Do prvních demokratických primárek zbývá ještě víc než dva měsíce. Přesto volební kampaň běží téměř rok a touto dobou by se velký počet kandidátů na prezidenta měl zmenšovat. Minulé měsíce měly naznačit, kdo má šanci uspět u voličů, kdo je dobrý řečník a kdo je schopen vybrat peníze pro financování kampaně. Touto dobou by se peloton kandidátů již měl zmenšovat o beznadějné případy. A opravdu několik politiků svou kandidaturu ukončilo. Stále je však nahrazují další. Proč kandiduje Deval Patrick, bývalý guvernér Massachusetts, mimo svůj stát naprosto neznámý, je záhadou. Zato ohlášená kandidatura bývalého starosty New Yorku a devátého nejbohatšího člověka na planetě Michaela Bloomberga vyvolala pozdvižení.

Kandidát socialistického křídla demokratů Bernie Sanders na Bloombergovu adresu prohlásil: „Tyto volby si nekoupíš.“ Další představitelka levého křídla strany Elizabeth Warrenová také započala s útoky na Bloomberga. Demokraty děsí právě Bloombergovo obří jmění, odhadované na 54 miliard dolarů. To mu dává velkou možnost manévrování. Na rozdíl od svých konkurentů nemusí složitě shánět peníze od dárců, ale může si kampaň financovat sám. Má šanci všechny ostatní svými penězi prostě ubít.

Bloomberg však stojí před mnohými problémy, jež nebude možné překonat prostým sypáním peněz. Zaprvé je to starý, bohatý a bílý muž, kategorie v Demokratické straně nyní nepříliš populární. Narodil se v roce 1942 do židovské rodiny. Vystudoval Univerzitu Johna Hopkinse a Harvard Bussiness School. V roce 1973 nastoupil do investiční banky Salomon Brothers, kde se stal partnerem. V roce 1981 banku koupila konkurence a Bloomberg byl vyhozen, jako partnerovi mu však byl vyplacen podíl v hodnotě 10 milionů dolarů.

Během své kariéry ve finančnictví zjistil, že bankéři vyžadují co nejdůvěryhodnější informace, poskytované pokud možno v reálném čase. Peníze ze Salomon Brothers využil k založení firmy, která vyvinula „Bloombergův terminál“, program umožňující sledovat a analyzovat vývoj na trzích a obchodovat na nich. Ten se stal základem Bloombergova jmění. Dnes si mnozí bankéři bez terminálu nedokážou svou práci představit. V roce 1990 se také stal mediálním magnátem, když založil Bloomberg News. Ta dnes zaměstnává 2700 novinářů a analytiků ve 120 zemích světa.

Politickou kariéru zahájil v roce 2001, kdy se rozhodl kandidovat na starostu New Yorku. Přestože byl celoživotní demokrat, před volbami (konaly se  jen pár týdnů po 11. září) zběhl k republikánům. Na Bloomberga je vzpomínáno jako na relativně úspěšného starostu. Po islamistických útocích postavil město znovu na nohy. Z velké míry ale měl štěstí. Následoval asi nejlepšího moderního starostu Rudyho Giulianiho. Ten sice nyní usilovně pracuje na zničení své pověsti, když vystupuje jako protrumpovský fanatik, je však nepochybné, že New York proměnil z upadajícího města ovládaného zločinem v místo, kde lidé chtějí bydlet. Bloomberg v podstatě jen pokračoval v nejdůležitějších reformách Giulianiho. Mezi hlavní patřilo posílení policie a jejích pravomocí. Zde se skrývá další problém pro Bloombergovy prezidentské ambice. Podpořil totiž eskalaci takzvané politiky „zastav a prohledej“, která dávala policii právo zadržet na ulici podezřelé a prošacovat je. Tato politika sice byla zavedena již dřív, za Bloomberga ale počet zastavení rychle rostl. V roce 2002 policie učinila asi 97 tisíc takovýchto prohlídek, v roce 2011 to bylo 685 tisíc. Policie cílila disproporčně na mladé černochy a Hispánce, což samozřejmě vyvolalo obvinění z rasismu, zvlášť pro progresivistické křídlo demokratů je to čiré zlo. V roce 2013 federální soud tuto politiku zrušil jako protiústavní. Bloomberg se však dlouho odmítal za „zastav a prohledej“ omluvit, poukazoval na to, že kriminalita se ve městě za jeho vlády neustále snižovala. Teprve jako prezidentský kandidát změnil názor.

