Jeden ze senátních kandidátů pod značkou Babišova ANO popisoval, jak i jim velmi efektivně Babišův facebookový mág Mára Prchal pomáhá s kampaní. Velmi přesně, na základě tvrdých dat monitoruje, co potenciální voliče babišovců zajímá a co by tak od svých favoritů očekávali. A dává dohromady strategie, jak na ta přání co nejtrefněji reagovat.

V reakci na epidemii koronaviru není Andrej Babiš schopen absolutně žádné na tvrdých datech postavené reakce. Univerzity se zavírají bez toho, aby kdokoliv nějak prokázal, že se nákaza šíří právě tam. A nikoliv na stadionech, kde se sejdou dvě tisícovky fanoušků. V politickém marketingu hnutí ANO se ale na data jede. Nejen na data, ale přesně na to, jak podle nich manipulovat s celou Babišovou agendou a médii.

Škoda že podobně efektivně neumí fungovat také opozice. Ani média. Kdyby toho schopny byly, nenechaly by tak snadno proplouvat Andreje Babiše a jeho firmu Agrofert (toho času zaparkovanou ve svěřenském fondu, ovládaném jeho manželkou Monikou a advokáty) případem největší ekologické havárie v Česku.

Příběh je to docela jednoduchý. Do řeky Bečvy u Valašského Meziříčí unikl smrtelný jed kyanid. Kontaminoval vodu a zabil zhruba 32 tun ryb. Kyanid je, podobně jako další jedy, dost přísně kontrolovaná věc, kterou nemá každý volně na zahradě. Na práci s ním jsou potřeba certifikáty, povolení. Dohlíží na ni inspekce životního prostředí. V inkriminované oblasti stojí jediná chemička. Deza Valašské Meziříčí, z koncernu Agrofert. Žádný jiný další uživatel kyanidu zde není znám, alespoň o tom nereferuje Česká inspekce životního prostředí.

Kdyby to Vondra neudělal, nad největší ekologickou katastrofou by se ve veřejné debatě zavřela voda. Agrofert přece říká, že s kyanidem nic společného nemá. A inspekce, která patří pod Babišova ministra Richarda Brabce (přišel sem z Lovochemie, jiné chemičky Agrofertu), se prostě snaží situaci vysedět a nic neříct.

Je velmi podnětné dát si intelektuální cvičení, jak by to vypadalo, kdyby se něco podobného stalo firmě patřící některému z Babišových politických protivníků. Janu Hamáčkovi, Ivanu Bartošovi, Petru Fialovi. Jméno se dá dosadit libovolné. Mára Prchal by zavětřil jedinečnou příležitost, sepsal by scénář velmi jednoduchého příběhu, jak tady politikova firma smrtelným jedem způsobila největší ekologickou katastrofu. Vhodně by tu chytlavou story podstrčil spřízněným novinářům (zejména z deníků koncernu Agrofert), ale i dalším. Ten příběh v sobě totiž má všechno, co musí velké mediální téma mít. Ta věc je vážná, relevantní, děsí, vzbuzuje pozornost. Zvlášť v dnešní, zelené době.

Mára Prchal se musí smát, když vidí, jak média otrocky tisknou prohlášení mluvčího Agrofertu, aniž by si dala práci zjistit, jak se věci skutečně mají.

Příběh kyanid ukazuje, jak snadná je dnes manipulace s veřejnou debatou.

5. října 2020 Oprava: DEZA není jedinou firmou v okolí, která pracuje s kyanidy. Čtenářům se za nepřesnou informaci v textu omlouváme.