Microsoft se rozhodl pro největší akvizici ve své historii. Minulý týden oznámil, že za 68,7 miliardy dolarů koupí videoherní studio Activision Blizzard. Microsoft se tak stane třetím největším developerem videoher na světě, po čínském Tencentu a japonském Sony. Kromě byznysového aspektu to má i společenskou stránku. Activision Blizzard se stal epicentrem skandálu, který připomíná MeToo.

Skandál začal v létě, kdy kalifornské ministerstvo pro spravedlivé zaměstnávání a bydlení zažalovalo Activision Blizzard. Firma prý diskriminovala ženy. Ty údajně musely čelit sexuálnímu harašení, jež vedení přehlíželo, byly zesměšňovány, nepovyšovány a za stejnou práci dostávaly méně peněz. Activision Blizzard prý udržoval „frat boy culture“, tedy atmosféru připomínající studentské mužské spolky.

Vedení firmy tato nařčení nejdříve odmítlo. Prý jsou „zkreslená a v mnoha případech nepravdivá“. Poté však vypukla ve firmě vzpoura, 2600 zaměstnanců z 9000 podepsalo otevřený dopis požadující vyšetření obvinění. Šéfové si začali sypat popel na hlavu. Slíbili interní vyšetřování, šéf Blizzardu J. Allen Brack se kál: „Cítím vztek, smutek a řadu dalších emocí, ale také vděčnost za to, že mohu pracovat po boku řady lídrů a tisíců zaměstnanců, kteří se ke mně připojují svým odhodláním neustále se zlepšovat.“

Bobby Kotick, hlavoun celého konglomerátu, původní vyjádření označil za nevhodné. Na druhou stranu firma stále tvrdí, že obvinění jsou přehnaná. Nic z toho vzbouřence neuspokojilo a vyhlásili stávku. K problémům se sexismem se pak přidaly problémy s odboráři, kterým společnost brání založit si oficiální zastoupení. Komentátoři skandál označují za šanci, aby se videoherní průmysl vyrovnal se svými problémy týkajícími se hlavně sexismu a zaměstnaneckých podmínek.

Jistě, nařčení ze sexismu a obtěžování jsou závažná obvinění a musí se prošetřit. Na druhou stranu se nelze zbavit podezření, že jde o snahu rozbít tradičně mužské prostředí. Žaloba uvádí, že Activision Blizzard má pouze 20 % žen mezi zaměstnanci, a evidentně to bere jako důkaz diskriminace. Má to však i naprosto nevinné vysvětlení. Informační technologie a videohry zvláště prostě lákají více muže. Například v západních méně sexistických zemích je žen v technologickém průmyslu více než v těch „více“ sexistických. V případě Švédska, Nového Zélandu a Kanady je to 30 %, 20 % a 24 %. V Thajsku je to 55 %, Guyaně 54 %, Malajsii 51 %. Je to dáno tím, že pokud si ženy mohou svobodně vybrat, volí prostě jiná povolání, než je technologický průmysl. Tam, kde si mohou vybrat, jejich podíl osciluje kolem 20 %, tedy počet zaměstnankyň Activision Blizzardu spadá do normy.

Pokud 80 % všech zaměstnanců tvoří muži, nelze se pak divit, že firemní kultura bude chlapácká. To nemá být omluva sexuálního harašení, ale v takové společnosti prostě bude jiná atmosféra, i pokud by k žádnému nevhodnému chování nedocházelo, a ženy se můžou cítit vyloučené. Idea, že může existovat firma či odvětví, ke kterému přirozeně tíhnou spíše muži, je však dnes nepřípustná. Důvodem pohlavní nerovnováhy musí být sexismus a diskriminace.

Snahy zreformovat technologický sektor a učinit ho příjemnějším pro ženy může tak narazit na problém, že ženy v něm prostě pracovat nechtějí. To povede k nekonečnému pokusu o revoluci. Ta vlastně už probíhá. V roce 2014 vypukla kontroverze Gamergate, nesmírně složitá kauza, která se však také týkala údajného sexismu ve videoherním průmyslu. Google zase v roce 2017 vyhodil Jamese Damora, jenž sepsal memorandum, ve kterém upozorňoval na přirozené rozdíly mezi pohlavími. Neustálá revoluce nemůže prospět nikomu. V případě Activision Blizzard se promítla i do finančnictví firmy, stávky a kontroverze odrazují investory, což nakonec vedlo k odprodeji Microsoftu.