Aerolinky neustále hledají způsoby, jak snížit provozní náklady. Inženýři z evropské společnosti Airbus proto přišli s nápadem, který by mohl u některých letů ušetřit až deset procent paliva. Inspirací jim byli tažní ptáci. Již několik let testují, zda by letadla nemohla létat blízko za sebou a využívat při tom vznikající vzdušné víry k zefektivnění letecké dopravy, napsal britský týdeník The Economist.

Příroda tento princip zná a používá již po miliony let. Spatřit ho můžeme u divokých kachen či labutí, když jejich hejno letí ve formaci ve tvaru písmene V. Při letu ptáka i letadla vznikají na koncích jejich křídel vzdušné víry, které však samotnému letu nijak nepomáhají a jsou jen zbytečně vynaloženou energií. Toto zmařené úsilí však může využít další letec, pokud letí v závěsu ve správné vzdálenosti a pod vhodným úhlem.

Letečtí inženýři již dlouho sní o tom, že by dopravní stroje podobným způsobem „surfovaly“ na vzdušných vlnách letadla před sebou. Pilot v závěsu však musí být schopný najít tu část víru, kde vzduch proudí nahoru a nesmí se přiblížit ke straně směřující dolů či ke středu víru, který by mohl letadlo nebezpečně rozkymácet.

V Airbusu se rozhodli tento způsob cestování otestovat pomocí dvou letounů zatížených na obvyklou provozní hmotnost. Nejdříve potřebovali zjistit, kde se nachází střed víru, aby do něj omylem nevletěli a neriskovali havárii. V raných fázích testování k tomu využívali uměle vyráběný kouř, který však postupem času nahradili lidarem (optická obdoba radaru, která využívá laserovou technologii). S jeho pomocí se výzkumníkům podařilo změřit rozměry víru v různých vzdálenostech od letadla.

Piloti se poté pomalu přibližovali k vnější straně víru vytvářeného letadlem před nimi, zatímco inženýři na palubě zaznamenávali různé údaje o spotřebě paliva, rychlosti a dalších parametrech obou letadel. Postupně se jim podařilo najít to správné místo, kde letadlo v závěsu letělo hladce a jeho spotřeba klesla o více než deset procent oproti normálnímu letu.

Ideální místo se podle testů nachází ve vzdálenosti jednoho a půl až tří kilometrů za vůdčím letadlem a lehce po jeho straně. Pozice se ovšem liší případ od případu podle letové výšky, vnější teploty, rychlosti a váhy letadla letícího vpředu.

Zapracovat tyto proměnné do autopilota tak, aby vhodnou pozici pro let v závěsu nalezl počítač sám, ještě zřejmě chvíli potrvá. Airbus však uvažuje o tom, že tento typ letu vyzkouší u dopravních letadel s pasažéry již v roce 2021.

Největší překážkou bude zřejmě získat povolení od leteckých úřadů. Při normální letové rychlosti urazí dopravní letoun vzdálenost dvou či tří kilometrů za několik vteřin. Představa dvou letadel se stovkami lidí na palubě letících takto těsně u sebe tak vzbuzuje u mnohých pilotů i inženýrů obavy.

Technologie pro přesné navádění letadel se však neustále zlepšuje. Úřady by rovněž mohly vzít v potaz nemilost, do níž letecká doprava v poslední době upadá kvůli množství skleníkových plynů, které produkuje. Úspora paliva totiž nešetří pouze peníze, ale snižuje také emise oxidu uhličitého.