ti lidé už by teoreticky měli odejít. To samozřejmě Putin nemůže dopustit, protože jsou to jeho nejbližší, kterým důvěřuje.

Lidé kolem Putina, to je pořád ta postsovětská garda, která začala svou kariéru v Sovětském svazu?

Jsou to lidé, kteří se původně rekrutovali ze sovětských silových složek, především z KGB. Putin v době svého působení v KGB nebyl žádný význačný rozvědčík, byl to naprosto bezvýznamný důstojníček, který sloužil ve východním Německu, ale na své cestě potkal spoustu lidí, kteří ho poté následovali. Příkladem je Nikolaj Patrušev, dlouholetý šéf FSB, později šéf rady národní bezpečnosti. To jsou lidé, kteří přišli s ním, s ním vyrostli a kteří s ním také zestárli. To je ten problém. Mladí lidé, kteří by potenciálně mohli přijít k moci, už nesdílejí všechny jeho hodnoty a zkušenosti a Putin jim nemůže úplně důvěřovat.

Co se dá od té případné nové generace, která již nevyrůstala v SSSR, očekávat jiného než od té sovětské?

Minimálně jsou to lidé, kteří jsou úplně jinak vzdělaní, namnoze disponují vysokoškolskými tituly a diplomy z prestižních západních univerzit, umějí cizí jazyky, dokážou se daleko lépe pohybovat ve světě. Z tohoto hlediska jsou absolutně jiní než ta stará generace. Na rozdíl od sovětské garnitury jsou mnohem připravenější a schopnější. Na druhou stranu, jestli si vezmeme příklad již zmíněného relativně mladého Surkova, tak toho Putin odvolal z pozice poradce v únoru 2020. Může to být samozřejmě ve stínu jakési změny strategie Ruska na Donbase, ale byl to výrazný, relativně mladý člověk, 56 let, a jak vidíte, už tam nevydržel.

Kam do tohoto zapadá Navalnyj? Říká se, že kdyby se dostal k moci, nemusela by to být pro Západ taková výhra, neboť je ruský nacionalista.

Ano, říká se to. Kdybych měl popsat Alexeje Navalného, řekl bych, že je to nesystémový liberál s nacionalistickými prvky. Nehodil bych ho úplně do nacionalistického pytle. Osobně si však také myslím, že by to mohlo být pro Západ rozčarování, vůbec nemusí být tou spásou, o kterou bychom asi stáli.

Může Putina ohrozit něco jiného než občanské demonstrace? Třeba nějaký palácový puč? Jak moc má svou garnituru pod kontrolou?

Ty demonstrace, které nyní proběhly po celém Rusku, proběhly především ve velkých aglomeracích. Na druhou stranu si nemyslím, že v tuto chvíli nějak výrazně ohrožují ruský režim a Putina, protože jestli se shodneme, že v Moskvě bylo něco okolo 40 až 50 tisíc lidí, tak je to na desetimilionové město pořád velmi malý počet. Podle mého názoru je Putin ve svých pozicích ohrožen mnohými trendy. Jak jsem už říkal, potenciál nespokojenosti v Rusku má několik příčin. Jednak jsou to samozřejmě důvody politické. Zvyšuje se nedůvěra lidí k moci, která je neustále provázena korupcí, protekcionismem atd. Má to výrazný důvod sociální, protože současná ruská společnost je opravdu v neradostných sociálních podmínkách, které jsou způsobeny jednak sankcemi a jednak domácí ekonomickou situací. To znamená, že je tam nezaměstnanost, relativně špatné zdravotnictví, ne úplně kvalitní školství…Rostou ceny, jsou relativně nízké platy i důchody. A pak je tu otázka ekologická, o které jsem mluvil, protože opravdu některé oblasti Ruska se dostávají do ekologických katastrof, které nemusejí mít nakonec dopad jenom na Rusko, ale budou mít dopad na celý svět. Třeba v oblasti Bajkalu nebo rakovina stromů na Sibiři. Takže Putin je ohrožen z různých směrů. Ale jestli mu dneska hrozí nějaký palácový převrat, jestli je ruská oligarchie schopná se s ním vypořádat? To si tak úplně nemyslím. Zatím Putin tahá za ten delší konec provazu a vždy dokázal s těmi lidmi, kteří by se mu mohli nějakým způsobem postavit, docela rychle zatočit.