Jinak se jeho starostování vyznačovalo především starostí o zdraví Newyorčanů. Zakázal příliš velké sladké nápoje a transmastné kyseliny, tlačil na výrobce potravin, aby omezili množství soli, drasticky rozšířil zákaz kouření. Soudy některá jeho rozhodnutí zvrátily. Bloomberg je rovněž velkým přívržencem regulace zbraní. Tyto kroky mu u republikánů vynesly pověst nepřítele svobody a představitele „státu-chůvy“.

Ještě jedním bodem se zapsal do historie New Yorku. Přesvědčil městkou radu, aby přepsala volební pravidla a dovolila mu kandidovat i třetí volební období za sebou. Poté byla pravidla zase změněna, takže Bloombergův nástupce Bill de Blasio může vládnout maximálně osm let.

Po dvanácti letech v čele New Yorku se vrátil do své firmy, o jeho pokusu stát se prezidentem se začalo spekulovat téměř ihned. V roce 2016 ještě odolal, nyní však do demokratických primárek naskočil. Podle všeho ho k tomu donutil nepřesvědčivý výkon všech dosavadních demokratických kandidátů. Bloomberg se je tak rozhodl zachránit.

Čelí však mnohem větším problémům, než je averze demokratů k boháčům a údajná diskriminační politika. Největším problémem je politická realita primárek. Ty tradičně začínají ve státu Iowa (letos 3. února) a pak následuje New Hampshire (11. února). Přestože oba státy jsou malé, a tedy v nich kandidáti nemohou posbírat velký počet delegátů, skutečnost, že jde o startovací státy, z nich tvoří jedny z politicky nejdůležitějších. V dějinách moderních primárek pouze dva kandidáti získali nominaci své strany, aniž vyhráli bud v Iowě, nebo New Hampshire: George McGovern v roce 1972 a Bill Clinton v 1992. Oba tam ale skončili těsně druzí.

Jelikož Bloomberg zahajuje kampaň takto pozdě, nemá čas dohnat své soupeře v těchto státech. Ohlásil, že vynechá první čtvery primárky a zúčastní se teprve takzvaného superúterý (3. března), kdy se volí najednou ve 14 státech. Tím se připraví nejen o publicitu z možných vítězství v Iowě a New Hampshire, ale také o další klíčové klání v Severní Karolíně. To je první stát ve volebním kalendáři s velkou černošskou populací, tedy s jednou z hlavních skupin tvořících „demokratickou koalici“, jejíž podpora je naprosto zásadní.

V minulosti se dva nadějní kandidáti pokusili o něco podobného jako Bloomberg a žalostně selhali. Když se o prezidentskou nominaci pokoušel v roce 2008 Giuliani, věděl, že v Iowě a New Hampshire nemá příliš šanci, počítal však s tím, že ztráty vyrovná vítězství na Floridě, kde podle průzkumů jasně vedl. Tento plán selhal po prvních primárkách a vítězové z Iowy a New Hampshire ho hravě porazili. V roce 1988 tehdy senátor Al Gore plánoval ignorovat Iowu a New Hampshire a vyhrát díky superúterý. Pár států sice získal, celkové vítězství ale ne.

