Zvědavost. Tu ve vás okamžitě probudí velká zrcadlová plocha zasazená mezi plané růže a náletové křoviny. Pokud by vás sem zavedla náhoda, začnete se sami sebe ptát, kde se tu asi vzala a k čemu slouží. Jde o uměleckou instalaci, nebo má snad i praktickou funkci? Ale i v případě, že dobře víte, o co tady jde, stěna vás doslova nutí přistoupit blíž.

Chceme to jinak

Pokud za nějakým projektem stojí architekt Petr Hájek, můžete si být jisti, že výsledek vždy něčím překvapí. Zaběhlé postupy ho nezajímají, raději hledá nové cesty, prověřuje vlastnosti běžných i zcela neobvyklých materiálů, potenciál prostorů i možnosti různých typologií staveb. A chuť objevovat ho provází ve všem, čemu se věnuje – ať už jde o architektonickou, nebo pedagogickou činnost. Pro svoji rodinu si ostatně sám navrhl velmi nekonvenční bydlení v podobě plechových kontejnerů využitých pro půdní nástavbu jednoho pražského činžáku. Právě za tuto svou neúnavnost objevování nových přístupů v architektuře získal cenu Architekt roku 2018.

Oslovit Petra Hájka v souvislosti s projektem krematoria pro domácí zvířata bylo z těchto důvodů skvělé rozhodnutí. Svědčí o tom, že investoři nepožadovali jen ryze praktické řešení, ale chtěli i jasný myšlenkový přesah. Estetická stránka věci byla pro investory důležitá od samého začátku. Jsou to ostatně profesionální fotografové, kteří se do tohoto byznysu rozhodli vstoupit de facto z donucení, když před třinácti lety zjistili, že nemají prakticky jinou (legální) možnost než nechat své pošlé psy odvézt do kafilerie. Mezitím u nás vzniklo pár zvířecích krematorií, všechna ale vypadají jako tuctové kanceláře vybavené laciným nábytek a zpravidla infantilní výzdobou se srdíčky a tlapkami. Krematorium Věčná loviště mělo jít od začátku jinou, kultivovanější a serióznější cestou.

Bunkr a optika

Investoři plánovali stavět v jedné okolní obci, nevole a obavy (neopodstatněné) místních občanů z přílišného zatížení životního prostředí je ale nakonec přivedly do svérázného prostoru – areálu bývalé vojenské raketové základny u Drnova na Kladensku. Po dlouholetém marném boji za realizaci svého záměru v této lokalitě totiž nakonec dostali nabídku „obsadit“ objekt někdejšího bunkru pro nákladní automobil a rádiový vysílač. Ten byl kvůli maskování ještě na konci 80. let zakopán pod zem, zvenku jej prozrazoval pouze vjezd.

Místo architekta Hájka nadchlo svou divokostí. Na hony daleko tu potkáte maximálně zajíce a srny. Do okolí objektu proto nechtěl zasahovat víc, než bylo nutné, a to ani co se týče „kultivace“ náletové vegetace. Nápad se zrcadlem prý přišel prakticky ihned – Hájek se ostatně už v několika svých projektech zabýval optikou, a to často s využitím periskopů. Během své nedávné výstavy v českobudějovickém Domě umění umožnil kolemjdoucím díky velikým periskopům nahlédnout do prostorů galerie přímo z ulice o patro níž.

Posudek architektova syna

Jako nejefektivnější řešení se nakonec ukázalo seskládání zrcadlové plochy z malých hexagonálních dílů, takových flitrů. Ty se nařezaly pomocí vodního paprsku a následně je majitelé ručně nalepili tak, aby vytvořily jedinou viditelnou fasádu objektu. Geniálně jednoduchá myšlenka, která s využitím opravdu minimálních prostředků přináší mimořádně působivý efekt. Každé z celkem sedmi tisíc zrcátek totiž kvůli drobným nepřesnostem vzniklým ruční prací odráží své okolí pod trochu jiným úhlem, takže se reflektovaný obraz rozostřuje, fragmentuje. Syn Petra Hájka, hráč Minecraftu, prý zrcadlovou stěnu bez velkého rozmýšlení označil jako portál do jiného světa, do jiné dimenze. S ohledem na účel stavby to sedí dvojnásob a architekt se nemohl dočkat větší pochvaly.

Prakticky a čistě řešený interiér s betonovými konstrukcemi natřenými nabílo doplňují jen lavice z prostých prken a architektovy autorské židle a stolky ze světlé překližky. Kromě technického prostoru s dvoukomorovou plynovou pecí a veřejné části tady najdeme taky místnost pro poslední rozloučení se čtyřnohými členy rodiny. Díky hornímu měkkému osvětlení má až meditativní atmosféru.