V posledních pár letech jsme byli svědky pokusů ruského režimu o zabití protivníků. Nejdřív tu byla aféra Skripal, pak Navalnyj. Co tím Rusko sleduje?

Pokusy likvidovat svoje oponenty z řad bývalých pracovníků ve zpravodajských službách, vedle Skripala to byl v minulosti třeba ještě Litviněnko, to jsou jednoznačné vzkazy dovnitř Ruska, lidem, kteří by se mohli vydat na podobnou dráhu, že to nemusí skončit dobře a že se před ruským režimem nikde na světě neschovají.

Jak velká je ruská zpravodajská přítomnost v Česku? Mluví se o tom, že ruská ambasáda je prolezlá agenty.

Myslím, že to tak je, dlouhodobě o tom mluví Bezpečnostní informační služba. To je velice oblíbená ruská taktika: využívat diplomacii a zastupitelské úřady pro zpravodajskou činnost. Česká republika je samozřejmě ideální místo pro spoustu ruských zpravodajských aktivit nejenom vůči České republice, ale dokonce bych si troufal říct, že ruská agentura, která může působit z území České republiky, má za úkol nějaké zpravodajské zájmy nejen tady, ale také v okolních územích západní Evropy, mám na mysli především Německo.

Dá se s tím něco dělat?

Něco ano. Je tady naprosto nezbytná mezinárodní spolupráce, v tomto ohledu se žádná země nedokáže ubránit úplně sama. A mezinárodní spolupráce zpravodajských služeb funguje dlouhodobě velmi kvalitně, Česká republika je součástí tohoto procesu a této komunikace, takže myslím, že se s tím něco dělá. Ruská zpravodajská přítomnost na území České republiky nemá úplně jednoduchý život, i když samozřejmě kapacity, které oni mohou uvolnit a uvolňují, jsou relativně veliké a vždy to bude velmi nerovný boj, protože Rusko investuje do těchto aktivit obrovské prostředky, nejenom finanční a materiální, ale i jiné technické, lidské atd. Ale myslím, že není pravda, že by si tady mohli dělat, co chtějí. Spousta informací se dostala na veřejnost, což svědčí o tom, že české zpravodajské služby jsou relativně úspěšné.

V širší Evropě, v Evropské unii, jsou ale proruské elementy, vedou se tam spory o to, jak se Moskvě postavit. Třeba Němci pořád nezrušili Nord Stream 2. EU odmítla po zatčení Navalného uvalit na Rusko sankce.

Je to tak. Tohle samozřejmě velmi vyhovuje ruským zájmům, kdy Evropa není jednotná. Jestli se nemýlím, tak EU ještě nerozhodla úplně definitivně, ale v tuto chvíli nezavádí sankce kvůli Navalnému a porušování lidských práv v Rusku. Vydává se tam ale Josep Borrell (vysoký představitel EU pro zahraniční politiku – pozn. red.), což samozřejmě z našeho hlediska a z našich pozic je špatně, protože to zase ustupuje Rusku. Pokud se pan Borrell nesetká s panem Navalným, což se asi nesetká, když je ve vězení, tak je jeho cesta prostě chybná. Toto se prostě děje, dalším takovým slabým místem je třeba Rakousko, které má v poslední době velké problémy v tom, že došlo k zadržení dalších významných zpravodajských a bezpečnostních osobností země, které byly obviněny a usvědčeny ze spolupráce s Ruskem. Takže ty díry tady bezesporu jsou a Evropa v tom zdaleka není jednotná. Svoji negativní roli hraje i pozice současného francouzského prezidenta, který má tendenci politiku vůči Rusku dělat jinak, než si představujeme třeba my.