Zatímco my jsme si svou porci vizí hlavy státu s přirovnáním asertivní Číny k mandelince bramborové a lepšolidmi dali už na druhý svátek vánoční, nejdůležitější hybatelé událostí v Evropě promluvili až na Silvestra a Nový rok.

Proslovy Angely Merkelové k Němcům a Emmanuela Macrona k Francouzům spojoval náznak pokory a omluvy za své omyly. Bylo z nich cítit uvědomění, že obě největší evropské ekonomiky a hlavní hráči EU prochází krizí elit. Merkelová i Macron přiznávají, že na tom mají svůj díl viny.

„Vím, že moje vláda zklamala mnoho Němců,“ říká kancléřka. Podle Macrona se v právě uplynulém roce ve Francii objevil „hněv namířený proti nespravedlnosti, proti někdy nesrozumitelnému směru, jakým se ubírá globalizace, proti administrativnímu systému, který se stal příliš komplexním a který postrádá laskavost, i proti hlubokým změnám ve společnosti, které se dotýkají identity“.

Jenže z té zdravé pokory, reflexe nedůvěry svých občanů a v Macronově případě i solidní analýzy příčin už bohužel nevychází katarze. Jakýsi nový začátek, že se pokusí věci dělat jinak. Naopak zní zvolání k pokračování dál a stejným směrem. Výzva k tomu udržet kurz. Jako by ten současný směr byl bez alternativy. Jako by si Angela Merkelová a Emmanuel Macron vůbec nedokázali představit, že stejně už se věci dál dělat nedají. Jako by to bylo úplně mimo jejich myšlenkový obzor.

Takže ohlašují, že se pojede dál stejným směrem. A vyzývají své spoluobčany, aby v sobě oni našli dost přizpůsobivosti a v tomto směru je soudržně podpořili. Milovník velkých slov a projevů Emmanuel Macron je tentokrát tím uměřenějším. Vyzývá jen Francouze, aby neztráceli naději „v nás jako národ, v naši společnou budoucnost, v náš evropský sen“. Evropský sen, to je v pojetí francouzského prezidenta čím dál hlubší evropská integrace. Nic nového. Macron o tom mluví pořád.

Podstatně ambicióznější byla německá kancléřka. Ta vyzvala k tomu, aby se Německo vůbec poprvé v poválečné éře stalo silným globálním hráčem. Jméno Donald Trump v její řeči nepadlo ani jednou. Celá geopolitická část proslovu byla ale koncipována jako výzva k tomu, aby se Berlín stal na globální scéně protiváhou Trumpova Washingtonu. „Jistoty v mezinárodní spolupráci se dostávají pod tlak. V takové situaci musíme hájit silněji naše přesvědčení. Musíme argumentovat, musíme bojovat. V našem vlastním zájmu musíme převzít víc odpovědnosti,“ prohlásila kancléřka. 

Největší témata doby, která jsou podle ní klimatická změna, migrace a terorismus, je důležité řešit na globální úrovni a spolupracovat na nich. A právě tady by se Německo chtělo ujmout vůdčí role. Chce k tomu využít mimo jiné příležitost, kdy se začátkem roku stalo nestálým členem Rady bezpečnosti OSN.

Neschopnost evropských lídrů popasovat se racionálně s Donaldem Trumpem a snaha stát se mu geopolitickými protipóly pro nás nevěští nic dobrého. Zvlášť ve chvíli, kdy se Západ dostává do tvrdé studené technologické a mocenské války s Čínou. Tu zatím za Západ bojuje Donald Trump. Bojuje ale i za Evropu. Těsně před Silvestrem na Twitteru ohlásil velký průlom, který potvrdili i Číňané. Konkrétní detaily zatím ale nejsou známy.

Pokud jde o Evropu, Trumpovo vládnutí jí zatím ani v nejmenším neublížilo. Americký prezident pouze začal vymáhat to, co měli už dávno udělat jeho předchůdci. Tlačí Evropany k tomu, aby převzali svůj díl odpovědnosti v rámci Severoantlantické aliance a začali konečně investovat do společné obrany Západu to, k čemu se zavázali. A snaží se narovnat obchodní vztahy, které jsou pro Evropany desítky let výrazně výhodnější než pro Američany. Nic z toho neohrožuje jistoty mezinárodní spolupráce Západu. Je to jen tlak, aby Evropa převzala svůj díl odpovědnosti.

Pokud za ty pilíře mezinárodní spolupráce považuje Merkelová věci jako Pařížskou dohodu o klimatu a mezinárodní pakty OSN o migraci a uprchlících, má jistě pravdu. Její představy se s těmi Trumpovými výrazně rozcházejí. Jdou přímo proti sobě.

Rozcházejí se ale také se zájmy značné části jejích spoluobčanů, kterým se v projevu omlouvala. A se zájmy drtivé většiny Francouzů.

Nástup Německa jako globálního hráče v konání dobra bude spolu s nástupem čím dál asertivnější Číny geopolitickým tématem roku.