Bloomberg má proti nim jednu velkou výhodu, a to téměř bezednou kapsu. Jenže zkušenosti ostatních boháčů ukazují, že to nemusí nic znamenat. Dva miliardáři již v tomto volebním cyklu pohořeli. „Pan Starbucks“ Howard Schultz (jmění cca 4,1 miliardy dolarů) ohlásil v lednu 2019 kandidaturu na prezidenta jako nezávislý pretendent, v září ji zase zrušil. O zisk demokratické prezidentské nominace se pokouší i finančník Tom Steyer (1,6 miliardy dolarů). Ten je sice proti Bloombergovi chudák, ale i tak si může dovolit financovat svou kampaň sám. Zatím utratil neuvěřitelných 48 milionů dolarů, víc než kdokoli jiný. Všichni demokratičtí kandidáti dohromady utratili za televizní reklamu 41 milionů, z toho na Steyera připadá 35 milionů. Nezdá se, že by to mělo jakýkoli efekt. V průměru by ho volilo 1,7 % demokratů. Zatím se zdá, že prezidentství si nelze koupit.

Největší strach však z Bloomberga nemají Sanders s Warrenovou, ale dosavadní lídr průzkumů, bývalý viceprezident Joe Biden. Navzdory svému republikánskému období v letech 2001 až 2007 patří Bloomberg k establishmentovým demokratům. Má přirozeně blízko k Wall Street, je proti šílenějším ekologickým programům a proti stánímu zdravotnictví pro všechny. Šance, že by ho volili příznivci Sanderse a Warrenové, je mizivá. Naopak nejvíc brát může od Bidena. Ten sice zatím stabilně vede, ale má teoreticky mnoho problémů. Například v Iowě i New Hampshire je až třetí. Právě jeho slabost byla hlavní příčinou, proč se Bloomberg rozhodl kandidovat a zachránit tak Demokratickou stranu před progresivisty. Jenže pokud by se Bloombergovi podařilo odebrat Bidenovi hlasy, mohlo by to vést k tomu, že ho přeskočí Warrenová nebo Sanders, a způsobit přesně to, čeho se děsí. Navíc Bloomberga veřejně podpořil šéf Amazonu Jeff Bezos a finančník Leo Cooperman, neveřejně ho prý podporuje další řada demokratických boháčů. To jen posiluje spekulace, že Bloomberg je „kandidátem miliardářů“. Zvlášť skomírající Sandersovu kampaň to oživilo. Starý socialista si konečně našel vhodný cíl, na který může útočit.

Exstarosta má ještě jeden problém, který musí vyřešit, totiž svou mediální divizi. Jeho stejnojmenná agentura patří mezi největší novinářské organizace v zemi. Šéfredaktor John Micklethwait již ohlásil, jak se organizace hodlá s tímto obřím střetem zájmů vyrovnat. Bloombergovu kampaň bude pokrývat jako jakoukoli jinou, ale zdrží se všech „hloubkových reportáží“. Bloomberg se tedy svých investigativců nemusí bát. Koneckonců minulý rok prohlásil: „Nechci, aby reportéři, které platím, o mně psali špatně. Nechci, aby byli nezávislí.“ Aby si organizace uchovala svou nezávislost, nebude se pokoušet ani o hluboké prověřování dalších demokratů. Trumpa se to zatím netýká. Bloomberg News také přestane přijímat komentáře o Bloombergovi a po dobu jeho kandidatury přestane vydávat úvodníky. Ty jsou nepodepsané a vyjadřují oficiální stanovisko redakce, často v minulosti to znamenalo stanovisko Bloomberga samého. I kdyby jeho kandidatura naprosto vyšuměla, bude tedy mít aspoň ten efekt, že zneutralizuje pro demokraty jedno důležité médium.

Bloombergova kandidatura je testem americké demokracie. Ukáže se, jestli se prezidentství dá „koupit“. Zatím tomu mnoho nenasvědčuje, jeho podpora je někde okolo 2,5 %. Bloomberg ale svou kampaň teprve rozjíždí, již nakoupil televizní reklamy v hodnotě 30 milionů dolarů. Kanon na peníze začíná střílet.