Leckoho by tento pozemek mohl odradit. Malá parcela je totiž výrazně stísněna hned ze tří stran. Jedna z nich ale trochu paradoxně nabízí asi největší přednost místa. Kvalitu, která vykompenzuje všechny ostatní nedostatky. Kolik parcel v Praze vám přímo na zahradě nabídne vysokou pískovcovou skálu s romantickým vykutaným sklípkem?

Jasná volba

Když se investoři poohlíželi po vhodném pozemku pro stavbu vlastního rodinného domu, dlouho hledat nemuseli. O lokalitě měli předem jasno. Nechtěli se stěhovat za město, dlouho žili v Praze 6 a tuto převážně rezidenční městskou část si oblíbili hlavně díky klidnému a atraktivnímu prostředí s několika přírodními parky i dobré dopravní obslužnosti. O každodenní dojíždění autem nestáli – a to i kvůli malé dceři. Když pak narazili na pozemek, který leží v zástavbě rodinných domů, co by kamenem dohodil od mohyly na Bílé hoře a přírodní památky obory Hvězda, neváhali.

Na malém pozemku o výměře okolo 350 m² ovšem stál starý nevyhovující dům. O nutnosti kompletní přestavby nebylo pochybností. Se zadáním se investoři obrátili na architekta Michala Schwarze ze studia Rangherka 5, zaujala je totiž jedna z jeho realizací, na kterou náhodou narazili v časopise.

Základní limity úzkého pozemku byly patrné na první pohled. Architekt Schwarz se při návrhu nového domu musel vyrovnat především s nedostatkem místa, slunečního svitu a celkovou stísněností vlivem těsně přiléhajících domů. Nová třípodlažní stavba do sebe integrovala část původních obvodových stěn a strop stávajícího domu, zároveň se ale oproti němu ještě o kousek rozšířila, aby využila veškeré prostorové rezervy. Dům v okolí působí poměrně nenápadně, mezi ostatními domy si jej všimnete pouze díky pultové střeše a výrazným zeleným dřevěným oknům a dveřím – ty ale nijak nekřičí, domu i díky okolní zeleni sluší. Zvlášť v kombinaci s dřevěným obkladem fasády směrem do zahrady, který obepíná také poslední ustoupené patro.

Nejlepší obraz

Velká pozornost architekta se při promýšlení vnitřních dispozic soustředila na proslunění interiéru. Zahrada má sice vhodnou orientaci na jih, je ovšem příliš krátká a skála příliš vysoká na to, aby do přízemí domu dopadal dostatek slunečních paprsků. Schwarz proto přišel s několika důmyslnými řešeními. Půdorys stávajícího domu rozšířil o dvě úzké jednopodlažní přístavby v uličce k sousedovi, směrem do zahrady pak o nový prostor obývacího pokoje, který se doslova koupe v zeleni – zejména díky celoprosklené stěně rámující podobě jako obraz krásný výhled na zahradu plnou popínavých rostlin a světlou pískovcovou skálu se sklípkem jako dělaným pro skladování vína. Výhled a tím i kontakt se zahradou maximalizuje nenápadný detail zkoseného stropu, takže horní část rámu z obýváku ani nevidíte. Zmiňované úzké přístavby dostaly prosklený strop, jímž může slunce proudit do předsíně i kuchyně. Přísunu přirozeného světla do interiéru se přizpůsobily dokonce i skříňky v kuchyni pod proskleným stropem. Díky jejich zkosení může po nich sluníčko podle slov architekta doslova „klouzat“ a odrážet se dále do interiéru. Aby se sluneční paprsky dostaly také do centrální části domu, je nad schodištěm v patře další celoprosklená stěna od stropu k podlaze, přes kterou vede také vstup na střešní zelenou terasu nad obývákem. V patře své místo našla velká koupelna s ložnicí rodičů, ve druhém podlaží vznikl dětský pokoj, toaleta a pokoj pro hosta sloužící také jako pracovna, odkud je daleký výhled na město.

Architekt Schwarz měl na starosti také téměř veškeré zařízení interiéru. Vestavěný nábytek stejně jako obklad stěn či dveře je zhotoven ze světlé březové překližky s nápadnou kresbou. Pokud je to třeba, jsou skříně doplněny koženými úchytkami. Majitele domu prý velmi překvapila praktičnost a vlastně i příjemnost vytápěné podlahy z leštěného betonu v přízemí, v patrech je podlaha z dubových prken. Investoři si s architektem sedli a na výsledku je to znát – ostatně už spolu pracují na dalším projektu.