Začalo to zvoničkou, zhmotněným poetickým protestem obyvatel proti obnově černouhelných dolů v srdci moravskoslezských Beskyd. Jak se ale později ukázalo, malá dřevěná stavba měla ještě jeden důležitý dopad – dala dohromady místního starostu Jiřího Novotného s regionálním patriotem a známým architektem Kamilem Mrvou, čímž odstartovala novou kapitolu malé moravskoslezské obce Trojanovice. Společně tak už přes deset let pracují na neustálém vylepšování obce a postupnými kroky vytvářejí dokonce zcela novou náves.

Dnes se o Trojanovicích mluví po celé republice jako o fenoménu, kde díky kvalitním architektonickým realizacím vzkvétá celá obec. Trojanovice mohou být v tomto ohledu jedním z nejviditelnějších příkladů, v neutuchající snaze o zlepšování svého prostředí ale rozhodně nejsou osamocené. Český venkov se totiž už oklepal z tragických ran socialistické kolektivizace, které zjizvily tvář prakticky všech vesnic, a je na nejlepší cestě k postupné obrodě. Ty nejinspirativnější proměny nyní pomocí barevných portrétů dvanácti českých obcí do tří tisíc obyvatel představuje nová kniha Michaely Hečkové a Matěje Chabery s lakonickým názvem Možnosti vesnice.

Na vlastní triko

Zatímco cíl bývá ve všech případech podobný, tedy odhodlání aktivních lidí zlepšovat prostředí míst, kde se svými rodinami žijí, jednotlivé příběhy ukazují, že cest k úspěšnému výsledku existuje mnoho. Zmiňované Trojanovice vsadily třeba na úzkou spolupráci s jediným týmem architektů, srovnatelně velké Líbeznice se naopak vydaly cestou architektonických soutěží, čímž na míle předběhly dokonce i mnohá velká města, která se architektonických soutěží často zbytečně bojí. Populární starosta Líbeznic Martin Kupka jich za deset let stihl uspořádat už šest. Poslední takový projekt, školu, dokázali dokonce zrealizovat za třiadvacet měsíců od vyhlášení soutěže.

Jak kniha prostřednictvím výpovědí starostů a starostek ukazuje, jejich primárním cílem není stavět nějaká obdivovaná architektonická díla, ale napnutím všech sil pozvednout úroveň jimi spravovaných obcí, aby se v nich všem lépe žilo. Kvalitní architektonické zásahy, úpravy veřejných prostorů a péče o zeleň a krajinu jsou pokaždé neodmyslitelným nástrojem těchto proměn. Někdy může jít o opravu památky nebo hasičské zbrojnice, aby se měli obyvatelé kde scházet a turisté za čím jezdit, jindy o vysázení nové aleje. Pokaždé je ale potřeba přistupovat k rozvoji systematicky ve spolupráci se schopnými odborníky. Jen tehdy může i sebezapadlejší obec získat novou identitu a postavit se sebevědomě na vlastní nohy. Příkladů z různých soudků ve čtenářsky poutavé publikaci, představující se jako literárně-vizuální dokument, najdeme dostatek.

Spočítejte si to

„Často slyším dotaz, zda má obec regulovat architekturu. Zda má předepisovat tvar nebo barvu střech, zakazovat balustrády, ovlivňovat vzhled jednotlivých budov. Nemyslím si to. Obec musí především zajistit dobrou urbanistickou koncepci svého vzhledu. A pak by se měla starat o kvalitní veřejný prostor, kam počítám i krajinu, kterou obyvatelé využívají,“ píše v předmluvě knihy starosta Dolních Břežan Věslav Michalik a za pravdu mu dávají mnozí další aktéři předkládaných projektů: důležité je z pozice obcí nastavovat určitou laťku, a jít tak příkladem obyvatelům, kteří se mnohdy k pozitivnímu trendu rádi přidají.

Koneckonců, dělat věci pořádně může mít pro obce i svůj ryze pragmatický základ. „Ono je to docela jednoduché. Špatná přestavba znamená menší zhodnocení než architektonicky kvalitní rekonstrukce. Stačí si to spočítat. A k tomu se snažíme motivovat také zdejší soukromé investory,“ vysvětluje Martin Kupka.

Během poutavých toulek historií a současností českého venkova čtenář objevuje spletité cesty vedoucí k lepšímu fyzickému prostředí, a to bez ohledu na to, jestli jde o bohatší obec u velkého města, nebo bohem zapomenutou periferii. Publikace tak pomocí příběhů zasazených do kontextu dosvědčuje, že není malých úkolů pro starosty ani pro architekty a že inspirace k podobným krokům leží všude kolem nás.