Spojení politiky a ekonomiky funguje. Dokázal to svou lesnickou ofenzivou podnikatel Andrej Babiš. Do vlády vstoupil v roce 2014 a za čtyři roky se jeho firmě Uniles podařilo na trojnásobek rozšířit počet zakázek, které má od státní firmy Lesy ČR. Tyto zakázky jsou hlavním zdrojem příjmů pro Uniles i sesterskou firmu Wotan Forest. Vzestup těžařů z holdingu Agrofert dokumentují výsledky tendrů pro letošní rok, které státní lesní podnik zveřejnil v minulém týdnu.   

Severní část Jeseníků, Králický Sněžník, jížní polovina Vysočiny, Českobudějovicko, Rakovnicko, Mělnicko, Český ráj, Krušné i Lužické hory, Šluknovský nebo Frýdlantský výběžek. Pokud se člověk projde po těchto končinách a narazí na mohutný harvestor, který kácí vzrostlé lesní stromy jako sirky, pak se značnou pravděpodobností viděl stroj Babišova lesního koncernu Uniles. Nebylo tomu tak vždycky, protože miliardář začal s těžebním byznysem teprve před šesti lety.

Rozhodl kůrovec

Česko má pětadvacet tisíc kilometrů čtverečních lesů, z toho státnímu podniku patří necelá polovina. Na jejich těžbu a obnovu najímají Lesy ČR specializované firmy, které zpravidla vznikly privatizací socialistické lesní správy. Už sedmým rokem rozděluje stát každoročně vždy pětinu svých polesí soukromníkům v tzv. komplexních lesnických zakázkách. Kdo nabídne nejlepší cenu, ten může v konkrétních částech státních lesů pět let těžit a naopak musí vysadit nové stromy. Po pěti letech se soutěží znovu. Model z pera ministra zemědělství Ivana Fuksy (ODS) se osvědčil přinejmenším z pohledu státu, který od firem každoročně inkasuje miliardy. Méně jsou nadšeni majitelé menších lesnických firem. Nedokážou obstát v soutěži s kapitálově silnými skupinami, ty je vždy dokážou přeplatit. Na samotnou práci si pak velcí lesní operátoři mohou najmout právě menší firmy, ovšem po odečtení své marže.

O dominantní roli usilovalo zpočátku pět velkých společností, vedle moravských firem Petra a Kloboucká lesní patřily do silné pětky východočeský Progles, Stora Enso podporovaná rakouským kapitálem a především Babišův Uniles. Ještě před vstupem Babiše do vlády to vypadalo na vyrovnaný souboj. Každá firma spravovala zhruba patnáct polesí, dohromady tedy přes polovinu ze 126 územních jednotek.

Lesy ČR se od té doby pod tlakem lesnické veřejnosti snažily rozdělovat polesí na menší jednotky, aby dostali šanci i ostatní. Přes dílčí úspěchy se nedařilo velké vytlačit a po zveřejnění výsledků soutěží, které přidělovaly zakázky na léta 2018–2022, mělo pět velkých firem skoro dvě třetiny komplexních zakázek, při kterých se počítalo s těžbou. Výsledky byly zveřejněny koncem léta, kdy zároveň v lesnictví došlo k velkému třesku. Celou střední Evropu zasáhly kalamity způsobené kůrovcem a vichřicemi, konkrétně tuzemské Jeseníky zaznamenaly dvojnásobné škody, než způsobila kůrovcová kalamita na Šumavě po orkánu Kyrill.

Snaha vytěžit co nejrychleji kůrovcem napadené nebo ohrožené stromy způsobila přebytek dřeva na trzích a ztráty těžařů. Lesy ČR se zachovaly, jak musely. Nabídly partnerům, že mohou vypovědět smlouvy, které jsou pro ně za kalamitních podmínek likvidační, a přihlásit se do soutěží, při nichž mohou získat smlouvy za lepších finančních podmínek. Většina firem toho využila, a proto se znovu vyhlásilo více než sto „doplňkových“ soutěží na těžbu. Tady vyhrál suverénně Uniles, který si také uchoval zdaleka nejvíc starých zakázek.

Proč měnit systém, když funguje?

Rozdělení polesí po soutěžích v plné síle odhalilo, co se změnilo za poslední čtyři roky. Lesy ČR rozdělily svůj majetek na 175 polesí, přitom téměř v padesáti, což je více než čtvrtina, má právo těžit Uniles. Jeho konkurenti najednou hrají druhé housle. Tři z nich – Klouboucká lesní, Stora Enso a Petra – si zachovali zhruba stejnou sílu, jakou měli v roce 2014, ovšem Unilesu se mohou rovnat, jen když se sečtou jejich zakázky dohromady. Úplně se stáhl východočeský Progles, kterého kalamita poškodila nejvíc. Snaží se střední firmy, ze kterých se do lepší pozice dostaly Jihozápadní dřevařská ze Sušice, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou a Aclesia z Valašska. Ovšem gigantickému operátorovi z Babišovy stáje se postavit nemohou. Dalších dvacet firem může být spokojeno, že hraje nějakou roli ve svém regionu. Vedle jiných zemědělských aktivit, jako je skladování obilí, příprava krmiv a zpracování řepky, se stal Agrofert dominantním i v této oblasti.

Představa o všemocné ruce trhu, která pomůže státu zvýšit zisky, se osvědčila v případě silných finančních skupin, přesněji jedné z nich. Bohatství českých lesů, které by mohlo promyšlenou státní politikou přispět k prosperitě nebo alespoň přežití těch nejvíc odlehlých vesnic, míří do Prahy, na malostranskou adresu ministerstva financí a do centrály Agrofertu na Chodově.

Manažeři Lesů ČR si neudržitelnost uvědomují, namísto úvah o změnách se však snaží skrýt realitu. Rádi připomínají, že při soutěžích na léta 2017–2021 získala nejvíc zakázek Petra a v tendrech pro léta 2018–2022 byli nejlepší dřevaři z Ledče nad Sázavou. Už nechávají stranou, že těsně druhý byl vždy Uniles. Generální ředitel Daniel Szórád také připomněl, že vyhrát v tendru nejlepší cenou nutně neznamená, že firma smlouvu dostane. To se prý týká některých soutěží, kde uspěl Uniles. Obvykle se ovšem konečný přehled o rozdělení polesí od soutěžní bilance příliš neliší.

Nejsou potřeba spekulace o tom, že koncern významného ministra a dnes premiéra vyhrává soutěže díky lepšímu přístupu k informacím. Stačí jeho finanční síla a jistota, že se výhodný model rozdělování státních zakázek nezmění.