KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Salonní válečník Miloš Zeman

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Salonní válečník Miloš Zeman

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Z včerejšího vystoupení Miloše Zemana na Primě nejvíc mediální šlehačky slízly prezidentovy výroky o transgender lidech (sebepoškozují se a jsou mu odporní) a o tom, že v říjnu bude volit ANO. Nemělo by ale zapadnout ani jeho expozé o Afghánistánu. Odtamtud se, jak známo, po více než 19 letech do září stáhne americká armáda – a bude to definitivní tečka za tamní misí NATO.

Prezident se včera na Primě pochlubil, jak na summitu východního křídla NATO stažení z Afghánistánu nazval zbabělostí. Takto znějí slova, která prý v květnu adresoval generálnímu tajemníkovi NATO Jensi Stoltenbergovi: „Jednání s Tálibánem je velmi podobné jednání s Adolfem Hitlerem, se stejnými důsledky.“

Miloš Zeman je oslněn svou politickou bezohledností a domnělým správcovstvím Churchillova odkazu, což jsou samo sebou zdravé instinkty. Ale překlápět lekce světu z doby, kdy se Zeman narodil, na dění v 21. století je riskantní podnik. Na příkladu Afghánistánu lze rizika takové intelektuální setrvačnosti dobře pozorovat.

Především to je nejdelší válka americké historie. USA a v menší míře západní spojenci byli v zemi 19 let. Odveta proti pachatelům 11. září byl spravedlivý cíl, nicméně Washington si v patosu „války proti terorismu“ stanovoval i naprosto nereálné úkoly – vybudovat při té příležitosti ze středověké společnosti jednu ukázkovou, moderní demokracii. Výsledkem nesmírného úsilí USA a cenou za několik tisíc mrtvých Američanů je rozvrácená země a 170 tisíc mrtvých Afghánců (podle velmi konzervativních odhadů; jistěže velká část z nich padla v boji proti spojencům a prozápadním domorodcům, ale o život přišlo i 50 tisíc nezúčastněných civilistů). Úspěchy, například základní vzdělání pro dívky, které za Tálibánu do škol nesměly a smět zřejmě zase nebudou, jsou skromné a křehké. Náklady tohoto tažení pro USA obnášejí jeden bilion dolarů.

Hlavním zdrojem deviz pro afghánské národní hospodářství zůstává výroba opia; země i nadále pokrývá 90 procent světové poptávky. Západ kromě úplného začátku, kdy smetl vládu Tálibánu v Kábulu a hostující Al-Káidu vytlačil do sousedního, „spojeneckého“ Pákistánu, nikdy nebyl blízko vítězství. Ale vojensko-průmyslový komplex (to není obrat vytvořený komunistickou propagandou, nýbrž Dwightem Eisenhowerem) byl jako zaseklý: víc času, víc jednotek. Ještě letos v únoru studijní skupina amerického Kongresu pro Afghánistán napsala, že protáhnout misi za květen letošního roku (kdy měla armáda podle dohody uzavřené za Trumpa s Tálibánem původně odejít) poskytne „dostatek času pro mírový proces a pro přijatelné výsledky“.

Že tzv. zahraničněpolitický a bezpečnostní establishment, který Ameriku natlačil za posledních dvacet let do několika katastrofálních válek, neumí nic jiného než víc téhož, je smutné, ale paradoxně i pochopitelné. Že střízlivého pohledu není schopen prezident malé, avšak vojensky zanedbatelné země, je kuriózní věc. O co mu jde?

V roce 2001 byl Zeman premiérem spojenecké České republiky, a kudy po 11. září chodil, tudy opakoval, že s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje. Autorovi poznámky to tehdy připadalo jako snaha zabodovat v očích George Bushe mladšího a vysloužit si pozvání do Bílého domu, které mu předtím uteklo. Ale byl to příliš jednoduchý výklad. Ze vzpomínek některých pamětníků, členů Zemanovy vlády, víme, že jestřábí sklony projevoval Zeman i předtím, když na jaře 1999 jeho vláda jako poslední z vlád NATO musela dát souhlas s bombardováním zbytkové Jugoslávie. Válečnictví na cizí účet je součásti jeho image.

Přesvědčovat Zemana v 76 letech, na sklonku druhého mandátu, aby tuto svou obchodní značku revidoval, je jako přesvědčovat celoživotního kuřáka na sklonku života, aby s cigaretami přestal. Není to chvíle, kdy si český pravičák má říci: Komu čest, tomu čest, tady má Zeman pravdu. Nemá, je to na odiv dávaná neschopnost vnímat dění ve světě, vyvrcholení jeho geopolitické hibernace.