Ústavní soudci zrušili část zákona o EET, vlajkové lodi někdejšího šéfa státní pokladny a dnes premiéra Andreje Babiše (ANO), v prosinci 2017. O nápravu a reakci na kritiku vznesenou Ústavním soudem se vláda pokusila v novele zákona o EET, která se v Poslanecké sněmovně stále nedostala do druhého čtení. Jak se vládě podařilo výtky Ústavního soudu napravit?

Hlavní novinkou novely EET je zavedení tzv. zvláštního off-line režimu, tedy používání papírových účtenek. Části podnikatelů má usnadnit evidování tržeb tak, aby je mohli evidovat bez připojení k internetu, což přímo reaguje na kritiku uvedenou v nálezu Ústavního soudu. I v důvodové zprávě k zákonu vláda zvláštní režim vysvětluje snahou eliminovat nepřiměřený dopad a zátěž EET na malé podnikatele. Podle části podnikatelů a daňových poradců ale jde o návrat papírování.

Podle daňového poradce ze společnosti Grinex Richarda Jahody novela malým podnikatelům zvláštním režimem nabízí administrativně náročný a pracný systém. „Obávám se, že zvláštní režim jako řešení EET pro malé podnikatele je mrtvě narozené dítě, které čeká osud paušální daně, kterou využívá pouze několik desítek osob, přestože byla představena jako vynikající řešení pro drobné podnikatele,“ uvedl pro Echo24 Richard Jahoda.

Asociace malých a středních podniků i Hospodářská komora navíc žádají zvýšení limitu pro evidování tržeb off-line, a to až z 200 000 na 750 000 korun ročně.

„Zvláštní režim nutí podnikatele navštěvovat finanční úřad kvůli vyzvednutí bloků účtenek, vyplňovat účtenky a následně kvartálně oznamovat výši tržeb podle jednotlivých provozoven. Osobně jsem očekával, že se finanční správa odhodlá k udělení generálního osvobození od evidence tržeb od určité hranice obratu za předchozí období. Nabízí se hranice pro plátce DPH, tedy jeden milion korun za 12 posledních měsíců, kterou navrhuje pozměňovacím návrhem STAN,“ dodal Jahoda.

Za výraz pokrytectví vlády považují novelu Podnikatelské odbory. „Ministerstvo financí se jejím formulováním tváří, jako by vycházelo vstříc rozhodnutí Ústavního soudu, ve skutečnosti však mění pro nejmenší podnikatele jen jednu povinnost za jinou. Nejedná se o zmírnění dopadu EET na nejmenší podnikatele,“ řekl už dříve předseda podnikatelů Radomil Bábek. Podle něj by bylo nejlepší novelu zamítnout.

Ústavní soud dále v rozhodnutí z loňského prosince zrušil třetí a čtvrtou vlnu EET s ohledem na to, že původní řešení dalších vln bylo přijato bez zvážení všech dopadů na „zbývající část povinných subjektů“. Ústavní soudci doslova uvedli, že rčení při kácení lesa létají třísky pro regulační opatření nemá v právním státě místo.

Podle Richarda Jahody vláda přesto na precizní vyhodnocení dopadů EET na jednotlivé skupiny podnikatelů rezignovala, i když ji k tomu vyzvali ústavní soudci.

„Vláda se sice na provedenou analýzu odvolává v důvodové zprávě novely, ale žádné podrobnější informace nejsou k dispozici. Chybí tak odpověď na otázky, proč bylo zvoleno právě toto řešení, s kolika poplatníky v tomto režimu finanční správa počítá, proč byly obratové limity stanoveny v navrhovaných výších a ne jinak. Postrádáme i analýzu předpokládaných dopadů na podnikatele zařazené do třetí a čtvrté vlny, pro které začne EET platit během šesti měsíců po schválení novely zákona,“ upozornil Jahoda.

Novele EET se ve sněmovně nedaří

Vůči novele k EET je kritická opozice. Nepodpoří ji ODS, Piráti či TOP 09. Kritika na adresu EET zní i od poslanců SPD. Novela se ani v prosinci nedostala do druhého čtení. Opět pokračovaly kritické projevy opozičních poslanců.

Ústavní soud samotné EET protiústavním neshledal

Ústavní soud se předloni zákonem o EET zabýval na základě stížnosti 41 poslanců (z ODS a TOP 09). Ti navrhovali zrušení celého zákona. Kritizovali především rozpor zákona se zásadou přiměřenosti a nemožností alternativního postupu vůči malým poplatníkům daně z příjmů, pro které jsou povinnosti plynoucí ze zákona příliš zatěžující. Ústavní soudci v nálezu z 12. prosince 2017 potvrdili, že EET jako metoda evidence tržeb je v pořádku. Avšak evidenci tržeb uskutečněných prostřednictvím platebních karet považovali za neproporcionální a povinnost evidovat tyto tržby zrušili.

Další výtka vůči zákonu spočívala v nedostatečné ochraně osobních dat daňových poplatníků, jež jsou intenzivně získávány díky zákonu. Tomuto podnětu Ústavní soud také částečně vyhověl a zrušil povinnost uvádět na účtenkách daňové identifikační číslo, které́ v případě, jde-li se o fyzickou osobu, obsahuje rodné číslo a takové řešení není dostatečně šetrné k právu na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. Vládní novela povinnost uvádět DIČ na základě rozhodnutí soudu vypustila, stejně jako povinnost evidence plateb prostřednictvím platebních karet.

Poslední zásadní výtka poslanců směřovala k pravomoci vlády určovat rozsah evidovaných tržeb prostřednictvím nařízení vlády, která fakticky znamená zásah exekutivy do zákonodárného procesu. Ústavní soud této výtce vyhověl a zmocnění vlády zrušil s tím, že jde o neústavní přenesení kompetence moci zákonodárné na moc výkonnou a porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace. Vláda na to reagovala tím, že ze zrušeného nařízení vlády je přímo do zákona přenesena výjimka pro nevidomé a hluchoslepé osoby, čímž byl odstraněn zásah exekutivy do zákonodárné moci.