„Spoustu mých kritiků to předpokládám upřímně zklamalo,“ komentoval premiér Andrej Babiš tiskovou konferenci ministra zemědělství Miroslava Tomana. Ministr Toman na ní nabídl médiím svou interpretaci dosud tajného auditu Evropské komise, který se týká zemědělských dotací pro Agrofert. V ministrově podání Česku maximálně hrozí, že bude vracet 200 až 250 milionů korun. Částka 63 milionů je hodnota dvanácti projektů, na které státní zemědělský fond uzavřel s firmami z holdingu Agrofert smlouvu po únoru 2017. Protože od té doby byl premiér jako ovládající osoba holdingu ve střetu zájmů, musí se celá tato částka vrátit. Korekci dalších 150 až 170 milionů může Česká republika zaplatit za systémové chyby u dalších projektů v hodnotě tři až tři a půl miliardy. Toman optimisticky dodal, že to všechno je pouze názor auditorů a že se nakonec nic platit nebude.

Dvě otázky čekají na odpověď

Premiér má pravdu. Kritici musí být zklamáni, protože po Tomanově interpretaci zbývá víc otázek, než jich bylo před ní. První se logicky ptá, kterých projektů se částka 63 milionů týká. Část odpovědi je nasnadě. Databáze SZIF říká, že jedenáct firem Agrofertu čerpalo 66 milionů na investice podle smluv uzavřených po únoru 2017. Zpravidla šlo o menší částky pro zemědělské podniky, jako je Agro Vnorovy, Rynagro apod. Ovšem registr smluv obsahuje další dohody o poskytnutí dotace z let 2017 a 2018 v celkové výši půl miliardy. Tyto peníze byly určeny pro velké zemědělské a potravinářské podniky, konkrétně pro společnosti Vodňanská drůbež, Výkrm Třebíč, Lipra Pork, Kostelecké uzeniny nebo Olma. Přehlédli kontroloři z Bruselu tyto smlouvy, anebo ještě nebyly proplaceny a audit to výslovně zakázal?

O mnoho jasnější není odpověď na otázku, jakých typů dotací se kontrola vlastně týká. Ministr řekl, že audit prověřoval pouze „nenárokové“ dotace, zatímco ty „nárokové“ zůstaly stranou. Za nenárokové označují tuzemští zemědělci dotace na investiční projekty typu nové linky na zpracování drůbeže. Podle údajů SZIF je Agrofert v letech 2012 až 2018 čerpal ve výši téměř 600 milionů. Nárokové jsou platby za hektar obdělávané půdy – a Babišův podnik na nich inkasoval čtyři a půl miliardy. Ovšem kromě toho existují ještě dotace na hospodaření v horských oblastech, na zlepšení podmínek pro chovná zvířata, na pěstování skotu a také třeba podporu prodeje mléka či vepřového. Agrofertu vynesly další tři čtvrtě miliardy. Druhou otázku neobjasní ani informace, že se kontrola týkala dotací za tři miliardy.

Znepokojeni tedy nejsou jen kritici, ale také třeba zemědělci, protože se snadno mohlo stát, že audit objevil hlubší nedostatky. Tím může ohrozit dotace také pro jiné firmy než ty, které jsou součástí holdingu.

Neprůhledně a velkým firmám

První audit o dotacích pro Agrofert z fondů spravovaných ministerstvy průmyslu a životního prostředí unikl a díky tomu si veřejnost může o výsledcích kontroly udělat poměrně přesný obrázek. To bohužel neplatí pro druhý audit – o zemědělství. Ministr Toman přiznal jen to, co přiznat musel. Nutno upozornit, že pravidlo školáků či nevěrných manželů, které doporučuje zatloukat, dokud to je možné, nemusí být v případě dotací úplně nejšťastnější. Může naopak soustředit pozornost na ty zemědělské dotace pro Agrofert, o kterých se ministr na tiskové konferenci nezmínil. Pak třeba vyjde najevo, že například dotace pro velké potravinářské firmy z posledních let včetně zmíněné podpory Vodňanské drůbeže, Olmy a Kosteleckých uzenin prošly loni kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu. Ten v kontrolním závěru upozornil mimo jiné na to, že úředníci zemědělského fondu rozdělovali evropské peníze neprůhledně a dávali přednost největším firmám.

Jak říká Andrej Babiš, kritici museli být po tiskové konferenci ministra Tomana zklamáni. Ani tak nejde o to, že se toho na premiéra nedozvěděli víc. Útržkovité informace od ministra naopak vzbuzují nepříjemný dojem, že zpráva o zemědělských dotacích pro Agrofert obsahuje z pohledu veřejných financí vážnější informace, než přinesl první dokument o dotacích z oblasti průmyslu a ekologie.