Nord Stream ukazuje na nebezpečí velmocenské politiky
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Moskva brzy spustí hlavní zbraň pro vydírání východní Evropy. Plynovod pod baltským mořem Nord Stream 2 je dokončený z 98 % a jeho zprovoznění se očekává v dohledné době. Jeho dokončení umožní ruskému plynu vyhnout se východní Evropě, tedy hlavně Ukrajině, a dodávat plyn rovnou západní části kontinentu. To znamená snížení poplatků Ukrajině za tranzit, ale také schopnost plyn východní Evropě vypnout bez ohrožení dodávek Západu. Kromě Ruska zájem na projektu vždy mělo Německo, bývalý kancléř Gerhard Schröder je předsedou správní rady firmy Nord Stream AG, který plynovod oficiálně staví. Přes námitky ze strany Evropské komise i USA Berlín ve výstavbě pokračoval. Nyní oficiálně kapituloval také Bílý dům. Ve středu oznámil, že spolu s Němci podepsal dohodu, kdy víceméně za kosmetické ústupky souhlasí s dostavbou a zprovozněním plynovodu.
USA i Německo se zavázaly, že pošlou Kyjevu finance na přechod k zelené ekonomice, které mají vykrýt výpadky v poplatcích ze strany Ruska. Obě země souhlasily s tím, že pokud plynovod bude využíván jako „politická zbraň“, zavedou sankce. Berlín se také zavázal poslat do Moskvy vyjednávače s úkolem domluvit prodloužení rusko-ukrajinské smlouvy o tranzitu plynu do roku 2034. Současná smlouva vyprší v roce 2024.
Dění okolo plynovodu Nord Streamu ukazuje na nebezpečí velmocenské politiky. USA i Německo jednají racionálně. Spojené státy považují za svého hlavního protivníka na světové scéně Čínu. Aby se na ni mohly soustředit, jsou připraveny usmířit se s Ruskem. Německo zase potřebuje ruský plyn, zvláště po odstavování jaderných a uhelných elektráren. Navíc nechce riskovat, že nějaká krize mezi Ukrajinou a Ruskem tento přísun energie ohrozí.
USA i Německo tak jsou připraveny podřídit vlastním zájmům i zájmy svých spojenců. Nejde totiž jen o Ukrajinu, Nord Streamem se do jisté míry cítí ohrožené i Polsko a Litva. Rozezlení nad projektem dává najevo i Evropská komise, která však není schopná nejvlivnějšího člena EU v tomto jakkoli ovlivnit. Oficiálně tvrdí, že se nemůže do řešení problému nijak zapojit, jelikož Nord Stream neporušuje evropské právo.
Pohlížet tedy na západní část Evropy a na Bidena jako na ochránce před rozpínavostí Moskvy je mylné. Přes všechny jeho problémy je faktem, že Donald Trump byl ve své reálné politice mnohem víc protiruský, než je v současnosti Biden. Německá proruská orientace se táhne hluboko do historie. Nakonec by projekt Nord Streamu měl sloužit jako varování před prosazením společné evropské zahraniční politiky. Způsob, jakým Berlín kašle na zájmy ostatních členů EU, ukazuje, že případná společná evropská politika bude sloužit hlavně zájmům Němců.